Od našeho zpravodaje v Itálii – Na dlouho to byla poslední akce, kam se sjela úplná smetánka. Navíc Kanaďané ji v září 2016 brali coby oživení předchozí domácí tradice velmi prestižně, zvlášť v Torontu.
„Tím to bylo jiné než teď – na hřišti soupeře. Navíc na začátku sezony, kdy nikdo pořádně nevěděl, jak na tom hráči budou. Ale byli proti nám ti nejlepší Kanaďané,“ vypráví Jandač.
V tom je situace obdobná. Tehdy stáli proti Čechům Patrice Bergeron, Joe Thornton, Jonathan Toews nebo Sidney Crosby s Bradem Marchandem, kteří nechybí ani v současném olympijském výběru.
Nicméně nyní jsou to v první řadě megahvězdy Connor McDavid, Nathan MacKinnon či Cale Makar. Na milánský turnaj čekají celou kariéru.
„Pořád je to ale jeden zápas, na krátkodobém turnaji. Musí tam být odhodlání, Kanadu rozhodně můžeme porazit,“ věří Jandač a začne vzpomínat, jaké to bylo v Torontu.
„Chtěli jsme být odvážní, což se nám povedlo. Start jsme měli dobrý, kanadský trenér Mike Babcock si bral v první třetině time-out. Jenže pak dali gól, naše challenge byla neúspěšná, i když bychom ji stejně vzali i dneska, a už to jelo,“ vzpomíná.
„Gól na 2:0 padl hned po čistě prohraném buly, pak nám při rozehrávce nadzvedli hokejku a potrestali i tuhle chybu,“ vrací se Jandač ke gólu, který Kanaďané vstřelili v čase 19:59.
Po první třetině vedli 3:0 a pak už se jejich lavina zastavovala těžko. Brankář Michal Neuvirth tahal výborné zákroky, ale inkasoval ještě třikrát. Češi v Torontu na úvod turnaje slízli debakl 0:6.
„Po třetím gólu bylo rozhodnuto. Snažíte se co nejdéle držet nadějný výsledek, donutit soupeře k tomu, aby byl obezřetný… Ale za stavu 0:3 máte proti takové kvalitě už jen malou šanci,“ popisuje bývalý reprezentační kouč.
„Myslím ale, že ani dnes nám jen pasivní a obranná hra dobrý výsledek nepřinese. Stojíme proti obrovské síle, můžeme překvapit, ale nemůžeme jít do zápasu s tím, že to jdeme jen zkusit,“ tvrdí.
Hrát bez přílišného respektu a obav, zároveň pamatovat na to, že Kanada může každého okénka využít. K tomu Jandač nabádá.
„Obzvlášť na tom malém hřišti umí Kanaďané rychle otáčet hru. Všichni jsou na to z NHL zvyklí, my máme tým namixovaný hráči z Evropy,“ zmiňuje další výhodu favorita.
Na druhou stranu uvažuje, že pokud Čechům vstupní utkání výsledkově nevyjde, nemělo by je to v dalším průběhu olympijského turnaje extrémně tížit.
„Není čas takhle přemýšlet, zápasy jdou v rychlém sledu. I na tom Světovém poháru se hráči oklepali a s výběrem Evropy jsme hráli vyrovnaný duel. Prohráli jsme až v prodloužení,“ připomíná Jandač.
„Za těch 60 minut se to mohlo přiklonit spíš k nám, bohužel formát tři na tři, který jsme v Evropě v té době ještě tolik neznali, využil soupeř. Ten ztracený bod nás stál postup. Pak už nám nepomohlo, že jsme na závěr porazili Ameriku,“ pokračuje.
Svěřenci Radima Rulíka vypadnout po skupině nemohou. V olympijském systému mají všichni jisté alespoň osmifinále, proti Kanadě ale půjde o vytvoření si co nejlepší pozice pro přímý postup do čtvrtfinále.
Ten si zajistí vítězové tří skupin a nejlepší tým z druhých míst.
„Vyhnout se osmifinále může být klíčové. Olympijský turnaj je v tomhle náročný, protože čtvrtfinále následuje hned na další den,“ podotýká Jandač.
Pod pěti kruhy se takto hraje od Vancouveru 2010 a Češi museli do osmifinále třikrát ze čtyř případů. Do boje o medaile pak neprošli ani jednou.
Přímo do čtvrtfinále postoupili jen v Pchjongčchangu 2018 a ušetřené síly se jim hodily. Byla to totiž poslední olympiáda, na které se probili mezi nejlepší čtyřku.
„Jednoznačně to tehdy byla naše výhoda,“ souhlasí Jandač, který národní mužstvo v Koreji, v sezoně rok po zmíněném Světovém poháru, stále vedl.
Zatímco většina expertů považuje Kanadu v Miláně za favorita číslo jedna, Jandač vidí na stejné úrovni také Američany.
„To jsou pro mě dva největší favorité, i když velice silný tým mají také Švédové. Amerika má v porovnání s Kanadou lehce lepší obranu a lehce horší útok. Gólmani, to je otazník u obou,“ porovnává.
Na olympiádu se těšil, byť má lehkou obavu, co dlouhá přestávka udělá s jeho Plzní, kterou druhou sezonou trénuje a s níž se drží na třetím místě extraligové tabulky.
„To mě trošičku strachuje, o Čechy obavy nemám,“ usměje se. „Sednu si na gauč a budu fandit, přát našemu týmu co nejlepší výkon. Obecně chci vidět co nejvíce zápasů, když zrovna nebudu s Plzní na ledě,“ uzavírá.
