
Přesně před 25 lety zazněly na palubě ruské ponorky Kursk silné výbuchy. V té chvíli se nacházela pod hladinou Barentsova moře. Úřady od samého začátku silně mlžily o rozsahu katastrofy 155metrového plavidla se 118 muži na palubě. Zpočátku také odmítaly nabídky zahraniční pomoci. Politika utajování a nezájmu o běžné lidi pokračující ze sovětských dob vyvolala masivní kritiku nového lídra země Vladimira Putina ze strany tehdy ještě relativně svobodné společnosti i médií.
Ještě tři dny po nehodě velitel vojenského námořnictva tvrdil, že se záchranářům podařilo komunikovat s posádkou. Záchranu přeživších komplikovalo mimo jiné špatné a neudržované vybavení.
Média dávala velký prostor příbuzným, kteří otevřeně kritizovali ruské vedení. „Za 57 dolarů jsou uzavřeni v té konzervě. Kvůli tomu jsem ho vychovávala? Řekněte mi, máte děti?“ křičela matka jednoho z pohřešovaných na místopředsedu vlády Ilju Klebanova. Poté přišli vojáci, žena jí píchla injekci se sedativy a matka krátce na to zkolabovala. Zprávy o tom, jak Rusové k příbuzným přistupovali, obletěly celý svět.
Že plavidlo ztroskotalo, tamní úřady přiznaly až po dvou dnech mlčení, tedy 14. srpna 2000. Moskva navíc na začátku odmítala nabídky zahraniční pomoci, což vyvolalo spekulace o tajných zbraních na palubě. Teprve po pěti dnech se Rusko obrátilo na Velkou Británii a Norsko.
Norští potápěči následně zjistili, že vnitřek ponorky je kompletně zatopen. Moskva poté oznámila, že celá 118členná posádka zahynula. Až později se ukázalo, že po dvou explozích, které potopily ponorku, bylo třiadvacet námořníků po určitou dobu po havárii naživu.
Oficiální vyšetřování zkázy ponorky skončilo v létě 2002. O rok dříve se potápěčům podařilo z jejího trupu vyprostit ostatky celkem 114 lidských těl.
Tragédie měla přímý dopad i pro Putina. Ten tou dobou byl v Kremlu teprve osm měsíců. Média i běžní lidé ho kritizovali, že se v prvních dnech incidentu držel v ústraní. Svět obletěl i jeho úsměv, když mluvil o smrti celé posádky na CNN.
Procházková: Byla to jiná země než nyní
Průběh katastrofy a společenské reakce tehdy přímo v Rusku sledovala reportérka Deníku N Petra Procházková. „Zdá se mi, že to byla úplně jiná země než teď,“ uvedla s tím, že ačkoliv první dva dny velení ruské flotily tajilo, že vůbec k nějaké havárii došlo, tak poté ruská média, „která tehdy ještě prožívala doznívání svobodné éry 90. let, o události velmi kriticky informovala“.
„Ruská veřejnost byla také krajně kritická k tomu, jak se vyšetřovala celá havárie. Nevěřila oficiálním verzím. Dokonce kritika padla i na Putina,“ podotkla novinářka s tím, že ve státní televizi se vysílal slavný pořad novináře Sergeje Dorenka, který kritizoval šéfa Kremlu za to, že se nevrátil z dovolené ze Soči a začal řešit věci až 19. srpna, tedy pět dní po havárii. „To je dnes něco úplně nemožného,“ poukázala.
Pro Putina to byla jedna z prvních politických krizí, které musel za pětadvacet let u moci veřejně čelit. Následoval například masakr z roku 2004 ve škole v Beslanu, nezvládnutý zásah bezpečnostních složek v divadle v Dubrovce nebo teroristický útok na předměstí Moskvy z loňského roku. Šéf Kremlu se často vyhýbá debatě o krizových událostech. Ani nyní ruská média výročí tragédie Kursku nepřipomínají.