Umělec John Bonafede podal žalobu na Muzeum moderního umění (MoMA) v New Yorku. Tvrdí, že pracovníci instituce ho nedostatečně ochránili před sexuálním obtěžováním ze strany návštěvníků, kteří se kolem něho – nahého – museli protahovat v úzkých dveřích. Preformace byla v roce 2010 součástí retrospektivy jedné z nejvýznamnějších současných osobností konceptuálního umění Mariny Abramovičové.

Padesátiletý John Bonafede požaduje odškodnění za citové strádání, narušení kariéry, ponížení a další škody. Dílo s názvem Imponderabilia, na němž se podílel, vyžaduje, aby dva nazí umělci stáli proti sobě, mlčky a nehybně, v úzkých dveřích, kterými se návštěvníci mají protáhnout, pokud chtějí vstoupit do galerie.

Vyhrocené umění ano, ale bezpečně

Podle žaloby byl Bonafede sexuálně obtěžován pěti návštěvníky muzea. Šlo většinou o starší muže, jeden z nich pracoval prý v muzeu, nakonec byl vyhozen. Čtyři z nich nahlásil performer ochrance MoMA, která problémové návštěvníky z galerie vykázala, stojí v žalobě. Páté napadení ochranka přímo viděla. Umělec byl také svědkem, kdy další performerku návštěvník políbil, aniž by se jí zeptal na souhlas.

Bonafede v soudním podání uvedl, že pracovníci MoMA „zavírali oči“ před útoky a vytvářeli nepřátelské pracovní prostředí, v němž se od umělců očekávalo, že se podřídí jednání neukázněných diváků.

Bonafedův právník prohlásil, že bude požadovat soudní proces s porotou a odškodnění. „John věří, že by se ve významných institucích mělo objevovat takovéto vyhrocené umění,“ vysvětlil. „Ale jeho cílem je zajistit, aby bylo o performery řádně postaráno a aby byla zajištěna jejich bezpečnost.“ Sám Bonafede působí stále jako performer, svá díla prezentuje v komorních prostorech po celém New Yorku, studuje rovněž tibetské malířství.

Mluvčí MoMA podle listu The New York Times na žádost o komentář nereagovala. K obvinění se nevyjádřila ani autorka díla Marina Abramovičová, na ni se ale žaloba nevztahuje.

Nazí performeři znamenají problém

Abramovičová se označuje za „babičku performance“. Ve své tvorbě pokouší hranice svého těla a mysli a často se objektem stávají i samotní diváci. Výstava v MoMA z roku 2010 s názvem The Artist Is Present patřila v novodobé historii k významným muzejním výstavám, které přispěly k uznání performance ve světě umění a ze srbské umělkyně udělala globální hvězdu.

Výstava však byla pro mnoho performerů vyčerpávající. Někteří účastníci hlásili, že v galeriích omdlévali, a muzeum z toho důvodu později zkrátilo jejich program. Jiní si stěžovali, že se hosté nevhodně dotýkali jejich těl a měli nevhodné poznámky o jejich vzhledu.

MoMA tehdy uvedla, že si je „dobře vědoma problémů, které představuje přítomnost nahých performerů v galeriích“ a že proběhla jednání, „aby bylo zajištěno, že se účinkující budou v galeriích cítit vždy komfortně“.

Žaloba uvádí, že performeři ještě před zahájením výstavy při jednání o smlouvě vyjádřili dopisem muzeu své obavy z obtěžování. V době jejího konání pak o nevhodném chování návštěvníků informovala i zpravodajská média. O sexuálních útocích se diskutovalo v newyorské umělecké a performerské komunitě, stojí rovněž v žalobě.

Muzeum nicméně prý nepřijalo ani poté opatření, které by performery dostatečně ochránilo, například neinformovalo návštěvníky předem, že dotyky nejsou povoleny. Přibližně po měsíci trvání výstavy muzeum vytvořilo příručku, v níž byly popsány postupy, jak mají účinkující upozornit zaměstnance muzea, pokud se necítí bezpečně nebo se jich někdo nevhodně dotýkal.

Rozporuplné pocity, komentovala Abramovičová úpravy svých děl

Dílo Imponderabilia, jehož se týká zmíněná žaloba, představila Abramovičová poprvé v roce 1977 spolu se svým milencem a spolupracovníkem Ulayem. Nedávno toto dílo vystavila Královská akademie umění v Londýně, kde bylo inscenováno s drobnými úpravami a s rotujícím obsazením téměř čtyřicítky performerů. Pokud se návštěvníci cítili nepříjemně, když procházeli mezi nahým mužem a ženou, mohli projít jiným vchodem vlevo a tento zážitek vynechat.

V rozhovoru u příležitosti retrospektivní výstavy v Londýně Abramovičová deníku The New York Times řekla, že s touto galerií absolvovala „miliony schůzek“, na nichž dělala kompromisy, aby mohla být vystavena díla jako Imponderabilia. Uvedla, že tyto změny v ní zanechaly rozporuplné pocity ohledně úpravy jejích uměleckých děl.

Podíl.