Čím se vyznačuje pokorný člověk? Jak nakládat se svými úspěchy a neúspěchy? A lze to s pokorou přehnat? Moderátorka Josefína Formanová se v podcastu Mysli a žij! ptá filozofky Kamily Pacovské. Tento díl uzavírá první sérii filozofického podcastu, na niž naváže další série na jaře 2025.

Video: Josefína Formanová

Ctnostmi se po staletí označovaly rysy jednání, jež byly přijímány jako nejlepší možné. Někteří myslitelé měli za to, že je lze trénovat, jiní byli pesimističtější a připisovali je jen vybraným. Pokora málokdy patřila k takzvaným kardinálním ctnostem. Dodnes ji zastiňují ctnosti jako statečnost či moudrost na jedné straně a láska a naděje na druhé. V dalším dílu podcastu Mysli a žij! filozofka Kamila Pacovská přibližuje pokoru mimo jiné jako schopnost odhlédnout od sebe sama a povznést se nad vlastní nedostatky.

Etika ctností se vrací především k Aristotelově etice. Právě z ní si pojem ctnosti půjčují i mnozí současní badatelé. Představuje chvályhodnou vlastnost, která leccos prozrazuje o pravém charakteru nositele. Říkáme-li, ten člověk je laskavý či nesobecký, většinou víme, co čekat.

Kamila Pacovská ovšem upozorňuje, že pokora bývá mylně zaměňována za sklon k sebemrskačství. Zároveň jde o ctnost, po níž se při rozvoji komunikačních sítí začíná volat čím dál hlasitěji. Má se za to, že jsme-li vybaveni „intelektuální pokorou“, snáze odlišujeme pravdu od lži a jsme ochotni vyslechnout názory, s nimiž se neztotožňujeme.

Mysli a žij! si pusťte také jako podcast:

Pokora ovšem není jen „chladící systém“, kterým se na sítích chráníme před vlastní vznětlivostí. Podle badatelky v oblasti anglosaské etiky jsme v pokoře schopni lépe snášet selhání a vystavovat se vlastním nezdarům, aniž bychom upadali do sebelítosti. A v neposlední řadě: coby pokorní se otevíráme okolí. Angličtina má pro tento aspekt pokory pojem open-mindedness, v němž pak otevřenost mysli zaznívá přímo.

„Člověku také v nějakém smyslu nezáleží na jeho statusu. Nehledí na to, jestli je okolím obdivován, nebo jím druzí naopak pohrdají. Netouží se zaskvět coby vítěz mezi poraženými.“

Ale pozor: gesto pokory ještě není ctnost sama. „Napíši-li dobrou knihu, také to hned neznamená, že jsem dobrá spisovatelka,“ upozorňuje Pacovská v podcastu. Takové zkratky prý děláme běžně. A je to právě pokora, která nás nutí podobné soudy brát zpět a nadto se vystavovat možnosti, že jsme-li jednou úspěšní, podruhé se můžeme zmýlit.

„Člověk, který uspěje, je v pokušení chovat se nepokorně. Úspěch zkrátka stoupá do hlavy.“ Coby pokorní zvládáme přiznat vlastní selhání, poučeně se odrazit od svých chyb a posunout se dál. Ještě zajímavější je to však podle filozofky s úspěšnými. Ti se skrze pokoru učí nestavět se nad druhé.

Jak potom chápat častou formulku, co tě nezabije, to tě posílí? Pacovská bere nietzschovské doporučení s rezervou: „Co tě nezabije, to tě může posílit, ale také zmrzačit. To druhé je podle mých oblíbených autorek, Simone Weil a Iris Murdoch, pravděpodobná varianta. Obě filozofky poukazují na to, že utrpení se mnohdy uvádí v souvislost s osobním růstem. Má v tom prsty především křesťanství a jeho étos mučednictví, podle nějž nám utrpení má pomáhat duchovně se povznášet nad tělo.“

Leckdy to platí, dodává filozofka, ale člověka může utrpení také zničit. Nejen fyzicky, ale i na duši. Neúspěch nevede k pokoře automaticky. Neplatí, že utrpení je zaručenou cestou ke zlepšení charakteru či snad duševní kondice.

A jak to máme s pokorou ve vztahu k druhým? „Když naše dítě provede něco hrozného, reagujeme hněvem, ale také je nám to líto. Pokora tu mírní vztek a částečně jej proměňuje ve smutek, v němž se ozývá láska. Neboli pokora zde nabývá podoby lásky,“ říká Pacovská. Současně je třeba říct, že na lásku se nelze vždy spolehnout. U cizího člověka bude coby prevence proti hněvu nebo dokonce odsudku zabírat hůř.

„V případech, kdy máme tendenci odsuzovat a moralizovat a láska nepomáhá, měla by nastoupit právě pokora.“ Raději než na lítost a lásku se tedy obracejme na pokoru. Tam máme podle filozofky větší šanci nesklouznout na jedné straně k pocitu nadřazenosti a na druhé k blahosklonné lítosti.

Autor fotografie: Aktuálně.cz

Filozofický podcast Mysli a žij!

Svět prochází změnou. Jak vysvětlit a pochopit život člověka i pohyby ve společnosti? Jak porozumět tomu, co se kolem nás děje? Podcast Mysli a žij! přináší rozhovory s filozofy a filozofkami o aktuálních tématech společnosti, která dnes zřejmě prochází obdobím „změny paradigmatu“. Pořadem provází filozofka Josefína Formanová a publicista Petr Fischer.

Partnerem projektu je Nadace Sekyra Foundation.

Celý rozhovor můžete zhlédnout ve videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Podíl.
Exit mobile version