Silnice přes Timmelsjoch láká všechny motorkáře, nejenom pro výhled na vrcholky Alp, ale taky proto, že tu sídlí jedinečné motocyklové muzeum. Provozují ho dva bratři – dvojčata, kteří se v horách narodili. Aby uchovali motocyklovou historii pro příští generace. Přitom v roce 2021 zachvátil muzeum devastující požár. To však majitele neodradilo a dnes sbírka čítá neuvěřitelných 580 kousků.
„Odkud že jste? Z Česka? Tak to máme Laurin & Klement, ČZ, Jawy, Waltery a taky Čechii, na té jsem jezdil,“ začne zvesela Attila Scheiber, o 10 minut mladší z dvojčat, která muzeum vybudovala.
Nejvýše položené motocyklové muzeum | Video: Eva Srpová
I motorkářského srdcaře to ohromí, když sem vstoupí poprvé. Top Mountain Motorcycle Museum dnes patří k nejrespektovanějším evropským expozicím, kde se fascinovaně zhustila motocyklová historie do jednoho prostoru.
Kromě toho je toto motocyklové muzeum taky největší v Evropě a se svými 2175 metry nad mořem dokonce i nejvýš položené na světě. Timmelsjoch, vysokohorská silnice přes Alpy vede z rakouského Hochgurglu do italské vesnice Moos a dál do Merana. A muzeum stojí přímo u brány, kde se v létě platí za průjezd alpským pasem a v zimě se tu lyžuje.
„Náš otec dal mně a bratrovi Albanovi první motorku, když nám bylo šest,“ vzpomíná Attila. „Montesa Cota 25. Pořád ji máme,“ říká a vede mě k ní, což chvíli trvá – přece jen na konec prostoru s vystavenými motorkami se skoro nedá dohlédnout.
Od té chvíle prý trávili s bratrem každý volný okamžik v sedle. „Vyrůstali jsme tady, v horách. To zkrátka pořád máte chuť to, na čem se jezdí, zkoušet, rozebírat a znovu skládat. Když nám bylo osmnáct, měli jsme už na kontě pět zničených motorek. Pořád jsme experimentovali,“ směje se Attila.
Vzácná závodní čtyřválcová Jawa 350/673. Vyhrála GP Jugoslávie v roce 1969. | Foto: Eva Srpová
Dnes muzeum vystavuje kolem 580 exponátů. Zdaleka ne všechny ale patří přímo bratrům. „Více než polovina je pořád ještě zapůjčená. Ale chceme, aby za 15 až 20 let všechny motocykly náležely muzeu. Vlastníme tu v Alpách restaurace, hotely. Tím výstavbu muzea ostatně dotujeme. Díky návštěvnosti si na sebe muzeum loni poprvé vydělalo, ale nebereme si z toho žádné peníze. Každé euro se vrací do sbírky,“ dodává.
„Loni jsme měli 70 tisíc návštěvníků. Nový rekord. Předtím to bylo maximálně 50 tisíc. Muzeum se konečně samo uživí a ještě můžeme nakupovat.“
Devastující požár
Jenže cesta k dnešní podobě nebyla přímočará. V roce 2021 stavbu zachvátil požár. „Shořelo 320 motorek. Úplně. V kvalitě, kterou si neumíte představit,“ popisuje Attila s tím, že zachránili pouze jediný stroj, který šlo rozumně renovovat, Vincent Stevenage z roku 1949. Mezi zničenými byly i jedinečné stroje jejich otce.
Místo rezignace se však bratři rozhodli muzeum znovu vybudovat – větší, lepší a s jasnější vizí. „To, co se stalo, nás ohromně nabudilo. Zvedla se ohromná vlna solidarity v motorkářské komunitě na celém světě. Ozvali se nám sběratelé, fanoušci i muzea a nabídli nám k odkupu 4000 motorek, z čehož šlo dobře vybírat na to, aby mohla sbírka vzniknout znovu,“ říká 58letý horal.
A dodává, že jim také pomohli odborníci jako britský znalec Mark Upham nebo historik Stefan Knittel, kteří dnes působí jako kurátoři.
Otevřít muzeum znovu jim zabralo pouhých 10 měsíců. Dnešní sbírka je mimořádně pestrá a v Evropě těžko hledá konkurenci. Patří k ní například pět vzácných motocyklů Ferrari. Nejsou dílem Enza Ferrariho, ale dvou bratrů z Milána pocházejících z rozvětvené rodiny slavného jména. Ostatně tehdy to dělalo mezi příbuznými zlou krev, Enzovi vadilo, že to vypadá, jako by červené motorky se stejným logem byly právě od něj, a s majiteli se soudil.
