Buď chce všechno, nebo nic. Tak charakterizují Strnada, nejbohatšího Čecha a podle agentury Bloomberg třetího nejmajetnějšího člověka do 40 let na světě, lidé, kteří ho měli možnost poznat zblízka.
Nepochybujte, že to bude platit i ve fotbale.
„Moje vize je jednoduchá, ale náročná na práci. Chci, aby Viktoria Plzeň byla stabilním, profesionálně řízeným klubem, který pravidelně bojuje o špičku české ligy a dokáže důstojně reprezentovat Českou republiku v Evropě,“ vyhlásil Strnad na klubovém webu plán po vstupu do fotbalového byznysu.
„Zároveň ale musí mít pevné základy – ekonomické, organizační i lidské. Bez nich žádné ambice dlouhodobě fungovat nemohou,“ připojil.
Jeho dlouhodobá strategie má na konci jasné mety: opakované mistrovské tituly a pravidelné účasti v Lize mistrů.
Má výhodu, že se může učit z chyb svých miliardářských předchůdců ve fotbale. Daniel Křetínský ve Spartě utopil spoustu peněz, než se mohl těšit ze dvou mistrovských oslav po sobě. Teď se však zase Letenští musejí hrabat nahoru.
A West Ham United, jehož je Křetínský spolumajitelem? V Premier League se momentálně nachází na sestupovém místě.
Ve fotbale totiž nestačí zatřást měšcem, abyste dobývali trofeje. Je třeba chytře sestavit kvalitní tým – v šéfovských kancelářích a na hřišti. Přičemž to první je ještě důležitější.
Zdá se, že zbrojař Strnad to ví. „Neustále se pídí po lidech, kteří ho a jeho byznys dokážou posunout dál. Na svůj nejbližší tým má vysoké nároky, ale dokáže členy týmu náležitě ocenit, když splní jeho očekávání,“ líčí lidé ze Strnadova okolí jeden ze základních pilířů jeho manažerského stylu.
„Snažím se věci učit, načítat, abych byl pro manažery firem rovnocenným partnerem. Ale v praxi je vedení firem maximálně autonomní, hlavní díl zodpovědnosti leží na ředitelích jednotlivých společností,“ připojil sám Strnad před sedmi lety v rozhovoru pro časopis Forbes.
Jinak veřejně skoro nevystupuje a už i v Plzni poznali, že je pod neustálou kontrolou zástupu bodyguardů.
Ve Viktorii ponechal sportovní oblast na povel Adolfu Šádkovi, své lidi si do klubu dosadil na hlídání financí. Aby se náhodou někdo pod dojmem pohádkových ekonomických možností nezbláznil a neroztočil to víc, než velí zdravý rozum.
Zatím se to daří. Přestože se Strnadova fotbalová firma nepustila do hvězdných finančních válek, které v české kopané spustila přílivová vlna miliardářů, s konkurenty neprohrává.
Prvním signálem bylo angažování kouče Martina Hyského. Ten trenérsky vyrůstal v mládežnické akademii Slavie, pak v druholigové Vlašimi, spřátelené se sešívanými, a posléze v Karviné, která také úzce spolupracuje s Edenem.
Jaroslav Tvrdík, šéf Slavie a Hyského patron, si maloval, že „jeho dítě“ jednou převezme štafetu od Jindřicha Trpišovského, jenže chyba lávky. Hyský se upsal Plzni.
Signál číslo dvě: v moderním fotbale pomáhají výrazně k vítězstvím data. Kdo umí ta nejdůležitější shromažďovat, ale především správně číst a dávat do souvislostí, získává nad ostatními náskok.
Strnadova Viktoria masivně rozšiřuje datově analytické oddělení. Pod palcem to má Jiří Krejčí, devětatřicetiletý někdejší hráč Jablonce, Příbrami, ale také řeckého Iraklisu Soluň či rumunského Temešváru.
Už při profesionálním hraní stihl vystudovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Potom se na téže instituci pustil do studia Data & Business.
V praxi se řemeslo datového analytika mimo jiné učil ve skautském oddělení Slavie. Teď nabyté vědomosti dá k dispozici Plzni.
