Opel Combo XL s dieselem a automatem v testu: Poslední šance získat naftu?

Historie užitkového Comba je už trochu filmem pro pamětníky – to kdysi, v roce 1986, vzal Opel oblíbený model Kadett a za předními sedadly jeho střechu přifoukl plechovou nástavbou. O 32 let později pak stejná značka, už coby součást koncernu Stellantis, profitovala ze společného projektu vozu sdíleného s Citroënem, Peugeotem ale i s Toyotou. Zákazník si tedy od té doby může vybrat, ke které značce má blíž, přičemž za podobnou cenu dostane prakticky stejné auto.

Jenže tak jednoduché to v současném světě propočtů emisních stop opravdu není. Ještě nedávno se dala dodávka v rámci značek Stellantisu koupit jen v elektrické verzi, a kdo chtěl diesel, musel zamířit k Toyotě. Začátkem roku se pak nafta vrátila i pod kapotu ostatních značek, jenže je to tak trochu podmíněný návrat: Příklad Peugeotu Rifter, který je v aktuálním ceníku s naftou pouze v užitkové verzi N1, ukazuje, že pokud bude pro automobily model z hlediska pokut za CO2 drahý, jednoduše ho opět přestanou nabízet.

Testované Combo ale ukazuje, že nafta je pod jeho kapotou obtížně nahraditelná. Nejenže patnáctistovka dokáže zdarma vytopit celou rozlehlou kabinu, ale ještě k tomu si za své služby mnoho nežádá: Po okreskách, kdy se rychlost pohybuje nejčastěji v rozmezí 50 až 90 km/h, si Combo řekne o pět litrů nafty, dálniční jízda kolem 110 km odčerpá šest. Vyšší rychlosti už začínají být v autě citlivém na boční vítr méně příjemné, při stotřicítce na dálnici se už navíc spotřeba přehoupne přes sedm litrů.

Právě vyšší dálniční rychlosti mohou dát odpověď na otázku, zda vzít šestistupňovou manuální převodovku, nebo si raději připlatit 40 tisíc korun za osmistupňový automat. Zkušenosti ukazují, že s automatickou převodovkou dokáže Combo jezdit úsporněji, protože umí motor lépe držet v optimálních otáčkách. Navíc se automat Stellantisu opravdu povedl – řadí nanejvýš hladce, necuká, nekope, vytknout mu nelze vůbec nic.

Slabší už je to s infotainmentem, který má potíže s reprodukcí zvuku z chytrého telefonu s Androidem. Zatímco při hovorech zvuk funguje, při přehrávání hudby ne. Obejít se to dá propojením telefonu přes Android Auto, kdy je vše v pořádku nebo si počkat na aktualizaci softwaru. Problém zjevně není jen záležitostí Opelu, identicky se choval infotainment i v nedávno testovaném Citroënu.

Letošní facelift nadělil Combu mnoho moderních asistentů včetně nechvalně proslulého pípání při překročení povolené rychlosti. Naštěstí se zároveň na rámečku obrazovky centrálního displeje objevilo důležité tlačítko, kterým lze předem navolené asistenty rychle vypnout. Také klasické analogové budíky nově nahradil digitální přístrojový štít, jiný je i volant, včetně uspořádání tlačítek, které si ale zachovaly haptickou odezvu.

Tím už se dostáváme k základní výbavě, která v případě verze XL není úplně nejchudší: Nejdeme v ní třeba litá šestnáctipalcová kola, automatickou klimatizaci nebo matrix světlomety s vykrýváním protijedoucích aut, které v této kategorii rozhodně nejsou běžné.

Úplně vše v Combu ale ve standardu není, připlácí se třeba za kvalitnější audio s 10″ displejem a navigací (23 tisíc Kč). Paket Zima s vyhřívanými předními sedadly, volantem a čelním sklem vyjde na 15 tisíc.

Takřka automatickým příplatkem by měla být dvě samostatná křesla ve třetí řadě, která za 28 tisíc korun udělají z pětimístného auta sedmimístné. Navíc se dají snadno z auta vyjmout a zase do něj vrátit, takže v mezičase, kdy pro ně není využití, nezabírají místo v rozlehlém kufru. Bílé Combo na fotografiích je v ceně, za modrou, šedou, černou nebo zelenou metalízu chce automobilka 14 tisíc.