Je zapálený pro svůj obor a toto nadšení se snaží přenést i na žáky a studenty. Objíždí školy a ukazuje, že zabývat se vesmírem není „raketová věda“. „Děti na to palici mají, jen ji využívají na studium práv nebo ekonomky. Je potřeba je nahecovat k tomu, aby ji využily pro technický obor,“ říká odborník na astronomii Jan Spratek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Měl by ve školách existovat předmět o vesmíru?
To ne, ale zároveň není od věci bavit se o tom, jak to funguje v jiných zemích. V některých mají třeba předmět science – věda. Myslím, že kdyby vedle sebe existovaly předměty věda a technologie, mělo by to velký efekt.
Jaký?
Neustále se řeší, jaká je ve vzdělávání ideální míra mezioborovosti. Jednotlivé obory nejsou soběstojné, mají mezi sebou řadu průniků. V předmětech věda a technologie by se probíralo třeba i to, proč je daná technologie pro společnost prospěšná. Tím bychom se dostali k historickému kontextu jejího vývoje. Dále bychom se mohli bavit o tom, jak danou technologii prezentovat veřejnosti. Najednou je v tom velká mezioborovost. Tu rozhodně nabízí i vesmír. Myslím, že kdyby byl velkým tématem v předmětech věda i technologie, bylo by to nejlepší.
Chápu správně, že tyto předměty by podle vás měly nahradit klasické rozdělení na fyziku, chemii, biologii?
Ano, takto to vidím díky tomu, že po školách sám jezdím. Chápu, že učitelé mají pocit, že učivem procházejí hezky systematicky a zvládnou vše obsáhnout, i když je tlačí nedostatek času. Ale když pak na školu přijdu s tématem vesmíru, začnu děcka hecovat a ptát se, ztrácejí se v úplných základech.
Chyba je podle mě právě v tom, že jim chybí mezioborové propojení a obecné pochopení. Já se s nimi nechci bavit jen o nějakém fyzikálním zákoně. Dostanu do toho rovnou kus chemie, matematiky, klidně i zeměpisu, biologie nebo chemie. Chemie je schovaná fyzika, biologie zase upravená chemie a fyzika samotná vychází čistě z aplikované matematiky. Proč to tedy rozdělovat tak tvrdě?
Zajímavý koncept, ale nesnížila by se tím kvalita výuky? S tím, jak je vysokoškolská příprava pedagogů nastavená teď, by přece mohl učitel biologie rozumět fyzice jen málo.
V prvních ročnících technických fakult se v podstatě opakuje maturitní ročník. Ten by se opakovat nemusel a místo toho by se navázalo novým učivem. To by se mohlo zavést klidně i na pedagogických fakultách. V praxi by měl být člověk, který věcem rozumí a rozvíjí své poznání do hloubky. A s hlubším poznáním by měla pomoct právě vysoká škola.
Navíc pokud by se tyto předměty spojily, mohlo by to přinést trojnásobek časové dotace, a to i v rámci jednoho bloku, takže místo třičtvrtě hodiny třeba tři hodiny v kuse. Pokud by tam navíc byl učitel, který tomu rozumí, chce to dělat a má nástroje, aby danou tematiku dobře promoval, může to fungovat.
Na konferenci Czech Space Week jste spolu s diskutujícími zmiňoval i důležitost praktických experimentů ve výuce. Mohla by to být tedy cesta, jak jich zařadit více?
Ano, to je přesně ono. Když se bavíte s učiteli, kteří chtějí s dětmi reálně něco probrat a něco jim ukázat, říkají, že na to nemají čas. Představte si, že jste učitelka fyziky, máte 45 minut, připravíte si nějaký experiment a víte, že ho za 20 minut budete schovávat. Ale právě věci, které si můžeme osahat, jsou nejpodstatnější a dokážou inspirovat. Také zapojují další smysly, než když jen posloucháme, a zvyšuje se tím šance, že si danou věc zapamatujeme.
Samozřejmě jsou učitelé, kteří jen odříkají pár řádků a zadají domácí úkol. Pak jsou ale také ti, kteří jsou nadšení do práce a padají na hubu. Těm bychom strašně usnadnili práci.
Mně se jako humanitně zaměřenému člověku vždy zdálo, že se přírodním vědám věnuje naopak neúměrně mnoho času. Není to tedy přirozený pocit zástupce každého oboru, že zrovna na ten jeho se zapomíná?
