Cévní mozková příhoda postihne v Česku každoročně zhruba 25 tisíc lidí. Třetina z nich si odnese trvalé následky. Zatímco akutní péče v nemocnicích patří ke světové špičce, následná rehabilitace často naráží na nedostatek informací, koordinace i sdílení zkušeností. Pomoci vrátit pacienty do běžného života se snaží například platforma Aktivně po mrtvici.
Manžela Zuzany Reviero, Carlose, postihla mozková příhoda před čtyřmi lety. „Asi po 45 minutách od převozu manžela na jednotku intenzivní péče mi volal lékař z neurologického oddělení. Řekl, že je Carlos v kómatu a má masivní krvácení v mozkovém kmeni. Operace nebyla možná, jedinou možností bylo udržovat ho v umělém spánku a čekat,“ popsala Zuzana.
V té době měli tři děti a na cestě byla dvojčata. Díky podpoře přátel i odborné pomoci dokázali překonat první kritické týdny. „Byla jsem vděčná za každý, byť miniaturní posun. Za každou známku pokroku. Carlos postupně dokázal pohnout rukama, nohama, hlavou a omezeně i očima,“ vzpomíná Zuzana s tím, že bylo na čem stavět.
Rehabilitace rozhoduje o budoucnosti
Po třech měsících lékaři oznámili, že Carlos může opustit neurologické oddělení a potřebuje co nejrychlejší a nejkvalitnější rehabilitaci, která rozhodne o jeho dalším zotavení. Sociální pracovnice se snažila najít vhodné zařízení, ale všude narážela na odmítnutí. Po týdnech bezúspěšných pokusů zvolili soukromou kliniku. Carlosův psychický stav se však zhoršoval, a tak se Zuzana Reviero rozhodla pro domácí péči.
- ochabnutí horní anebo dolní končetiny na jedné straně těla
zdroj: FNUSA
Rodina získala podporu terénní ergoterapeutky. „Nejenže přežil, ale vrátil se domů a může vidět děti vyrůstat,“ říká Zuzana. Přátelé a známí pomáhali s úklidem, nákupy i každodenní péčí. Carlos se tak mohl znovu účastnit rodinného života. „Za ty roky nám vyšly vstříc stovky lidí. Bez nich bychom to nezvládli,“ dodává.
Zuzana Reviero svůj příběh sdílela na portálu Aktivně po mrtvici, aby inspirovala ostatní, že se nesmí vzdát. „Musíte mít odhodlání a vědět, za čím jdete. Vždy je třeba hledat cestu vpřed – s vírou a nadějí,“ vzkazuje.
Sborový zpěv pomáhá s návratem řeči
Zhruba třetina pacientů po mrtvici trpí poruchou řeči, takzvanou afázií. „Je způsobená poškozením řečových center mozku. Pokud je postiženo centrum porozumění, lidé mluví a nerozumí. Pokud centrum produkce řeči, rozumí, ale nedokážou mluvit. Vzniká takzvaný ‚slovní salát‘,“ vysvětluje primář neurologického oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně a zakladatel Health Management Institute Robert Mikulík.
Výzkumy ukazují, že pro lidi s afázií má výrazný terapeutický přínos společný zpěv. „Na rozdíl od běžné řečové terapie aktivuje pravou mozkovou hemisféru, čímž podporuje vznik nových spojení a pomáhá nahrazovat poškozené oblasti odpovědné za jazykové funkce,“ popisuje Mikulík.
Podle něj zpěv nejen pomáhá s afázií, ale také zlepšuje psychickou pohodu pacientů. Proto vznikl v rámci platformy Aktivně po mrtvici AfaSbor, který je otevřen lidem po mrtvici i jejich blízkým. Inspirací byly podobné projekty z Velké Británie, USA a Austrálie, kde se tento přístup osvědčil jako účinný nástroj podpory pacientů po cévní mozkové příhodě.
Světový den cévní mozkové příhody se připomíná 29. října a je iniciativou Světové organizace pro mrtvici (World Stroke Organization) zaměřenou na zvyšování povědomí o příznacích, prevenci a léčbě tohoto onemocnění. Světový den proti mozkové mrtvici je 15. května, který iniciovaly evropské organizace a klade důraz na prevenci a rychlou pomoc.
