Vodík se, minimálně jako pohon osobních aut, propadá do stále hlubší propasti. Automobilky od něj až na pár výjimek dávají ruce pryč a infrastruktura neroste kdovíjak závratným tempem. Může být ale i hůře, minimálně v Americe. Na Toyotu se tam totiž valí hromadná žaloba a majitelé vodíkového modelu Mirai po ní chtějí miliardy.
„Tato žaloba není jen o obyčejné poruše, je o organizovaném podvodu,“ volí velmi ostrá slova právník Jason M. Ingber. Ten pracuje pro kancelář Ingber Law Group, která zastupuje trojici kalifornských majitelů vodíkové Toyoty Mirai. Ti se jménem všech lidí, kteří si Mirai koupili či pronajali v posledních čtyřech letech, rozhodli zažalovat Toyotu, některé její dealery v Kalifornii – jinde se Mirai v USA ani neprodával – nebo divizi zajišťující financování.
Nejde přitom jen o skupinovou žalobu, ale žalobu, která obviňuje značku z poručení zákona pod zkratkou RICO. Ta znamená Racketeer Influenced and Corrupt Organizations Act, což by se dalo přeložit jako zákon o vyděračském ovlivňování a zkorumpovaných organizacích.
Zjednodušeně to vysvětluje třeba magazín Carscoops: jedná se o zákon, který byl původně namířený proti šéfům mafie. Toyotu tak majitelé jinými slovy obviňují z podvodu na zákazníky ve formě prodeje závadných vozidel.
„Toyota vyvinula, financovala a kontrolovala kalifornskou vodíkovou infrastrukturu a tuto kontrolu použila k tomu, aby zakryla bezpečnostní selhání a finanční újmy zákazníků,“ říká Ingber. Automobilka měla spolu se svými partnery podle žaloby třeba zatajit unikání vodíku blízko horkého motoru, a tím riskovat možnou explozi, její finanční část zase údajně vybírala platby za auta agresivní formou od lidí, jejichž vozy ale nefungovaly.
Kromě toho žaloba viní automobilku i z toho, že majitelé neměli týdny kde do svých aut tankovat vodík nebo že Miraie trpěly na náhlou ztrátu výkonu či poruchy plynového pedálu a brzd. To potenciálně mohlo vést k riziku zranění.
Web Carccomplaints, který se zabývá různými žalobami na automobilky a svolávacími akcemi, dokonce ze žaloby cituje: „V mnoha případech byli řidiči zaseknutí ve svém pruhu mezi projíždějícími auty a šlapali silně na pedál plynu bez jakékoliv odezvy, aby o pár vteřin později auto najednou získalo výkon zpět a odjelo.“
U jedné z plnicích stanic prý zase měli kontaminovaný vodík, který z provozu úplně vyřadil 75 vozů Mirai. Celkově pak prý není v Kalifornii dostatek plnicích stanic, což znamená, že auta nejde používat. Toyota tak podle majitelů může jen těžko dostát proklamovaným slibům o tom, že nádrž Miraie se doplní za pět minut. Přitom navzdory problémům s plnícími stanicemi značka nadále, podle majitelů, láká ke koupi vodíkového auta.
Žalobci používají spojení jako „dekádu trvající podvod Toyoty“ a obviňují značku ze zločinného spiknutí, podle něhož prý zatajovala katastrofické poruchy, aby mohla auta dále prodávat. Trojice, která žalobu podala, podle amerických médií dokonce používá ve spojení s modelem Mirai výraz „tikající vodíková bomba“.
Aby majitelé automobilku zažalovali, jim prý poradili přímo technici v servisech. Tvrdí americká média.
Celkem žalobci požadují pro všechny poškozené majitele vodíkových aut japonské automobilky náhradu škody ve výši nejméně 5,7 miliardy dolarů – to je přes 120,5 miliardy korun. Americký magazín AutoBlog získal i vyjádření samotné automobilky.
Ta si je prý vědomá problémů s vodíkovou infrastrukturou, proto v některých částech Kalifornie pozastavila prodeje modelu Mirai. Poškozené zákazníky nicméně podporuje individuální asistencí nebo zapůjčením náhradního vozu.
Nutno říct, že nejde o první žalobu na Toyotu v USA kvůli vodíkovému autu a celkově nefungující infrastruktuře. Právní kancelář, která žalobce zastupuje, má dokonce na svém webu záložku přímo určenou pro stížnosti na vodíkové Toyoty.
Třeba web o elektromobilech Teslarati před čtyřmi měsíci informoval o tom, že lidé žalují Toyotu kvůli tomu, že nadále platí za vodíková auta, která ale kvůli řídké a často nefungující infrastruktuře nemohou používat. Tato skupinová žaloba, opět zastupovaná Ingberem, přitom nemířila jen na automobilku, ale i na operátora vodíkových stanic a dokonce kalifornského guvernéra Gavina Newsoma.
Připomeňme také, že Shell loni v Kalifornii zavřel své plnicí stanice mimo jiné kvůli problémům s dodávkami vodíku i malému počtu vodíkových aut na silnicích.
S vodíkovou infrastrukturou se potýkají také majitelé vodíkových aut v Česku. Je jich ale násobně méně (letos přibylo 21 Toyot Mirai) než těch v Kalifornii. Třeba plnicí stanice na Barrandově bývá často nefunkční, majitelé aut s palivovými články jsou tak odkázáni už jen na dvě další veřejné plničky ve Vítkovicích a Litvínově.
