Zuzana Maděrová zmínila, že jste spolu mluvili po každé jízdě…
Bylo by asi nefér říkat, co jsme si říkali…
Byla mezi jízdami nervózní?
Byla zdravě nervózní. Jsme celou dobu ve spojení a včera jsme se domluvili, že ráno v půl deváté ještě zavolá před startem. A pak jsme pokračovali, až to vyšlo.
Související
A vy jste byl nervózní?
To víte, že ano, byl jsem. Zuzana byla ale velmi dobře připravená trenérem. Sedlo si to. V duchu si říkám, že je to taková pohádka, která se stala realitou.
Jak jste se cítil, když jste viděl, že Zuzana získala zlato?
Proběhne vám hlavou, že ji znáte od šestnácti let, kdy přišla usměvavá holčina v rovnátkách a s maminkou. A tam to všechno začalo. Člověk si to tak projede a vždy si v sobě v duchu uvědomí, že když k nám, koučům, chodí lidé, kteří mají sny, tak se sem tam podaří je splnit. A Zuzce se splnil.
A vzpomněl jsem si i na další. Uvědomíte si, jak když jste s nějakým hokejistou ve čtrnácti, patnácti, jako třeba Martin Nečas, a najednou je hvězdou NHL. Ty pohádky existují. A je dobře, že jsou, protože nás něčím v této době nabíjejí.
Když jste její výkon pozoroval, jak byl z vašeho pohledu provedený?
Já bych se nechtěl pasovat do role trenéra. Já technice toho sportu vůbec nerozumím. Samozřejmě mám něco naposloucháno. Ale z úsměvu jsem cítil, že to půjde. Ale nikdy nemůžete nic říct dopředu. Někdo uklouzne a je po všem. Je to napínavé a krásné. My jsme se nějak připravovali a prostě to vyšlo.
A byla nějaká věta či rada, kterou jste Zuzaně dal předtím, než vyrazila?
To bylo. Ale nechci pouštět nic, na čem nejsme domluvení. Myslím, že o tom Zuzka buď mluvit bude, nebo řekne, že to necháme být.
