ODS hraje o hodně. Pokus o získání voličů je risk, vyloučit nelze ani úpadek

Před dvěma dekádami ODS dokázala vyhrát sněmovní volby s počtem hlasů, který dnes působí jako z říše snů – v roce 2006 jich získala více než 35 procent. Je nerealistické čekat, že by se k něčemu byť jen vzdáleně podobnému dokázala přiblížit nyní.

Přesto si delegáti kongresu, který se uskuteční zkraje příštího roku v Praze, budou klást otázku, jejíž odpověď bude pro budoucnost strany klíčová.

Zní prostě: jak za stávající politické konstelace, v čase naprosté dominance hnutí ANO obnovit étos, program a důvěru voličů tak, aby ODS opět byla jednou z hlavních politických sil české politiky. Petr Fiala před časem zavelel k integračnímu tahu, jehož projevem byl vznik koalice Spolu.

Ta dokázala ve volbách 2021 Andreji Babišovi a jeho ANO konkurovat a Fiala se stal premiérem. A byť ani letos nebyl její výsledek vyloženě špatný, volby prohrála.

Kupka a kontinuita

Proto se po mnoha letech nebude v lednu Fiala ucházet o post předsedy strany. Nahradit ho chce Martin Kupka, tedy ministr dopravy v končící vládě. Je to politik, který je spjatý se vším, co stávající ODS ztělesňuje. A také politik, který se zjevně na post v čele strany už nějaký čas připravuje. Ovšem jeho nevýhodou je právě to, že ho lze přesvědčivě označit za ztělesnění kontinuity s odcházejícím vedením ODS.

I když se již konalo několik krajský sněmů, které rozhodují o nominacích do vedení strany, tiskové oddělení ODS na tyto informace uvalilo embargo. Podle zjištění Aktuálně.cz ale v danou chvíli platí, že Kupka obdržel nominaci na předsedu mimo jiné ve Středočeském, v Ústeckém, v Pardubickém i v Libereckém kraji.

Na pozice místopředsedů už mají nominace Tomáš Portlík, Martin Červíček a Karel Haas.

Několik krajských sněmů je ale ještě stále před námi, výčet kandidátů tedy není definitivní. Ostatně, do boje o post předsedy se hlásí také komunální politik z Ostravy Radim Ivan, který nominaci na předsedu strany získal ve čtvrtek. Jeho ambicí přitom nejspíš v tuto chvíli není být v čele ODS. Jde mu o něco jiného: přeformátovat debatu ve straně, vnést do ní nové prvky, impulzy a témata, zprostředkovat zpětnou vazbu z místní úrovně.

A už teď lze z ohlasů z regionů jednoznačně říct, že se mu to daří. Přinejmenším v tomto ohledu již tedy aspoň zčásti vyhrál. „Je zjevné, že Martin Kupka reprezentuje kontinuitu s jen mírnou inovací, což má svá pozitiva i negativa. Pozitiva v tom, že Kupka může fungovat jako signál stability a vypočitatelnosti strategie strany do budoucna, což není špatně,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz politolog Lubomír Kopeček.

Negativum Kupky – pokud bude příštím předsedou – podle Kopečka ale je, že bude limitovat možnosti ODS v české politice oslovit další voliče. „Za mě je kandidatura Radima Ivana viditelným projevem nespokojenosti uvnitř části strany,“ dodává politolog s tím, že podobný signál byl vidět ve sněmovních volbách od voličů, když došlo na kandidátkách Spolu k přeskákání lidí na volitelných místech nejenom lidovci, ale i občanskými demokraty, někdy hodně mladými.

Podle Kopečka je zjevné, že ODS potřebuje personální oživení nabídky voličům. „A hlavně nalezení nějakého mechanismu, jež by upravil stranické stanovy a volební řády, umožnil větší otevřenost v soutěži o volitelná místa na kandidátkách nejenom do sněmovních voleb, ale i do dalších typů voleb, tedy do voleb komunálních, krajských a podobně,“ soudí politolog. S tím, že by velký smysl dával také nějaký mechanismus, který by nabídl příležitost i zajímavým nečlenům občanských demokratů.

Ivan mezi lidmi

„Je ale otázka,“ dodává odborník, „zda je k tak radikální změně uvnitř ODS vůle – spíš bych byl tady skeptický.“ Podobným směrem se přitom ubírají také úvahy Radima Ivana. Ten hovoří třeba i o přímé volbě předsedy strany, podle něj je nutné zefektivnit chod jejích struktur v tom smyslu, aby vedení nebylo odtržené od členské základny. On sám v této souvislosti dává k dobru zkušenosti z iniciativy Česko+, kterou spoluzakládal v roce 2021.

