„Ochránce společnosti“ Orbán potřebuje hlasy rodin a seniorů — ČT24 — Česká televize

Orbán dělá vše, co je v jeho silách, aby se udržel u moci – uplácí důchodce a velké rodiny a další skupiny, které tvoří jeho voličskou základnu, píše Foreign Policy. Například minulý rok slíbil, že od začátku toho letošního začne postupně zavádět čtrnácté důchody. Poprvé o tom mluvil už v předvolební kampani v roce 2006.

Dary seniorům jsou pro Fidesz obzvláště důležité, řekl Deutsche Welle volební expert Matyas Bodi. „Jsou nejdůležitější voličskou základnou strany. Pokud se odtrhnou, Fidesz bude mít vážný problém,“ uvedl Bodi. „Proto se snaží sladit důchody s úrovní reálných mezd – čtrnáctý měsíční důchod by odpovídal zvýšení důchodu o sedm až osm procent,“ dodal.

Důraz na rodinnou politiku

Orbánova vláda chce poukázat na to, že stojí na straně „běžných Maďarů“, říká pro ČT24 historik z Vysoké školy ekonomické v Praze Andrej Tóth. „Odtud plyne důraz na ochranu životní úrovně, cenové zásahy, daňové úlevy, podporu domácností a další opatření, jimiž stát dává najevo, že není neutrálním rozhodčím, ale aktivním ochráncem společnosti,“ vysvětluje Tóth.

S tím dle Tótha úzce souvisí rodinná a demografická politika. „Orbán ji dlouhodobě nechápe jen jako sociální otázku, ale jako otázku národní budoucnosti. Rodina v jeho pojetí není jen soukromou sférou, ale jedním ze základních pilířů státu. Proto vláda tolik zdůrazňuje podporu rodin s dětmi, daňové výhody pro matky, podporu bydlení a další prorodinné nástroje,“ vysvětluje s tím, že i přesto se Maďarsko nadále potýká s nízkou porodností, stárnutím populace a vysokým přirozeným úbytkem obyvatelstva.

Podobně dvojznačná je dle Tótha i širší sociální politika. „Sociální transfery v Maďarsku sice pomáhají tlumit chudobu a udržovat relativně nízkou příjmovou nerovnost, zároveň jsou ale jen nerovnoměrně účinné, a ne vždy dobře dopadají na nejzranitelnější skupiny,“ podotýká.

Orbánův režim jako záruka předvídatelnosti

„Jádro Orbánovy voličské základny tvoří především starší voliči, lidé z menších měst a venkova, konzervativněji orientované vrstvy společnosti a ti, kdo od státu očekávají hlavně ochranu, stabilitu a pořádek. Nejde přitom jen o ideologicky přesvědčené nacionalisty. Patří k nim i lidé, kteří v Orbánově režimu vidí záruku předvídatelnosti, sociální ochrany a národně definovaného řádu,“ přiblížil historik Tóth.

Zároveň však podle něj platí, že Orbánovi voliči netvoří jednolitý blok. „Jedna část je skutečně pevně ideologická a sdílí jeho důraz na národ, suverenitu, konzervativní hodnoty a odpor k migraci. Vedle ní však existuje i mnohem pragmatičtější část podpory, tedy voliči, kteří oceňují především to, že vláda vystupuje jako garant důchodů, podpory rodin, životní úrovně a celkové stability. Orbánova síla spočívá právě v tom, že dokáže spojovat politiku založenou na integračním potenciálu kolektivní národní identity s velmi konkrétními sociálními a materiálními zájmy,“ vysvětluje historik.

Vůdce Fideszu dle Tótha tak při udržování své podpory dlouhodobě sází na propojení identity, sociální ochrany a bezpečnosti. „Své příznivce přesvědčuje, že politika není jen soutěží stran, ale zápasem o charakter země, národní bezpečnost a kulturní kontinuitu. Zároveň ale dobře ví, že samotná ideologie nestačí, a proto ji doplňuje konkrétními opatřeními,“ uvádí.

Premiérem už v roce 1998

Svůj první premiérský mandát Orbán vykonával už v letech 1998 až 2002. Již tehdy se snažil o koncentraci moci – příkladem byly víceleté rozpočty, jimiž obcházel parlament, či časté výměny klíčových ministrů a jejich obsazování „nezávislými“ technokraty nebo přáteli z dob studií, vyjmenovává Ústav mezinárodních vztahů Praha (ÚMV).

Tehdejší Orbánova koaliční vláda byla relativně úspěšná, poznamenala výzkumná ředitelka Asociace pro mezinárodní otázky Pavlína Janebová. „Maďarsko vstoupilo do NATO, ekonomicky se zemi docela dobře dařilo a na spadnutí byl vstup do Evropské unie (EU),“ shrnula pro ČT24. Země do EU vstoupila v roce 2004, stejně jako Česko nebo Slovensko.

