Pivo jako hybatel dějin? Garrettova kniha vidí historii světa skrze orosený půllitr – Aktuálně.cz

Sprostý nápoj pro spodinu. I takto opovržlivě podle historika Libora Zajíce někteří hodnotí pivo. Britský novinář specializující se na pivní tematiku a autor řady knih Jonny Garrett takový názor nesdílí. Ve své publikaci Za vším hledej pivo: Historie světa v jednom půllitru, kterou v překladu Petra Bokůvky vydala Grada, postupně prochází lidskou historií a snaží se ukázat různorodost a význam odlišných pivních (sub)kultur.  

Cestoval kvůli tomu napříč celou zeměkoulí: od staroegyptských vykopávek po americký areál Budweiseru. Chce čtenáře přesvědčit, že se pivo významně zasloužilo o vzestup lidské civilizace a že patří mezi nejdůležitější objevy lidstva. Tedy například že zdokonalování procesu vaření piva bylo prvním skutečně technickým lidským projektem nebo že se v mnoha případech stalo motorem pokroku: „První lednice využívající technologie stlačeného plynu coby chladiva vznikly jen proto, aby pivo neteplalo, a na mnoha místech se stavěly železnice, abychom si usnadnili distribuci piva. Díky pasterizaci se pivo přestalo kazit, a někde tam jsme zjistili, jaká je souvislost mezi bakteriemi a infekcemi“.

Hitler v pivnicích i pivo jako nápoj imigrantů

V lecčems z toho má autor pravdu, ale často poněkud přehání nebo pro svá tvrzení volí podivné příklady. Ano, vaření piva patřilo k velmi starým činnostem, ale stejně stará či starší je třeba metalurgie. Souhlasit se dá jistě s tím, že pivnice a pivo dlouhodobě utvářely a utvářejí národní kuchyně mnoha zemí. Když ale jako příklad Garrett uvádí, že v Česku k pivu typicky konzumujeme bramborové knedlíky s gulášem, tak je dost „mimo“. Přitom existuje jiný, klasický a autentický příklad: velké oblibě se podle historika Martina France u nás těšily švestkové knedlíky, k nimž se ale pivo příliš nehodilo. Proto v hospodách začali nabízet vepřo knedlo zelo, což se následně skutečně prosadilo – relativně nedávno – jako téměř národní jídlo. Které nicméně za svůj úspěch „vděčí“ právě tomu, že se k jeho konzumaci hodí pivo.    

Možná o něco méně autor přehání, když líčí, jak významnou roli hrála výroba piva například v soupeření Čechů a Němců v Českých Budějovicích; nebo jak důležitou arénou byly pro začínajícího politika Adolfa Hitlera mnichovské pivnice. Jak Garrett uvádí, Hitler sám byl zapřisáhlý abstinent, ale zároveň si uvědomoval potřebu práce s davem, přičemž mu celou situaci usnadňovalo, pokud byli dotyční pod vlivem.

Poutavě autor vypráví o tom, jak se měnila pozice piva ve Spojených státech. Pro tamní nacionalisty byl tento nápoj, který v Americe průkopnicky prosazovali hlavně němečtí přistěhovalci, dlouho cizorodým mokem, jehož konzumaci i produkci se snažili omezovat. Například oživením Starého zákona zakazujícího provoz barů o nedělích, což byl pro Němce oblíbený den k setkávání u piva. Postupně ale i většinoví Američané přestali ve zmíněném Budweiseru vidět „pivo vařené imigranty“ a začali je naopak vnímat jako oblíbený americký produkt.

Magický Oktoberfest a ledabylý přístup k faktům

Působivé až podmanivé jsou pak Garrettovy popisy mnichovského Oktoberfestu, o kterém s nadsázkou píše, že pokud by někdo točil dokument o lidské rase, jeho autoři by se určitě zmínili o tom, jak se lidé schází na místech, kde se osvěží, odpočinou si nebo zkusí svůj namlouvací rituál: „A největší takové stádo se utvoří každý rok na začátku podzimu v Bavorsku, protože není většího důkazu magnetické moci piva“.

A přidává i osobní zážitky: „Jako každý turista nenávidím ostatní turisty. Když jsem si pak ale razil cestu po mnichovské Theresienwiese po čtvrtém litru ležáku a u toho zpíval hit Robbieho Williamse s člověkem, kterého jsem potkal na začátku písně, došlo mi, že ty davy dělají Oktoberfest Oktoberfestem, i když jsou to otravní turisté“. 

Celkově je kniha dílem nadšence, který občas pronáší i věty, jež jsou nejen z hlediska abstinentů (kterých mimochodem mezi mladými přibývá) až absurdní: „V dnešním světě je alkohol jednou z mála věcí, která umí spojovat“. Text je psán dosti odlehčeným stylem a zdá se, že podobně autor přistupuje i k některým faktům.

V Česku je přitom role piva a hospod nejen silná, ale zdejšími odborníky i zkoumaná, viz sborník Hospody a pivo v české společnosti (Academia, 1997). Ostatně mezi opěvovatele tohoto nápoje patří i přední čeští literáti jako Bohumil Hrabal, který čepované pivo přirovnával k eucharistii a vrchního v hospodě k celebrujícímu knězi, jenž když pozdvihuje proti světlu sklenici s pivem, jako by pozdvihoval mešní kalich. Zdejšího čtenáře tedy asi nikdo nemusí příliš přesvědčovat o kulturotvorném potenciálu piva. Nová kniha mu ale může chvalitebně rozšířit obzory a poučit ho, v čem tato jeho role spočívá jinde. Nicméně četná autorova tvrzení je lepší brát s rezervou a případně čekat na skutečně seriózní světové dějiny piva, které si tato tekutina nesporně zaslouží.