Vedle extrémní síly a ničivosti vyvolávaly jaderné zbraně už od svého objevu strach kvůli radiačním důsledkům. Kvůli nim lidé v Hirošimě a Nagasaki umírali týdny, měsíce, ale dokonce i celé roky po explozi.

„Když to vezmeme od samotné exploze, tak první, co člověk uvidí, je intenzivní světlo a radiace, obrovitý záblesk z extrémně intenzivního světla. A další věcí, která se odsud dostane, je silná tepelná vlna. Jako když máte sálavé teplo z kamen, ale v extrémně vysoké intenzitě,“ popisuje explozi atomové zbraně fyzik Ondřej Novák z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze.

„Poslední věc, která přijde o chvilku později, je tlaková vlna, která proletí prostorem. Tyto tři věci místo zničí: zapálí ho intenzivní žár a pak ho tlaková vlna smete, rozbije a zničí vlastně vše, co potká,“ vysvětluje vědec.

Podle Nováka katastrofa v Nagasaki a Hirošimě škodila lidem více způsoby: mohli se sice ukrýt před horkem za zeď nějakého domu, takže neuhořeli, ale to je nedokázalo ochránit před tlakovou vlnou, která by zeď smetla.

Neviditelná smrt

Popáleniny a smrt v rozvalinách sice byly v obou zasažených městech děsivé, ale vůbec nejděsivějším nepřítelem se stala do té doby prakticky neznámá smrt. Radiace.

„Když se budeme bavit o té okamžité dávce, kterou dostanete při samotném výbuchu, tak záleží na tom, jakou dávku a od jakých částic dostanete. Jestli je bomba spíše koncipovaná tak, že tam jde víc gama záření, anebo je tam třeba víc neutronů. Ale v podstatě to vede k tomu, že dojde v případě intenzivních dávek k lokálním popáleninám. Tedy k akutní nemoci z ozáření,“ říká Novák.

Ani to ale není všechno: i při nižší dávce radiace zvyšuje pravděpodobnost vzniku nejrůznějších rakovinných bujení. „U spadu, který je spojený s explozí, vznikají radioaktivní látky, štěpné produkty, případně zbytky plutonia nebo uranu. Jaderný výbuch vede k lokálnímu dešti, kdy z kondenzačních jader začne pršet a kontaminace padá dolů v místě, kde došlo k výbuchu,“ líčí Novák.

Když jsou na místě lidé, kteří mají nějaká otevřená zranění, vede to podle Nováka k tomu, že radioaktivní látky se do nich dostanou ve větším množství. „Ti lidé se většinou neměli před tím deštěm kam schovat, takže namokli a kontaminace se na něj (zranění) snadno dostala,“ doplňuje Novák.

Svědectví přeživších i vzpomínky na ty, kteří nepřežili, si můžete poslechnout v tomto dílu podcastu Úsvit atomového věku:

Podíl.