Souhlasím, každý odborník nadšený do svého oboru bude říkat, že má málo prostoru. Ale vesmír má jednu obrovskou výhodu. Ač nerad, budu citovat Elona Muska. Ten říká, že není otázkou jestli, ale kdy budeme meziplanetárním druhem. Vesmír pracuje v jakékoliv oblasti s úplně novými rozměry, ať se to týká třeba vesmírné architektury nebo vesmírné psychologie. V kosmických technologiích a kosmickém průzkumu budeme v budoucnu potřebovat všechny obory, od sociologů přes ekonomy po markeťáky. V tématu vesmíru dokážete věci atraktivně posouvat dál v jakémkoliv oboru.
Pokud zůstaneme v kontextu humanitních oborů, z pohledu psychologie nebo medicíny můžeme zkoumat, co se s člověkem děje v izolaci. Když přišel covid, byli jsme najednou v izolaci všichni a hodně se k tomu vyjadřovala právě kosmická psychologie, v níž se pracuje s izolačními experimenty pro astronauty. Nahoře se provádí také experimenty spojené s výzkumem léčiv, protože na Zemi nejsme schopni vytvořit podmínky, které jsou tam. Neříkám, ať zapomeneme na Zemi a zahodíme humanitní obory. Ale laťka, kterou vesmír dokáže nastavit, jak tak odlišná, že člověka donutí nad sebou samým uvažovat jinak.
Znamená to, že nám v současnosti chybí odborníci ze všech oborů, kteří meziplanetárnímu kontextu rozumí?
Meziplanetárnímu kontextu v tuto chvíli nerozumí skoro nikdo. A logicky ani nemůže, protože nám chybí bezprostřední zkušenost. Zkusím tu otázku ale vzít obecně. Když nemůžu v noci spát, přemýšlím nad tím, jak funguje naše civilizace. Došel jsem k tomu, že stojí na posouvání hranic. Kdybychom se teď vrátili do jeskyně, postrádali bychom odborníky, kteří umí postavit střechu. Takže ano, v podstatě vždy bude nedostatek odborníků, a je to dobře.
Působíte ve vzdělávací kanceláři Evropské kosmické agentury, která se snaží motivovat lidi ke studiu technických a přírodovědných oborů. Hlásí se na tyto obory méně studentů, než kolik pro ně má předpoklady?
Ano. Pokud vám vaše okolí dává najevo, že je důležité mít hodně peněz, pak volíte kariéru, o které si myslíte, že toho díky ní dosáhnete. Když dnes chtějí mít děti hodně peněz, uvažují nad kariérou influencera nebo youtubera. Případně znají souseda, který je ředitelem firmy, a tak chtějí také řídit firmu, bez ohledu na to jakou. Nebo třeba koukají na seriál Kravaťáci, vidí, že se tam jezdí v drahých autech a chtějí být právníky.
Ať chceme, nebo ne, děti na konci základní a na střední škole se řídí právě takovými stereotypy. To je chvíle, kdy je musíte přesvědčit, že to není jen o penězích, ale i o smyslu. Říká se: není to raketová věda. Tím zároveň dáváte najevo, že je to obor jen pro pár vyvolených. Na druhou stranu ten, kdo raketovou vědu dělá, musí mít super hlavu. Dětem třeba jen nikdo neřekl, že na to palici mají. Jen ji využívají pro studium práva nebo ekonomky. Je potřeba je nahecovat k tomu, aby ji využily pro technický obor, pro který je ještě nikdo nenadchnul.
Máte nějaký recept?
Když někomu řeknu, aby šel dělat vesmír, jako první jej napadne: budu se muset učit fyziku. To je stereotyp, který mají často od rodičů. To je ale moc nenamotivuje. Děcka jsou navíc netrpělivá, zvlášť v dnešní době neustálých dopaminových odměn. Potřebují okamžitý impulz. Proto jim řeknu: ok, potkejme se za 24 hodin online a vytvoříme tvůj první produkt, který okusí vesmír.
Radím i učitelům, aby děcka zkusili namotivovat právě přes vesmír, protože mám otestováno, že to funguje. Děcka na to letí, minimálně se jich nadchne víc než v případě jiných témat z fyziky. Když to navíc vezmou přes nás, řada z nich se vůbec poprvé dozví, že nějaká Evropská vesmírná agentura existuje. Najednou vidí, že mají možnost uplatnit se v Česku, nemusí usilovat o práci v NASA a žít v Americe. Děcka začnou k vesmírné agentuře vzhlížet. Učitel se pak může úzce navázat na její aktivity. Programy jsou dobře připravené a člověk se najednou cítí jejich součástí. Motivace je hlavní.
Video: Chtěl mít školu, kde je lidem dobře. Paradoxně to přinesla povodeň, popisuje ředitel (23. 10. 2024)
Spotlight Aktuálně.cz – Filip Worm | Video: Tým Spotlight
