
Aktual.: 6.08.2025 06:30
Praha – Český postoj vůči Izraeli je v Evropské unii do značné míry dlouhodobě unikátní. O diplomatické izolaci se ale hovořit nedá, protože v jiných zahraničněpolitických tématech sdílí Česko názor většiny evropských států. ČTK to sdělila Eva Taterová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů ČTK řekl, že Česko je dlouhodobě vnímáno jako proizraelsky vychýlené. Ostatní státy to podle něj nemusí chápat vzhledem k deklarované české podpoře lidským právům a mezinárodnímu právu, ale počítají s tím.
Izrael kvůli humanitární situaci v Pásmu Gazy v posledních dnech čelí čím dál tvrdšímu mezinárodnímu tlaku. Některé země, například Francie, Británie či Kanada, daly najevo úmysl uznat za určitých podmínek Stát Palestina. Česko je podle ministra zahraničí Jana Lipavského (nestr.) zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu, v současné situaci ale uznávání Státu Palestina nemá za produktivní. Česko v souladu s Koncepcí zahraniční politiky podle webu ministerstva zahraničí i dříve podporovalo mírový proces na Blízkém východě směřující ke vzniku dvou samostatných států, tedy Izraele a státu palestinského.
Lipavský opakovaně zdůrazňuje, že Česko aktivně s izraelskou stranou řeší humanitární situaci v Gaze, zároveň poskytlo na humanitární pomoc desítky milionů korun.
Navzdory sílící kritice má podle Taterové Izrael v EU i některé další spojence, například Maďarsko. U českého přístupu je ale důležitá jeho dlouhodobost. „To samozřejmě při jednání na evropské úrovni o blízkovýchodních tématech může místy způsobovat určité napětí, ale celkově se o diplomatické izolaci ČR nedá tak úplně hovořit, protože v jiných zahraničně-politických tématech je ČR naopak na většinové evropské vlně,“ řekla.
Také podle Daniela je Česko dlouhodobě vnímáno jako proizraelské. Za problém spíše než debaty o uznání Státu Palestiny považuje, pokud Česko vystupuje proti evropskému konsensu v dalších případech. „Týkají se například tlaku na uzavření příměří, tlaku na zlepšení humanitární situace v pásmu Gazy nebo reakci na porušování mezinárodního práva a lidských práv na Západním břehu Jordánu,“ podotkl. Států, které nebudou nyní tlačit na uznání palestinského státu, bude podle něj více, například Německo.
Oficiální uznání Státu Palestina je symbolickým a politickým gestem, bez komplexního mírového procesu ale zůstane pravděpodobně jenom na papíře, míní Taterová. Země, které se k takovému kroku chystají, nebo už tak učinily, podle ní předpokládají, že tak zvýší tlak na Izrael s ohledem na ukončení války. „To však pravděpodobně nebude stačit, protože k ukončení konfliktu a pokud možno trvalému mírovému uspořádání v oblasti povede ještě velmi složitá a dlouhá cesta,“ dodala.
Také podle Daniela je skutečně fungující dvoustátní řešení podmíněné izraelskou kooperací, musela by tedy existovat nějaká forma dohody. „Problémem dvoustátního řešení podmíněného vzájemnou dohodou je to, že umožňuje zachovávat status quo nekonečného odkládání a de facto izraelské dominance nad budoucím palestinským územím,“ poznamenal.
Za další problém Daniel považuje, pokud Česko nereaguje na izraelské kroky, které jdou přímo proti podstatě dvoustátního řešení. „Ať již jde o výstavbu a rozšiřování izraelských osad na palestinském území, nebo prohlášení o izraelské suverenitě nad palestinským územím,“ řekl. K nedělní výzvě izraelského krajně pravicového ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira k obsazení Pásma Gazy Izraelem ale Lipavský uvedl, že Česko odmítá extremistickou rétoriku, která podkopává šanci na spravedlivé a trvalé řešení konfliktu.
Česká pozice je podle Daniela paradoxní, neboť ČR má diplomatické styky s palestinskou administrativou a hostí palestinské velvyslanectví, zároveň ale prohlašuje, že palestinskou státnost neuznává.
Červenou linií ve vztahu k Izraeli by podle Taterové měla být situace, kdy by izraelská krajní pravice dokázala prosadit destrukci tamní demokracie. „Dalším stěžejním momentem by pak jistě byla nutnost veřejně se vymezit proti případnému cílenému a nedobrovolnému odsunu palestinského obyvatelstva mimo Pásmo Gazy s plánem toto území integrálně připojit k Izraeli, protože by se jednalo o jednoznačné porušení mezinárodního práva,“ doplnila.
Daniel uvedl, že doufá, že česká diplomacie skutečně vyjadřuje nesouhlas s izraelskými kroky soukromě tak, jak prohlašuje. Nesouhlas bez jakýchkoli, byť i jen symbolických dopadů, ale nemůže nic skutečně změnit, míní.
„Pokud jsou červenou linií normy mezinárodního humanitárního práva, tak byla již překročena několikrát, naposled s absencí silného vystoupení proti blokádě přístupu a odpovídající distribuce humanitární pomoci v Gaze. Další červenou linií jsou samozřejmě okupace a anexe teritoria jiného státu, tedy něco, co Česko silně a oprávněně kritizuje v případě Ruska a co hrozí jak v Gaze, tak na Západním břehu,“ uvedl Daniel. Lipavský nedávno na dotaz ČTK řekl, že anexe Pásma Gazy Izraelem českou podporu nemá.
Válka v Pásmu Gazy vypukla v říjnu 2023, kdy Izrael zahájil vojenskou ofenzivu v reakci na útok teroristického hnutí Hamás a jeho spojenců, při němž ozbrojenci na jihu Izraele zabili na 1200 lidí a dalších 251 unesli jako rukojmí. Na podzim 2023 a letos v lednu a v únoru byla velká část rukojmích propuštěna výměnou za palestinské vězně při dvou příměřích. Nyní je v pásmu na 50 rukojmích, z nichž je asi jen 20 stále naživu.
Od začátku války bylo při izraelských útocích v Pásmu Gazy podle údajů tamního ministerstva zdravotnictví zabito přes 60.000 Palestinců a dalších 150.000 bylo zraněno, uvedla palestinská agentura WAFA.