„Shánějí se nesmírně těžko. A my máme všechna provedení – 50, 75, 125, 150. Všechno, co kdy vzniklo,“ říká Attila. Vedle nich stojí i motorka Maserati, ikonické Vincenty, americké čtyřválce Henderson či belgické FN.
Skutečnou chloubou muzea je však kolekce předválečných strojů, včetně několika unikátů z konce 19. století. „Máme pět motorek z období před rokem 1900. To je úžasné. Nechybí replika slavného Hildebrand & Wolfmüller, prvního sériového motocyklu světa. A ještě starší je klenot celé sbírky – parní motocykl Roper z roku 1867,“ vypráví Attila vedle vzácné tříkolky De Dion-Bouton. Replikových strojů je ve sbírce minimum, spolu s kurátory vybírají původní, nebo vkusně renovované kusy.
Zastoupení mají také stroje ze střední Evropy. Do sbírky se dostaly dvě závodní Jawy, navíc jedna velmi, velmi vzácná – čtyřválcová třistapadesátka 673, která vyhrála GP Jugoslávie. Naděje fascinujícího závodního stroje zpečetila tragédie, kdy se na ní zabil závodník Bill Ivy.
Foto: Eva Srpová
Jsou tu také dva Waltery – OHC 250 cm3 závodníka Jendy Horáka a model 750 z roku 1924. A nadšeně mluví i o Böhmerlandu: „Máme jeden, 600 cm3 OHV, dlouhý typ. Jezdil jsem na něm, opravdu fascinující motor od Albina Liebische. Teď sháníme krátkou 350,“ říká Attila.
Expozici doplňují i automobily, vždy však s jasnou vazbou na svět motocyklů nebo obecně mobilitu. „Nechceme být jen motocyklové muzeum. Nabízíme zážitek. Chceme přivést i lidi, kteří k motorkám nemají žádný vztah, tedy rodiny, lyžaře, turisty.“ Proto nechybí interaktivní sekce, včetně možnosti „svézt se“ v sedle motorky v 4D kině, které simuluje skutečnou jízdu.
Cyclone V-Twin z roku 1915. Velmi vzácný kus. Letos se jedna vydražila v aukci v Las Vegas za 1,3 milionu dolarů, tato je ale v lepším stavu. | Foto: Eva Srpová
A jak je to s velikostí? Attila zůstává skromný: „Ne, největší nejsme. Největší je Barber Museum v Alabamě, kde mají přes tisíc motorek. Ale myslím, že v kvalitě jsme nejdál.“
Cílem bratrů je mít v expozici ty nejzásadnější motocykly historie. Nejde o počet, ale o příběh vývoje od parních pionýrů přes spalovací průkopníky až po současnost, kterou zastupuje například Ducati Streetfighter z roku 2024. Moderní stroje ale vystavují spíše výjimečně. „Obvykle končíme v 80. letech. Ale když značka chce ukázat novinku, proč ne.“
Motorky Ferrari a také Maserati. Velmi vzácné stroje. | Foto: Eva Srpová
Sbírku neustále oživují dočasné výstavy, jako Ikony 70. let nebo současná expozice Zlaté časy motocyklů. A do budoucna se chystají i automobilové lahůdky, včetně kolekcí Porsche, Ferrari či dokonce vozů Formule 1.
Často padá otázka, která motorka je ta nejvzácnější. Attila krčí rameny: „Je jich tolik. Čtyřválce jsou neuvěřitelně vzácné – Henderson, Indian, FN… nebo stroje před rokem 1900.“ Přesto přiznává, že některé hodnoty jsou ohromující. Třeba jejich americký závodní Cyclone V-Twin: „Letos v únoru jeden prodal na aukci Mecum v Las Vegas za 1,3 milionu dolarů. A nebyl tak originální jako náš.“
Attila Scheiber vybudoval muzeum se svým dvojčetem Albanem. | Foto: Eva Srpová
Osobně prý těžko vybírá, která motorka nebo alespoň značka mu přirostla k srdci nejvíc, ale nakonec přece jen odpoví: „Jsme v horách, tady potřebujete takové staré motorky, které mají dost výkonu a dobře jezdí. Mám proto rád staré Indiany a sám jezdím na Harley-Davidsonu z roku 1914.“
Plány do budoucna jsou jasné. Muzeum dál rozvíjet, rozšiřovat a otevírat jeho příběhy co nejširšímu publiku. „Naším cílem je přivést sem lidi a propagovat motorky. Aby každý viděl, jak neuvěřitelný je jejich příběh,“ uzavírá Attila s tím, že jeho celoživotní přání by se dalo shrnout do jednoduché věty: Zachovat motorky budoucím generacím. „Bereme to tak, že nejsou s bratrem naše, patří muzeu. Aby je žádné z našich dětí nebo vnoučat nerozprodalo.“
