Z antického Řecka pocházejí nejstarší záznamy o demokracii, západní filozofii – a jak se nyní ukázalo, také o znečištění olovem. Vyplývá to z nové studie vědců z univerzity v německém Heidelbergu.
Vědci zkoumající sedimenty z řecké pevniny a Egejského moře nalezli nejstarší známé důkazy o znečištění životního prostředí olovem, které se datují do doby asi před 5200 lety. To je o 1200 let více než předchozí nejstarší zaznamenané znečištění olovem, které bylo nalezeno v rašeliništi na území dnešního Srbska.
Ve starověku se olovo uvolňovalo do ovzduší jako vedlejší produkt tavení rudy na měď a stříbro. Jedovatý kov později kondenzoval ve formě prachu a usazoval se v půdě.
Stříbro a olovo
„Stříbro se používalo na šperky, na speciální předměty – ale nenacházelo se v čistém stavu; těžilo se v rudě kombinované s olovem,“ uvedl archeolog Heidelberské univerzity Joseph Maran, spoluautor nové studie, která vyšla v odborném časopise Communications Earth and Environment.
Lokalita s nejstaršími známkami kontaminace olovem se nachází v severovýchodním Řecku, poblíž ostrova Thasos. Předchozí archeologické nálezy naznačují, že Thasos byl jedním z nejvýznamnějších míst v regionu, kde se těžilo stříbro a vyráběly kovy, uvedl Maran.
„Olovo uvolňované při tavení je první formou toxického nebo průmyslového znečištění na světě,“ řekl historik Joseph Manning z americké Yaleovy univerzity, který se na studii nepodílel. Antické Řecko je považováno za kolébku evropské civilizace; klasické období proslulo athénskou demokracií, Sokratem a Platónem, a v helénském období dosáhl řecký kulturní vliv vrcholu v celém Středomoří.
Olověná krize
Podle vědců zůstávala úroveň znečištění olovem ve starověkém Řecku po celou dobu bronzovou a v klasickém i helénském období poměrně nízká a lokalizovaná. Vědci ale zjistili, že zhruba před 2150 lety došlo k „výraznému a náhlému nárůstu“ emisí olova způsobených lidskou činností v celém Řecku, uvedl spoluautor studie Andreas Koutsodendris z Heidelberské univerzity.
Přibližně v té době, v roce 146 před naším letopočtem, dobyla řecký poloostrov římská armáda, která změnila společnost a ekonomiku regionu. S rozvojem římského obchodu, kolonií a lodní dopravy ve Středozemním a Černém moři rychle rostla poptávka po stříbrných mincích, což vyžadovalo tavení, při kterém se uvolňovalo olovo, uvedl Koutsodendris.
Olovo a pád Říma
Vysoce postavení Římané popíjeli nápoje připravované v olověných nádobách a pramenitou vodu do svých domovů vedli olověnými trubkami. Někteří historici tvrdí, že otrava olovem způsobovala u římské elity nemoci, jako byla dna, což byl další faktor, který urychlil pád této říše.
Tým archeologů a vědců nedávno popsal, jak moc byla římská voda z vodovodu kontaminovaná. Ze studie vyplývá, že voda z vodovodu ve starověkém Římě pravděpodobně obsahovala až stokrát více olova než tamní pramenitá voda, konstatovali v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Toto znečištění sice bylo měřitelné, ale podle vědců ne tolik, aby to dramaticky škodilo lidskému zdraví. To vylučuje, že by voda z olověných trubek patřila mezi hlavní viníky zániku Říma.
