Co nezvládli nacisté, dokázala rudá totalita. Hned když 10. května 1945 přistálo v pražských Kbelích letadlo s exilovou vládou, zvaná též jako Košická, vedenou sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem a Klementem Gottwaldem, lídři Pražského povstání vnímali, že jejich osobnosti i hrdinské činy z konce války nebudou pro Československo žádoucí. Přečtěte si jejich smutné a mnohdy i tragické příběhy.
Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945 | Foto: Aktuálně.cz / Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií, Signatura snímku, I 5593
Podle historiků bylo právě přistání Košické vlády momentem, kdy velitel povstání Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové začali čelit první kritice. Jak už dříve v médiích popisoval Jindřich Marek, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu, zaznívala slova jako „vy jste povstání zpackali“ nebo „vy jste to dělali špatně“.
Že se situace v Československu pod silným vlivem Moskvy velmi rychle a citelně mění, bylo cítit i 28. května. To se na Pražském hradě konala přehlídka pražských barikádníků. Akce konající se na počest jedenašedesátých narozenin prezidenta Edvarda Beneše se zúčastnilo téměř deset tisíc „bojovníků“.
V čele průvodu měl podle původních plánů – a zcela logicky – kráčet Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové z barikád. Ale to se nestalo.
„Komunisté v České národní radě v čele s Josefem Smrkovským prosadili, že v čele barikádnické armády – před hrdiny od Rozhlasu, Staroměstské radnice či z Pankráce – pochodovaly revoluční gardy pražských továren a velitel jejich štábu štábní kapitán Oldřich Kryštof, který měl zcela minimální vliv na řízení bojů v době povstání!“ přibližuje publikace Pražské povstání 1945 vydaná Vojenským historickým ústavem.
„O tři roky později, po únoru 1948, se již historie povstání falšovala bez jakýchkoliv skrupulí a řada jeho hrdinů skončila v kriminálech, či dokonce na šibenici! Generál Kutlvašr byl degradován na vojína a odsouzen ‚jen‘ k doživotnímu žaláři,“ pokračují vojenští historikové.
Nastupujícímu totalitnímu režimu se zkrátka fakta nehodila. Bylo třeba zdůraznit zásadní podíl Rudé armády na osvobozování Československa. A překážela také legionářská minulost mnohých hybatelů Pražského povstání. Ti na konci první světové války bojovali proti ruským bolševikům.
Proklikejte si přehlednou grafiku Aktuálně.cz s osudy těch, kdo během povstání vyčistili Prahu od většiny nacistických vojáků, aby pak Rudá armáda, která dorazila až 9. května 1945, když předtím Stalin nedovolil Američanům další postup ze západních Čech, neměla příliš práce a především padlých.