Dvě porážky

V dalších dvou volbách byl však Orbánův Fidesz poražen – v roce 2002 levicovým nestraníkem Péterem Medgyessym a v roce 2006 dalším levicovým politikem Ferencem Gyurcsánym.

„V roce 2006 prohrál Fidesz těsně. Relativně krátce po těchto volbách vznikla hluboká vládní krize. Země už tak nebyla v dobrém rozpoložení a zároveň se objevilo video tehdejšího premiéra Gyurcsányho, na kterém krátce před komunálními volbami tvrdil, že jeho vláda lže a lhala maďarským občanům ‚ráno, odpoledne a večer‘. To vyvolalo protesty, čehož Fidesz využil,“ připomněla Janebová s tím, že se Orbánova strana snažila situaci ještě více polarizovat.

Návrat k moci, proměna a vytyčení hodnot

K moci se Orbán vrátil v roce 2010, kdy zvítězil s téměř 53 procenty hlasů a získal společně se svým koaličním partnerem, Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP), dvoutřetinovou ústavní většinu. To bylo podle historika Tótha rozhodujícím momentem v proměně „původně liberálního Viktora Orbána v národně-konzervativního populistického politika“.

„Dvoutřetinová většina Orbánovi otevřela zcela nové a do té doby nečekané možnosti vládnutí. Až druhá dvoutřetinová většina z roku 2014 však ukázala, že nešlo jen o mimořádný úspěch v jedněch volbách, ale o projev hlubší a trvalejší proměny nálad ve společnosti. Ukázalo se totiž, že odpor vůči klientelistické atmosféře země z dob levostředových vlád v letech 2002 až 2010 je ve společnosti mnohem silnější a že představuje stabilnější voličský potenciál, než se původně zdálo,“ poznamenal Tóth.

Fidesz tehdy sliboval, že provede „hlubokou morálně-politickou očistu veřejného života“. Strana se rovněž zavázala, že prosadí novou ústavu – legitimitu tohoto požadavku umocňoval fakt, že Maďarsko v rámci přechodu k demokracii nepřijalo novou ústavu, ale jen zásadně novelizovalo tu stávající z roku 1949, připomíná ÚMV.

Nová ústava, již Fidesz prosadil v roce 2011, vytyčila základní hodnoty a hodnotové rámce – patriotismus, křesťanství, tradiční rodinu, ochranu života od početí do přirozené smrti či péči o etnické Maďary v zahraničí.

Ovládnutí médií

Již na počátku svého druhého volebního období vůdce Fideszu přijal klíčové mediální zákony, v rámci nichž byl vytvořen Národní úřad pro média a informační komunikaci (NMHH) jako jednotný regulátor s bezprecedentními pravomocemi. Prezidenta NMHH jmenuje přímo premiér na devítileté funkční období — první prezidentkou se stala bývalá poslankyně Fideszu Annamária Szalaiová.

Prezident NMHH je automaticky předsedou pětičlenné Mediální rady, jejíž členy volí parlament dvoutřetinovou většinou rovněž na devět let. Díky ústavní nadpoloviční většině byli všichni členové nominováni a zvoleni výhradně vládním Fideszem.

V roce 2010 došlo také k odsouhlasení sloučení tamního národního telekomunikačního úřadu, rozhlasu a televize. „Výroba obsahu, zaměstnanecká struktura i financování veřejnoprávního mediálního prostoru se soustředily pod centralizovaný fond (státní mediální skupiny, pozn. red.) MTVA, který získal mimořádně silnou kontrolu nad fungováním celého sektoru. S tím souvisely i personální zásahy a rozsáhlé čistky, které zásadně proměnily vnitřní atmosféru v redakcích,“ uvedl expert Tóth.

Na konci roku 2010 byl přijat mediální zákon, který kritizovaly Evropská unie a Evropská aliance tiskových agentur. Zákon přikázal médiím „politicky vyvážené“ zpravodajství a za nedodržení tohoto požadavku stanovil mimo jiné pokuty ve výši až dvě stě milionů forintů (nyní téměř 12,5 milionů korun).

Rozhlasové stanice musejí podle zákona vysílat více maďarské hudby a státní média jsou vázána vysílat více reklam a méně kriminálních zpráv. Sporný zákon začal platit 1. ledna 2011, kdy se Budapešť ujala půlročního předsednictví EU.

„Výsledkem je stav, kdy veřejnoprávní média ve zpravodajství a publicistice dlouhodobě zvýhodňují vládu, přebírají její jazyk, její témata i její konfrontační rétoriku. Navenek sice veřejnoprávní prostor zůstal zachován, ale jeho původní funkce se postupně vyprázdnila a byla nahrazena loajalitou vůči vládnímu centru,“ zdůraznil Tóth.