„Chtěli jsme přinést nové myšlenky, nové tváře a vytvořit komunitu, která bude lákat nové členy i podporovatele,“ vysvětluje Ivan na sítích s tím, že se k ní dneska hlásí na 800 členů a podporovatelů. Ti se shodou okolností sjíždí tento víkend v Olomouci – chtějí probrat, jak Ivan říká, nové nápady, nové myšlenky a nové zkušenosti. A nepochybně se dostanou také k tomu, co dosluhující vedení ODS stále neučinilo. Aspoň ne navenek, veřejně a před voliči.

A zaujmout to muselo každého, komu není budoucnost a osud české pravice lhostejný: ve straně neproběhla sebereflexe po prohraných volbách. Také proto Ivan agilně, na sítích i mezi členy strany v terénu, tolik uvažuje nad tím, jak se strana musí změnit, aby byla v budoucnu samostatně schopna opět oslovit více než nějakých 12 nebo 14 procent voličů. „Nebuďme líní a jezděme za lidmi,“ burcuje.

A správně si všímá také toho, že ODS od roku 2016 reálně vyhrála pouze jedny volby. Podle něj totiž nelze dobře vysvětlovat špatnou věc. „Práce politika je každodenní řemeslo. Patří k ní i permanentní kampaň. A jestli jsme to zjistili až teď, pak už chápu ty předchozí prohry,“ dodává s tím, že by žádná kampaň nezvládla lidem vysvětlit, že strana sliby z roku 2021 nedodržela. „Nebuďme tedy znovu uspokojeni s neuspokojivým,“ varuje.

ODS by podle jeho slov měla najít efektivní způsob, jak svým voličům opět doručovat správné věci. A pokud se to má stát, nemůže – má jasno ostravský politik – bránit agendu, která jí z velké části prohrála sněmovní volby. „A co je horší, odradila od nás naše hlavní jádro: firmy, podnikatele a živnostníky.“ V neposlední řadě má za to, že cesta k vítězství nevede přes pohoršování, trucování ani přes označování sebe sama za „demokratickou část české politiky“.

„Souhlasím s tím,“ řekl Aktuálně.cz politolog Etto Eibl, který se specializuje na politický marketing, „že je potřeba komunikovat kontinuálně. To ale zároveň neznamená, že by ODS, případně koalice Spolu, průběžně nekomunikovala – spíš jde o to, že tón a forma byly nastavené nejspíš nesprávně. A je s podivem, že nedošlo k obměnám v týmu, který komunikaci měl na starosti – říká se, že staré psy novým kouskům nenaučíš, tady to platí dvojnásob.“

Eibl připomíná experimenty, které se týmu okolo Petra Fialy příliš nepodařily, zmiňuje třeba tzv. deštník proti drahotě nebo nákupy potravin, včetně dnes snad už legendárního videa Fialy s Nutellou. „Většinou to budilo rozpaky,“ má jasno Eibl. Zároveň si ale všímá, že Fiala v závěru kampaně dokázal, že má na změnu stylu a cítí se v tom dobře. Proto podle něj Ivanova poznámka o permanentní komunikaci nutně musí jít za lidmi, kteří to měli na starosti.

Faktor Kuba

Jistou dynamiku může do předsjezdové debaty vnést zcela jistě odchod Martina Kuby ze strany. Obzvlášť v momentě, kdy s sebou stahuje prakticky všechny viditelné politiky ve svém regionu – tedy v jižních Čechách. Zatím se k němu sice nepřipojil nikdo z jiných částí země, svým způsobem ale ODS čelí tomu, že ji Kuba v jižních Čechách „tuneluje“. A nelze vyloučit, že se k jeho novému hnutí budou přidávat i další politici.

Kuba přitom jinými slovy tvrdí totéž co Ivan. Jenom s tím rozdílem, že podle něj už nelze ODS reformovat. „Martinův odchod nejspíše pramení i z neochoty současného vedení ODS řešit dlouhodobé problémy vnitřního fungovaní naší strany. ODS dnes není atraktivní. ODS dnes není otevřena aktivním, podnikavým a kompetentním lidem. A pokud nepřijde změna, bude nám nová opozice dále narůstat,“ nechal se slyšet Radim Ivan.

„Kuba ODS v jižních Čechách oslabí, ale ruku na srdce – na kampani Spolu se prakticky nepodílel, může to být tedy ještě horší? Nevím. Opatrný bych byl se silou a vlivem jeho nové formace – stát se může cokoliv, příliv či odliv členů může způsobit i průběh a výsledek kongresu ODS. Musíme počkat. Nicméně Kuba je pragmatik a dělá politiku jinak než stávající vedení,“ pokračuje Eibl.

