Možnost rozhodovat o venezuelské ropě by posílila pozici Spojených států na světovém trhu, míní experti oslovení ČT24. Podle nich byly právě zásoby ropy zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč Spojené státy vedly proti Venezuele vojenský zásah. Americký prezident Donald Trump už uvedl, že po zásahu USA ve Venezuele by v této zemi mohly znovu těžit americké společnosti.
Venezuela má největší zásoby ropy na světě, drží zhruba sedmnáct procent světových zásob. „Ropné zásoby Venezuely jsou opravdu největší, ale při její těžbě a zpracování se musí volit speciální procesy,“ upozorňuje ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor. Pokud jde o kvalitu, je totiž tamní ropa velmi těžká, sirnatá, což se odráží i v její ceně. Kvůli zvýšeným nákladům na dopravu a zpracování se prodává výrazně pod světovou cenou severomořské ropy Brent, která je podle Gavora kvalitní.
Dodává, že zhruba dvacet procent venezuelské ropy v poslední době mířilo navzdory sankcím do Spojených států. „A to také z prostého důvodu, že část rafinérských kapacit v USA je přizpůsobena na vsázku venezuelské těžké sirnaté ropy,“ vysvětluje Gavor.
Ropa jako důvod k zásahu
Americký prezident Donald Trump v sobotu prohlásil, že chce americkým ropným společnostem znovu umožnit těžbu ve Venezuele. Dosud jim těžbu, s výjimkou Chevronu, znemožňují sankce. Podle Trumpa přitom i nadále zůstává v platnosti embargo na vývoz veškeré venezuelské ropy.
„Je jasné, že jedním z pádných důvodů pro americkou intervenci bylo získat naprostou dominanci nad venezuelskou těžbou a následným zpracováním ropy,“ domnívá se Gavor.
Rovněž amerikanistu Jiřího Pondělíčka zarazilo, jak často Trump ve svém vysvětlení o zásahu USA ve Venezuele zmiňoval ropu. „Donald Trump nemluví o tom, že by Američané převzali vlastnictví ropných ložisek, ale že je budou americké společnosti rozvíjet ve prospěch venezuelského lidu. Ale podle toho, jaký důraz na to klade, tak se zdá, že je to jeden z hlavních důvodů,“ podotkl Pondělíček.
Důraz na ropu, na úkor zmínek o demokracii či porušování lidských práv, zaujal v Trumpově řeči také politologa Jakuba Lepše (TOP 09). „Neustále odbíhal k ropě, (že) americké firmy budou mít na starosti ropný sektor ve Venezuele a zisky poplynou těm, které Venezuela v minulosti okradla, což jsou například i americké firmy. Zmiňoval, že z toho budou benefitovat i venezuelští občané,“ shrnul své dojmy.
Všechny plány jsou ale zatím poměrně vágní. Navíc jde podle Lepše o běh na dlouhou trať. „Poslední odhady jsou, že jen aby ve Venezuele došlo ke zvýšení těžby, která je nyní na úrovni jednoho milionu barelů denně, o půl milionu barelů, což není žádné velké číslo, bylo by zapotřebí zhruba deset miliard dolarů a dva roky,“ upřesnil.
Vliv na cenu a rovnováhu sil
Gavor předpokládá, že pokud se venezuelská ropa rychle dostane ve zvýšené míře na světové trhy, tak to změní rovnováhu nabídky a poptávky, tedy lze čekat snížení cen ropy. „To by mělo nežádoucí efekt na ostatní exportéry, včetně Ruska,“ podotýká.
Spojené státy jsou už nyní největším těžařem, ale vzhledem k velké spotřebě ne největším vývozcem ropy, připomíná Gavor. Pozici USA na světovém trhu venezuelská ropa nicméně podle něho jistě posílí.
Na rozložení sil v ropném kartelu OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) by to vše ale významný vliv příliš mít nemělo, protože Venezuela navzdory obrovským ropným zásobám není rozhodujícím producentem, a tamní ropa, jak bylo zmíněno, má specifickou kvalitu, na jejíž zpracování nejsou všechny rafinérie zařízeny. Největším exportérem je a nejspíš zůstane Saúdská Arábie, míní Gavor.
„Spekuluje se o tom, že Venezuela s největšími prokázanými zásobami ropy na světě by byla významnou zbraní proti kartelům při cenotvorbě. Asi by to Spojeným státům v mnohém rozvázalo ruce, nemyslím, kdyby přímo ropu vlastnily, ale kdyby mohly třeba rozhodovat o tom, kolik se jí bude těžit, kolik se jí dá na trh, byť by přímý zisk šel Venezuele,“ podotkl Pondělíček.

