Drahé potraviny? Fialova drahota nebo že za komunistů bylo levněji? Český statistický úřad ve své aplikaci, nazvané “Pan Průměrný nakupuje”, boří některými politiky i částí veřejnosti často opakované mýty. Za uplynulé desítky let u mnoha položek naopak koupěschopnost vzrostla. Ovšem jak pro koho. Čísla statistiků totiž vychází z průměrů cen a mezd.
Dne 14. října 1981 zveřejnilo Rudé právo zprávu Federálního cenového úřadu o zvýšení cen benzínu a nafty. Ceny automobilových olejů tehdy vzrostly hned druhý den po zveřejnění ve stranickém tisku z důvodu „dosažení vyšších úspor ve spotřebě a zlepšení hospodárnosti“ o 35 procent. V případě benzínu Normal 91 na 7,5 koruny za litr, u nafty na 3,5 koruny. Průměrný plat byl tehdy 2700 korun.
Je dnes benzín dražší? Průměrná cena je 34 korun. V roce 1981 bylo možné po zdražení pořídit z průměrné mzdy 360 litrů benzinu. Z aktuální průměrné mzdy 47 tisíc korun lze natankovat rekordních 1380 litrů, tedy skoro čtyřikrát víc než za komunistů. Je to stejné, jako kdyby dnes stál litr benzínu 120 korun.
Rudé právo 14. října 1981 o zdražení pohonných hmot. | Foto: Sociální síť X
Benzín zdaleka není jedinou položkou, která při porovnání koupěschopnosti obyvatel za uplynulé plus mínus čtyři desítky let výrazně zlevnila. Aplikace Českého statistického úřadu (ČSÚ) nazvaná „Pan Průměrný nakupuje“ porovnává na padesát položek.
Zlevnilo díky růstu mezd a pomalejšímu růstu cen především zboží, včetně potravin, masa (například kilo hovězího zadního bez kosti skoro třikrát), mléka, másla, vajec, piva, lihovin, ale také spotřebního zboží, jako jsou televize, pračky, elektronika a další.
Jiné položky, zejména služby, naopak podražily nebo stagnují. Dražší jsou především energie a nájmy. I když nájmy vzhledem k obrovskému cenovému rozptylu a nepřesnosti srovnání v aplikaci statistiků vyčíslené nejsou.
„Samozřejmě že vytrháváme jednu položku z velké množiny všech ostatních výdajů českých domácností. Přesto ale obecně platí, že naše kupní síla díky růstu mezd a platů v porovnání s růstem cenové hladiny roste,“ komentuje data ČSÚ hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
K položkám, které českému blahobytu naopak spíš škodí, patří například kadeřníci. Statistický „Pan Průměrný“ přímo kadeřníky nezmiňuje, ale podle jiné tabulky ČSÚ služba pánského kadeřníka stála v roce 1989 sedm korun. Loni průměrných 354 korun. Tedy ostříhání jedné pánské hlavy podražilo padesátkrát, zatímco průměrná mzda vzrostla „jen“ patnáctkrát.
Sami statistici přiznávají, že uvádění průměrů je věc ošidná. „Prostě když se jeden přejí celým kuřetem a druhý hladoví, tak statisticky se v průměru oba dobře najedli. Takový už je prostě statistický aritmetický průměr a často i život…,“ uvádí ČSÚ v komentáři k aplikaci Pan Průměrný nakupuje.
Aplikaci si však může každý uživatel nastavit na míru. Stačí zadat do jednotlivých roků vlastní výši mzdy a obejít tak zkreslení, dané výpočtem podle průměrné mzdy.
Skutečností ale je, že lepší a možná ani objektivnější srovnání cen než koupěschopností podle průměrné výplaty nemáme. Podle hlavního ekonoma Banky Creditas Petra Dufka je s průměry vždy problém. Nejen u mezd, ale i u cen. Nemůžeme srovnávat cenu v Praze na Václaváku s cenou kdesi na zapadlé moravské vesnici.
„Průměrná mzda je sice zajímavé číslo, ale je to pořád průměr. Je to mzda, kterou dvě třetiny lidí vidí jen ve zprávách v televizi. To, že si můžeme za hypotetickou mzdu dnes koupit víc chleba, o ničem v celku nevypovídá. U zboží je opravdu vidět, že bohatneme, ale služby naopak postupně zdražují,“ reaguje ekonom Dufek.
Objektivnější by podle něj bylo vzít třeba průměrnou čistou mzdu, z ní odečíst náklady na bydlení a pak z toho, co nám z čisté mzdy zůstane, by bylo objektivní zjištění, jak se nám ve skutečnosti žije.
Přestože průměrnou hrubou mzdu bere jen menší část zaměstnanců a průměrné ceny nemusí pokaždé odpovídat aktuálním cenovkám v jednotlivých supermarketech, ukazují data statistiků zlepšující se trend objektivně. Parametry výpočtu jsou totiž za celá desetiletí v podstatě stejné.
Na druhé straně – pro určitou část domácností s výrazně podprůměrným příjmem neznamenají tabulky statistiků žádné zlepšení.
Máme ale k dispozici jiný a lepší způsob porovnání cenového vývoje? „Nemáme. Museli bychom to hodně složitě vyhodnocovat odděleně po městech, regionech, podle průměrné mzdy v různých profesích, krajích nebo v obcích, zdanit ji a z toho počítat, zda daný člověk bohatne či nikoliv. To není moc reálné. Celkový vývoj ale statistika ukazuje objektivně. A je dlouhodobě pozitivní,“ říká Dufek.