V tomto kontextu nepřekvapí ani jméno nového ředitele plzeňské mládežnické akademie. Dvaapadesátiletý Zdeněk Psotka už jednou jejím šéfem byl. Pak povýšil do křesla sportovního ředitele Fotbalové asociace České republiky.
Když však zjistil, že místo ústředního inovátora tuzemského fotbalu se stal jen škrtačem výdajů do výchovy, Strahov na vlastní žádost opustil. Nyní je zpět ve Štruncových sadech. Jeho úkol? Přizpůsobit výuku hvězdiček evropským požadavkům.
„Po vstupu nového majitele jsme si rozvoj naší akademie dali jako jeden z klíčových cílů. Proto jsem rád, že jsme našli společnou řeč právě se Zdeňkem Psotkou, který je v dané oblasti jedním z nejzkušenějších odborníků,“ poznamenal Šádek.
Ten má nyní k ruce nového sportovního ředitele Martina Vozábala, chlapíka prověřeného funkcionařením v Českých Budějovicích a v Táborsku. A také dravce, který se za kulisami nenechá druhými sežrat.
Když si k tomu přidáme, že skautské oddělení vede Jan Říčka, bývalý lovec talentů pro Manchester City, vidíme, že řídicí plzeňská centrála opravdu není béčková.
Ovšem viktoriáni nelenošili ani na zimní přestupové burze. Na konci ledna dokonce vylepšili klubový přestupový rekord, když z chorvatské ligy přivedli nigerijského útočníka Salima Lawala. S bonusy by měl stát 73 milionů korun a v domácí premiéře proti Liberci i při sobotní výhře v Olomouci, kde otevřel skóre, ukázal, že by se mohl v západočeské metropoli zhodnotit.
Ale co je to oproti 100 milionům korun pražské Sparty za boleslavského útočníka Matyáše Vojtu nebo astronomickým sumám, za které začala s příchodem movitějších majitelů horečně nakupovat Sigma Olomouc?
Strnadovo království zvolilo střídmější cestu. Tlak v kabině zvýšilo pomocí navrátilců z hostování (Slončíka z Hradce Králové, Vašulína z Olomouce) či nákupů perspektivních hráčů – slovenského stopera Krčíka, který rozkvetl v Karviné ještě pod Hyským, talentovaného obránce Kadlece z Bohemians 1905 nebo brankáře Ťapaje z Ružomberku.
Základní kritérium: musí zapadat do konceptu rychlého fotbalu. A suma za ně nesmí být nadhodnocena. Strnad sice chce co nejrychleji nahoru, ale ne za každou cenu.
Váží si totiž peněz. Od dvanácti trávil prázdniny ve skladu pod dohledem babičky. Budíček mu zvonil o páté ranní. Později makal ve výrobě, v marketingovém i IT oddělení. Než v šestadvaceti převzal od otce řízení obřího zbrojařského impéria, vyzkoušel si, že nic není zadarmo.
Se Šádkem ho spojuje tah na bránu. „Michal má ještě větší tah než jeho táta,“ říkají lidé z blízkosti rodinného klanu Strnadů.
Nemějte strach, že by Šádek neuměl těchto nábojů využít také na diplomatickém poli. Ještě před Vánoci bojoval ruku v ruce se slávistickým velitelem Tvrdíkem za zvolení Davida Trundy do pozice prvního muže českého fotbalu.
Dnes už Šádek a Tvrdík kamarády nejsou. Naopak jsou rivalové. Kdo má navrch? Odpověď naznačil třeba výsledek konkurzu na post reprezentačního trenéra. Dlouho odmítaný Miroslav Koubek byl Šádkovým hlavním koněm.
Jestliže se Šádek s Tvrdíkem v minulosti uměli dohodnout na hráčských obchodech ze Štruncových sadů do Edenu, jako tomu bylo v případě dvojice Chorý a Staněk, nyní na to zapomeňte.
Na pozoru je i Slavia. Plzeňští už byli v této zimě téměř domluveni s Karvinou na podmínkách stěhování Ayaosiho, ale Slavia udělala všechno proto, aby nigerijského ofenzivního záložníka nakonec ulovila ona.
Systematický rozmach Strnadovy Plzně už prostě pražským „S“ nahání obavy. Není se čemu divit.
