Po otevření masového hrobu přišel šok. Tajemná šachta č. 14 zůstává neobjevena

Na Vilému Sokovi bylo znát, jak celou situaci prožívá. I on na konci října dorazil na ďáblický hřbitov, aby se přesvědčil, jak probíhá odkrývání jednoho z desítek hromadných hrobů. Podle očekávání historiků v něm měly ležet také ostatky tří popravených odbojářů.

„Zamrazilo mě, já to měl za uzavřenou kapitolu,“ svěřil se Vilém Sok, vnuk zavražděného důstojníka, jaké to bylo, když mu poprvé oznámili, že jeho dědeček by mohl být jedním z exhumovaných hrdinů. 

„Když umřel otec, tak jsme tady zařídili kolumbárium, aby byli všichni dohromady v Ďáblicích, když už je tady někde i dědeček,“ pokračuje Sok. Právě do stěny s urnami chce rodina přenést i ostatky předka, kterého komunisté zlikvidovali v roce 1949. Bude to ale trvat déle, než Sokovi plánovali.

Hledá se hrob číslo čtrnáct

Historikům se totiž stále nepodařilo objevit šachtu číslo 14, kde mají podle záznamů ležet těla Miloslava Jebavého, Karla Sabely a Viléma Soka. „Ostatky jsme objevili, ale nebyly to ty hledané,“ popisuje archeolog Petr Starec, který nynější průzkumné sondy na ďáblickém hřbitově vedl.

Na konci října tým expertů poprvé zjistil, že kopou na špatném místě. „Na základě výsledků první sondy a písemných pramenů se povedlo určit, že jde o hrob číslo 13,“ přibližuje Martin Čechura, kurátor archeologických sbírek Muzea Prahy, jenž má vykopávky v Ďáblicích na starosti.

Jak zjistil deník Aktuálně.cz, velmi rychle pak zasedla vládní Komise pro otázky masových hrobů Ďáblického hřbitova, kterou zřídil končící kabinet Petra Fialy (ODS). Ta rozhodla, že se v polovině listopadu otevře ještě jedna sonda. Ani ta ale nepřinesla očekávaný nález.

„Komise stanovila další místo – severně od toho původního. Ale zjistili jsme, že to taky není hrob číslo 14,“ vysvětluje Čechura to, na co archeologové přišli po 17. listopadu. 

Specialisté sice žádné ostatky neexhumovali, všechny zůstaly na místě, ale přímo v odhalených šachtách prozkoumali pozůstatky celkově deseti osob. K některým už dokázali přiřadit i jména, ale nejde o hledané odbojáře. „Teď bude probíhat vyhodnocení a další archivní výzkum, aby se je podařilo ztotožnit,“ dodává Čechura.

V mapách je zmatek

Podle Aleny Šimánkové z Národního archivu bylo chybou, že se hromadné hroby neprozkoumaly hned po roce 1989, kdy ještě měly původní číslování. Teď je v mapách větší zmatek. Což se ukázalo už před jedenácti lety při pátrání po ostatcích umučeného kněze Josefa Toufara nebo ještě zřetelněji při neúspěšném hledání Zdeny Mašínové.

I kvůli tomu, že se blíží zima a hlavně proto, že je vláda Petra Fialy v demisi, už prý není reálné, že by se na ďáblickém hřbitově do konce letošního roku otevřela další šachta. Historikové se teď musí znovu ponořit do archivů a z dostupných materiálů znovu vydedukovat, kde přesně se může nacházet šachta číslo 14.

Až budou mít jistotu, komise se rozhodne pro provedení další sondy a požádá úřady o souhlas. Není ale jisté, jestli odborný orgán bude fungovat tak jako nyní při vládě, nebo třeba pod Ústavem pro studium totalitních režimů.

Do té doby musí příbuzní Miloslava Jebavého, Karla Sabely a Viléma Soka čekat. Ostatky odbojářů zabitých komunisty tak budou dál ležet vedle vrcholných nacistů Karla Hermanna Franka, Kurta Daluegeoho, Haralda Wiesmanna (esesák zodpovědný za vyhlazení Lidic) či kolaboranta Emanuela Moravce.

Velké emoce navíc stále vzbuzuje diskuse, jestli jsou hromadné ďáblické hroby  i místem, kde nacisté uklidili torza bezhlavých těl Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, kteří provedli atentát na vrcholného nacistu Reinharda Heydricha.

Bez komentáře: Jak v Ďáblicích probíhala exhumace ostatků odbojářů zavražděných komunisty (23. 10. 2025)