Upozorňuje však na jednu podstatnou okolnost: podle něj je to sice možné na úrovni kraje, avšak nikoli – a nutně – na celostátní úrovni. „Tam by ten pragmatismus musel mít jinou podobu a nejsem si jistý, že by byl vždycky ze strany voličů oceněn. Vím, že říká, že se mu ozývají lidé z celé republiky – nevíme ale kdo a v jakém počtu. Na jeho místě bych to ale v tuhle chvíli říkal taky – a hodně nahlas. Abych získal pozornost a atraktivitu,“ má jasno politolog.

Na podobnou okolnost naráží i analytička agentury STEM Sarah Komasová. Kuba totiž při odchodu z ODS hovořil o tom, že mu je bližší nejen pragmatičtější, ale i smířlivější pojetí politiky. „To ale vyznívá tak, že to bude spíše smířlivá politika vůči hnutí ANO. A je otázka, zda je to právě ta věc, která by tento segment voličů oslovila,“ řekla Aktuálně.cz Komasová s odkazem na data, která má dlouhodobě k dispozici.

Budoucnost Spolu

Zásadní otázka pro ODS by se dala formulovat takto: čeká českou pravici nějaký další integrační tah, což je věc, po které volal na nedávném sjezdu TOP 09 Petr Fiala, nebo naopak tříštění sil? Pokud má být totiž příště hnutí ANO poraženo, dokáže to podle Fialy jenom sjednocená a široce rozkročená formace, která do sebe dokáže pojmout všelijaké proudy, strany a hnutí, které tvoří její celek.

Kubův manévr jde ovšem přesně opačným směrem – jeho efektem může být do budoucna dezintegrační tendence. Mimochodem, Ivan opakovaně zdůrazňuje, kterak si umí představit, že v ODS vzniknou frakce. Podle něj je to metoda, jak okysličovat její život, jak do strany vtahovat nové kompetentní a aktivní lidí.

Co se koalice Spolu týče, Kopeček soudí, že jde pro tuto chvíli o částečně umrtvený projekt. „Je zjevné, že pro jeho udržování jako aktivní opoziční koalice není v tuto chvíli politická vůle bez ohledu na to, zda Martin Kupka bude, či nebude lídrem ODS,“ říká politolog.

Nicméně nevylučuje, že v nějaké volné formě pro spolupráci stran napravo od středu Spolu nějakou polooficiální platformou bude. „A také za rok u senátních a komunálních voleb, ale pravděpodobně jen v některých senátních obvodech při podpoře konkrétních kandidátů a v některých větších městech při skládání komunálních kandidátek. Víc asi pro příští rok není reálné,“ uvedl Kopeček. S tím, že se před příštími sněmovními volbami může najít vůle pro revitalizaci projektu.

Podobně to vidí i jeho kolega Eibl. Podle něj budoucnost Spolu v tuto chvíli nedává moc smysl. A táže se, jak moc koalice jako taková fungovala v předchozích čtyřech letech. „Strany řešily spoustu věcí po své vlastní ose, k integraci nedocházelo ani náznakem, a to společně tvořily vládu. V tuto chvíli jsou spojeni čím? Snahou porazit ANO? To je stejný motiv jako před čtyřmi lety, jako byl použitý letos – přijde mi to málo,“ míní.

I on si ale myslí, že případná integrace stran, které tvoří Spolu, může být vynucena okolnostmi, tj. slabým výkonem menších stran v průzkumech. „Z pohledu voliče by šlo asi o komfortní situaci – snížil by se počet alternativ a celá politická scéna by byla přehlednější. Spíš než na to bych si ale vsadil, že dřív nebo později přijde ještě někdo další, kdo bude tvořit alternativu ani ne tak k ODS, jako k celé koalici Spolu,“ očekává Eibl.

Podle Kopečka je klíčovou otázkou budoucí přijatelnost, či nepřijatelnost hnutí ANO jako politického partnera pro některou ze stran Spolu. „Smysl této koalice by ale asi mohla oživit právě snaha vytvořit opět společnou platformu proti ANO a pro odstavení ANO od vládnutí, stejně jako v roce 2020, kdy Spolu vzniklo,“ uzavírá Kopeček. Klíčovým předpokladem takového scénáře je ovšem silná ODS. Zda je něco takového realistické, se teprve ukáže. A její lednový kongres bude prvním signálem.