Slavnostní otevření Památníku holokaustu Romů a Sintů v Letech (zdroj: ČT24)
Muzeum romské kultury v úterý slavnostně otevřelo nový Památník holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku. Bude připomínat stovky lidí, kteří v internačním táboře zemřeli za druhé světové války. Vybudovat důstojné pietní místo trvalo skoro třicet let, nyní v lokalitě stojí symbolický památník, jehož součástí je i edukační centrum. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil prezident Petr Pavel i další ústavní činitelé. Veřejnosti se otevře 12. května.
Památník stojí v místě, kde byl za druhé světové války koncentrační tábor pro Romy. Jeho výstavba stála 102 milionů korun a trvala necelé dva roky, řekli na úterní tiskové konferenci zástupci Muzea romské kultury. Veřejnosti se otevře 12. května, kdy se v Letech pravidelně koná pietní akt.
Součástí je i expozice s výpověďmi pamětníků
V návštěvnickém centru památníku je stálá expozice, venku Stezka paměti se jmény obětí. Součástí expozice jsou výpovědi pamětníků v audiovizuální podobě.
„Expozici jsme tvořili s kolegou Dušanem Slačkou. Zpočátku jsme se snažili postupovat participativním způsobem, měli jsme pracovní skupinu, se kterou jsme diskutovali o tématech, která by zde měla být obsažena. (…) Následoval velký sběr archivních materiálů, rodinných fotografií, archeologických nálezů,“ popsala spoluautorka expozice Anna Míšková.
Místo má připomínat osudy lidí, kteří koncentračním táborem v Letech u Písku prošli za druhé světové války. Zařízení fungovalo tři roky, za tu dobu se měnilo jeho pojmenování i určení, Romové v něm zpočátku tvořili jen menšinu vězněných, což se změnilo v létě 1942. Původně kárný pracovní tábor se tehdy proměnil v tábor „cikánský“, kterým prošla velká část Romů žijících na území Čech.
Na Moravě plnil stejnou roli tábor v Hodoníně u Kunštátu. Na obou místech zemřely stovky lidí, zejména kvůli otřesným hygienickým podmínkám, nemocem i špatnému zacházení.
Táborem v Letech podle historiků od srpna 1942 do května 1943 prošlo 1308 Romů, mužů, žen i dětí, 327 z nich v něm zemřelo a přes pět set skončilo v koncentračním táboře v Osvětimi.
„Památník má návštěvníkům především sdělit to, že Romové se stali obětmi holokaustu v době druhé světové války a že tato genocida probíhala z důvodů rasových, biologických. To stále mnozí v naší společnosti odmítají přijmout,“ upozornila ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.
Valná část české společnosti je podle ní stále zatížena stereotypy a předsudky vůči Romům. „Práce na tomto poli je před námi hodně. Ale je důležité, že památník stojí. Věříme, že právě tím, že stojí na místě utrpení, síla jeho působení může být velká,“ poznamenala.
Ředitelka Muzea romské kultury Horváthová a výtvarnice Míšková k otevření Památníku holokaustu romů a Sintů v Letech (zdroj: ČT24)
Část původního vepřína je součástí památníku
Areál zabírá přes sto tisíc metrů čtverečních. V této lokalitě se od 70. let minulého století nacházel vepřín, který stát před šesti lety vykoupil a zboural.
Poblíž letského nouzového hřbitova, asi tři sta metrů od tábora, vznikl první památník v roce 1995 a místo se v roce 1998 stalo kulturní památkou. O vybudování důstojného pietního místa se začalo hovořit v 90. letech, plnohodnotný památník ale vznikl až nyní.
„Je pro mě velmi pozitivní zprávou, že se podařilo celý projekt dotáhnout do konce,“ uvedla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Proces komplikovala situace kolem výkupu vepřína od soukromého vlastníka. „Ale podle našich informací až do roku 2017 nikdo z vlády o tom konkrétně nejednal,“ řekla Horváthová.
Stát vepřín odkoupil v roce 2018 za 450 milionů korun od firmy Agpi, která tam měla ve třinácti halách třináct tisíc prasat. Vepřín se začal bourat předloni v červenci a demolice skončila v prosinci 2022.
Zbytky jedné haly vepřína se staly součástí památníku, který popisuje historii místa. „Ve vnitřní expozici návštěvníci uvidí události, které se věnují období od předválečné éry až po nedávné roky a boj za odstranění vepřína,“ řekla Míšková.
Peníze na vybudování památníku poskytlo několik institucí, mezi nimi například Ministerstvo kultury ČR, německé velvyslanectví v Praze, pomohly i granty z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
