Nejdříve je komunisté oslavovali jako mistry světa, poté je poslali do uranových dolů. Před 75 lety začalo zatýkání jedenácti československých hokejových reprezentantů. Ve vykonstruovaném procesu byli odsouzeni za velezradu a špionáž.
Jeden z nejvyšších trestů, dvanáct let, dostal ve vykonstruovaném procesu Stanislav Konopásek. Propuštěn byl po pěti letech. Vězení v uranových dolech podle svého syna přežil díky své povaze a humoru.
Hrát hokej viděl Jan Konopásek svého otce jen párkrát. Více než na ledě ho vídával už na střídačce jako trenéra. Otce mu připomíná i zlatá hokejka na řetízku – přívěsek, který po něm zdědil. Touhu hrát hokej profesionálně už nikoliv, v drese Sparty ale hrál za mladší žáky a dorost.
O těžkostech, kterým musel jeho otec čelit, se dozvídal z úst historiků a z médií. Když se otce ptal, vracet se k nim nechtěl. „Zahrál to nějak do autu. Bylo vidět, že to v něm vyvolává vzpomínky a bylo mu až do breku. Takže jsem to stopnul,“ popisuje Konopásek.
Některé odpovědi na otázky ohledně výkonu trestu jsou ale v osobním spisu Stanislava Konopáska, stejně jako vězeňská fotografie. Takovou složku měli i ostatní hokejisté, mezi nimi i Bohumil Modrý, právě jeho trest byl nejvyšší – patnáct let. Byl potrestán za to, že morseovkou vyťukával přání krásných Vánoc pro ostatní spoluvězně.
Zatýkání začalo v restauraci v centru Prahy. Sportovci se tam sešli poté, co jim komunisté zabránili vyjet na mistrovství světa do Británie. Jejich ostrá slova na adresu režimu tam slyšela StB. „Je to jeden z nejhorších zásahů komunistické moci do sféry sportu. Zdecimoval se hokejový tým, který mohl ještě xkrát vyhrát,“ říká historik Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Kalous.
V restauraci nebyli hokejisté poprvé. Protože se tam scházeli mistři světa, přezdívalo se jí „zlatá“. Dnes ji připomíná pamětní deska.
