
Ze Spojených států a Austrálie přijeli do Brna při příležitosti festivalu židovské kultury Štetl Fest potomci rodiny průmyslníků Engelsmannových. V Brně se potkali poprvé. Zúčastnili se besedy ve vile Engelsmann, kterou si nechal na začátku 30. let 20. století postavit podnikatel židovského původu Felix. Ocenili, že se o příběh jejich rodiny zajímá tolik lidí. Překvapila je i honosnost rezidence, ve které jejich předek žil.
Felix Engelsmann se narodil v roce 1885 v Brně. O dva roky později přišla na svět jeho sestra Stephanie a v roce 1900 pak sestra Ilse. Po vzniku Československa se Felix začal naplno věnovat řízení otcovy firmy na výrobu vlněného zboží, která vyvážela i do zahraničí. Továrník patřil mezi vlivné brněnské podnikatele a jako takový měl zájem o lokalitu na Hlinkách, kde již stály vily bohatých rodin.
Ve své rezidenci mohli Engelsmannovi žít pouze do roku 1939. Den před nacistickou okupací, 14. března 1939, odcestoval Felix s manželkou Olgou do Velké Británie. Děti zřejmě neměli. Do zahraničí uprchly před nacistickou represí také Stephanie, jejíž potomci dnes žijí v USA, a Ilse, která se usadila v Austrálii.
Dosud zahalená místa rodinné historie
„O historii naší rodiny jsem nevěděla až do chvíle, kdy se mi ozval Peter z Austrálie. Řekl mi, že jsme příbuzní. Zprvu jsem nevěřila, ale potom mi vše vysvětlil. Potkat se poprvé s širší rodinou je velmi dojemné. A zvlášť tady, v místě, kde je naše historie. Cítím s tímto domem spojení,“ uvedla pravnučka Stephanie Elizabeth. „Návštěva Brna a této vily zaplnila několik dílků historie, která pro nás byla zahalená,“ dodal pravnuk Stephanie Richard.
Engelsmannova vila vznikala v době, kdy v brněnské architektuře již dominoval funkcionalismus. Díky konzervativnímu stylu je však unikátem. „Moje matka se narodila v roce 1932, kdy byla tato vila postavena. Přemýšlím, co by říkala na to, že její rodina pocházela z tak honosného prostředí. Asi by poznamenala, že Felix mohl platit svým dělníkům víc. Když jsme vyrůstali, věděli jsme, že z Engelsmannovy strany bylo nějaké bohatství, ale neměli jsme ponětí o takovém rozměru. Nicméně to byl jeden z důležitých faktorů, jenž zajistil, že moje rodina přežila,“ řekl vnuk Ilse Peter.
Gestapo objekt zabavilo a později bezplatně předalo německé policii. Po skončení války Engelsmann o svůj majetek v Brně neprojevil zájem a dům připadl státu. V roce 1958, osm let po Engelsmannově smrti, přešlo vlastnické právo na První brněnskou strojírnu, závod Klementa Gottwalda.
Felixe a Olgu připomínají kameny zmizelých
Vila Engelsmann patří k asi deseti velkým vilám bývalých průmyslníků v Brně. Stejně jako mnohé další nenavazuje na dobu svého vzniku a není v majetku původních rodin. Felixe a Olgu od čtvrtka připomínají před nemovitostí kameny zmizelých, kterých je v Brně více než tři sta. Upozorňují na skutečnost, že mnohým obyvatelům přetrhala spojení s městem nacistická okupace.
Po privatizaci První brněnské strojírny přešla Vila Engelsmann do majetku současných majitelů, kteří ji využívají ke kulturním a reprezentačním účelům. Ve spolupráci s Muzeem města Brna se tam konají prohlídky pro veřejnost. „Je to první vila v Brně, která je v soukromém vlastnictví a je veřejně přístupná,“ poznamenal historik Michal Doležel.
Štetl Fest
Program Štetl Festu hostí také Arnoldova vila v Černých Polích. Osudy významného brněnského rabína Richarda Federa tam přibližuje nová výstava formou komiksu. Historie a osobnosti z období holocaustu pak připomínají i návrhy časopisů, které v rámci soutěže Srdce je oheň tvořily děti podle skutečných žurnálů svých vrstevníků z terezínského ghetta.
Loni v září přijeli do Brna potomci rodin Löw-Beerů a Tugenthatů. I před těmito vilami jsou umístěny kameny zmizelých. Z údajů na mosazných kostkách v dlažbě je patrné, že členové rodin čelili kvůli židovským kořenům nacistické perzekuci. Někteří stihli emigrovat, další se stali oběťmi holocaustu v Terezíně, Majdanku nebo na neznámých místech.
Kameny zmizelých zvané Stolpersteine mají podobu malé čtverhranné dlaždice s hranou deset centimetrů a mosaznou destičkou nesoucí informace o daném člověku. K přečtení jmen se musí člověk sklonit, čímž vzdává úctu.
Iniciativu spustil v osmdesátých letech německý umělec Gunter Demnig, dnes jsou kamenů desítky tisíc po celé Evropě. V Brně jich je více než tři sta, jejich přehled lze nalézt na webu, který vznikl loni v listopadu.