Situace na Ukrajině se pomalu stabilizuje a tamní vláda dokáže spoustu potřeb řešit sama. Zároveň ale na humanitární a rozvojovou pomoc pomalu dochází peníze a bude se muset část pomoci omezit. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká ředitel humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni Jan Mrkvička, který se nedávno z válkou zasažené země vrátil a popisuje, jak a s čím tam jeho organizace pomáhá.
Není to poprvé, co jste se vrátil z Ukrajiny. Jak se země a její potřeby změnily?
Poprvé jsem tam byl roce 2016, kdy jsme ještě pracovali i na okupovaných územích. Pak jsem tam byl v roce 2023 a naposledy letos v létě. Situace se nijak zásadně nemění, respektive pořád vznikají nové a nové potřeby. Opravujeme tam domy, poničené střechy, vybitá okna, dveře a každý měsíc přibývají další tisíce lidí. Je to trochu sisyfovské, fronta se pořád posouvá…
Další věc je pomoc vnitřním uprchlíkům. Jsou to lidé, kteří utíkají z fronty. Velmi často jsou to ti, kteří tam zůstali do poslední chvíle. Starší lidé, často i lidé třeba imobilní, kteří potřebují zvláštní péči. Teď jsem byl v Pavlohradu, odkud jsou lidé rozvážení do dalších míst – když nemají kam jít, svezou je tam z frontové linie.
Jenom tím jedním centrem v srpnu prošlo 8 tisíc nových utečenců. Ti jsou ve stejné situaci jako další statisíce až miliony lidí od roku 2022.
Ředitel humanitární a rozvojové sekce neziskové organizace Člověk v tísni Jan Mrkvička na cestě po Ukrajině v létě 2025. | Foto: Člověk v tísni
Kde konkrétně jste byl během této poslední návštěvy?
Udělal jsem malou zastávku ve Lvově a potom: Kyjev, Cherson, Pavlohrad, Krivyj Rih, Dnipro. Takové kolečko.
Jde na tom vysledovat, jak se země mění podle blízkosti fronty?
Například Lvov je hodně zasažený množstvím emigrace. Máme tam program, pomáháme veteránům a manželkám vojáků ve službě, aby se dokázali zpátky integrovat, takže podporujeme jejich podnikání.
Nabízíme jim granty, ale také psychosociální podporu a technické školení, jak se vlastně takový byznys vede. Zatím to jsou stovky lidí, ale hezky to funguje. Byli jsme u člověka, který rozjel obchod s mraženými vareniky (plněné těstovinové taštičky – pozn. red.). Další pak zase suší maso, někdo udí maso a vlastně to prodává v rámci své sítě.
Jak přesně ta podpora funguje?
Děláme to dohromady s radnicí ve Lvově, která vlastně ten program vymyslela, ale neměla na to prostředky ani know-how. Je to taková komplexní podpora.
Dobrá zpráva je, že spoustu programů do nějaké míry převzaly ukrajinské autority. Například u programu oprav vybitých oken a rozbitých střech je i program státní, který my doplňujeme. Když má někdo třeba okno rozbité před zimou a státní program je přece jen pomalejší, tak my na to nastoupíme a okno opravíme.
Změnila se v tomhle nějak vaše práce?
Na začátku to bylo tak, že když někam dopadla raketa nebo dron, tak naše týmy musely postižené lidi přímo navštívit. Teď je to tak, že se zaregistrují do státního systému a stát nás osloví v případě, že ví, že někomu nedokáže pomoct dost rychle, nebo když nesplňují kritéria státní pomoci.
Věnujeme se lehčím a středně těžkým poškozením, takže jsou to především střechy a okna. Pokud někdo přijde o celý dům, tak to je potom věcí vlády.
Kromě toho, co jsem říkal, ale naše práce zahrnuje i psychosociální pomoc, školení pro učitele, aby dokázali pracovat s traumatizovanými dětmi, a vybavení krytů pod školami. Škola na Ukrajině totiž nesmí fungovat prezenčně, pokud nemá kryt. A ohromný problém je, že spousta dětí už dva až tři roky má jenom online výuku, což má drastické dopady na jejich psychiku, třeba na jejich schopnosti mluvit, interagovat s dalšími studenty.
Ředitel humanitární a rozvojové sekce neziskové organizace Člověk v tísni Jan Mrkvička na cestě po Ukrajině v létě 2025. | Foto: Člověk v tísni
Potom pracujeme hodně na obnově rozvodů vody a tepla – připravujeme se na zimu, je to takzvaná winterizace. Někdy lidem rozdáváme brikety nebo nějaké věci, aby přečkali zimu…
Když jste se ptal na to, jak se situace vyvíjí, tak tam je jeden pozitivní trend – čím dál více se stabilizuje.
Ale negativní je, že pomalu docházejí peníze. Přes konto SOS Ukrajina jsme vybrali nějakých 2,4 miliardy korun, jenže 95 procent prostředků je už v podstatě utracených. Lidé sice pořád přispívají, ale je to řádově méně. Do nějaké míry navíc vypadla americká pomoc, i když v našem případě nám vláda Spojených států nejenom program nechala, ale ještě nám přidala šest milionů dolarů, abychom mohli zrychlit pomoc před zimou.
Foto: Reuters
Co tedy menší množství peněz může znamenat a v jakém horizontu? Hrozí omezení poskytované pomoci?
K té už vlastně dochází, na začátku se hodně pracovalo i na západní Ukrajině. Teď je tam pomoc velice omezená a snažíme se upřednostnit akutní potřeby. Nebude to tak, že by někdo ze systému vypadl, ale že kvalita služeb bude do jisté míry degradovat. Může se třeba stát, že my už nebudeme schopni pomoci, takže ten člověk bude přes zimu mít neopravená okna.
Máte nějaký plán, jak další prostředky získat?
Snažíme se oslovovat dárce, kteří nám přispěli, a vysvětlovat, že i když je ta suma peněz ohromná, tak je pryč a nejpotřebnější potřeby přicházejí znovu. V dlouhodobém horizontu pak přemýšlíme nad různými inovativními způsoby financování.
Snažíme se hledat různé impact investment, to znamená mecenáše. Chtěli bychom kombinovat peníze, které jsou určené na pomoc, s penězi, které jsou určené na investice. Například když obnovujeme zdroje vody, tak používáme solární pumpy. A tam je prostor dát tamnímu úřadu dar, aby si k tomu mohli vzít půjčku.
Ještě se vraťme k té winterizaci, o které jste mluvil. Každý rok před zimou Rusko zesiluje útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, jak je to letos?
Vlastně se to dá srovnat s tím, co bylo před lety. I proto se snažíme pomoct těm nejpotřebnějším.
Tohle Putin dlouho tajil. Navalného manželka popsala, jak její muž zemřel. Celý text i s videem zde
Alexej byl zabit, máme důkazy, říká manželka zesnulého Navalného | Video: Reuters