Reakce společnosti na dění okolo maďarských médií byla dvojí. „Liberální, opoziční a městská část společnosti v tom spatřovala jeden z nejviditelnějších znaků omezování pluralismu, a proto se kolem médií opakovaně objevovaly protesty i občanská mobilizace,“ připomněl Tóth.

„Na druhé straně však část maďarské společnosti (žijící mimo města) nevnímala tuto proměnu jako skandál, ale spíše jako vytvoření národně orientovaného mediálního prostoru. Právě tato polarizace vysvětluje, proč se z veřejnoprávních médií stal tak silný symbol režimu, ale zároveň proč jejich stav nevyvolal jednotný a účinný odpor celé společnosti,“ dokresluje Tóth.

Třetí mandát omezil nevládní organizace

V dalších volbách v roce 2014 získal Orbánův Fidesz méně procent než o čtyři roky dříve, i tak mu ale 45 procent hlasů zajistilo téměř stejné procento mandátů. Migrační krize let 2015 až 2016 byla pro Orbána příležitostí, jak intenzivně propagandisticky působit na veřejné mínění, uvádí ÚMV s tím, že veřejnoprávní média vláda již tehdy kontrolovala přímo a soukromá se postupně dostala do područí spřízněných oligarchů.

Třetí rok třetího Orbánova mandátu schválil tamní parlament zákon, který zpřísňuje kontrolu vládních úřadů nad nevládními organizacemi finančně podporovanými ze zahraničí.

Nevládní organizace s příspěvkem ze zahraničí ve výši nejméně 7,2 milionu forintů (asi 615 tisíc korun) se podle zákona musí zaregistrovat u úřadů a informovat je o svém financování. Pokud to neudělají, hrozí jim vysoké pokuty. Musí se také označovat za „organizace využívající zahraniční financování“.

Podobnost s ruským zákonem

Orbánovi kritici tehdy upozorňovali, že krok proti nevládním organizacím je součástí širšího tažení vedeného s cílem umlčet projevy nesouhlasu a nastolit vládní kontrolu nad nezávislými institucemi, včetně soudnictví a médií.

Podle pozorovatelů ale zákon mířil především proti organizacím, které financuje americký miliardář maďarského původu George Soros. Orbán ho obviňoval ze zasahování do maďarské politiky a dění v zemi.

Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International se tehdy pozastavila nad podobností mezi situací v Maďarku a situací v Rusku, kde od roku 2012 platí zákon, který nutí nevládní organizace s příspěvky z ciziny označovat se hanlivou nálepkou „zahraniční agent“.

Zákony proti LGBT

Ve svém čtvrtém volebním období se Orbán zaměřil na „hodnoty tradičních rodin“. V květnu 2020 maďarský parlament schválil zákon, jenž zakazuje transgender lidem změnit si pohlaví, které mají uvedené v úředních dokladech od narození.

Organizace na ochranu lidských práv tehdy vyjádřily obavu, že dojde k diskriminaci lidí z LGBT komunity, jeden z opozičních poslanců zákon označil za zlo, napsalo BBC. Vláda trvala na tom, že nikomu nezabrání v tom, aby svou identitu vyjádřil.

Ve stejném roce pak parlament schválil zákon předložený Orbánovou vládou, který fakticky zakazuje adopci dětí stejnopohlavním párům. Adoptovat mohou v Maďarsku tedy pouze manželské páry, zatímco svobodní lidé musí získat zvláštní souhlas ministra pro rodinné záležitosti.

Zákonodárci tehdy také pozměnili ústavu a zavedli novou definici rodiny jako svazku otce – muže a matky – ženy.

V červnu 2021 byl rovněž schválen zákon zakazující šířit mezi mladými lidmi do osmnácti let jakékoliv materiály zobrazující nebo propagující homosexualitu. Zákon také říká, že kurzy sexuální výchovy ve školách mohou pořádat pouze jednotlivci a organizace uvedené v oficiálním rejstříku.

Vláda se tehdy vyjádřila, že cílem zákazu je „zdravý tělesný a duševní vývoj dětí“. Maďarští i zahraniční aktivisté a lidskoprávní skupiny zákon ovšem odsoudili jako diskriminační vůči komunitě LGBT. „Anti-LGBT“ zákon vyvolal v Maďarsku protesty ještě před jeho schválením.

Zásahy proti vysokým školám

Orbán se před pěti lety zaměřil i na vysoké školy – parlament odhlasoval převedení jedenácti původně státních univerzit do správy nadačních fondů. Kritici tento krok okamžitě odsoudili jako předání veřejného školství i rozsáhlé sítě veřejného majetku – včetně nemovitostí a podílů v maďarských společnostech – Orbánovi a jeho stoupencům ze strany vlády, napsal The New York Times (NYT).

Orbánův zástupce, který návrh zákona vypracoval, tvrdil, že univerzity je třeba reorganizovat a řídit nadacemi, protože moderní podmínky vyžadují „přehodnocení role státu“ a nadace budou instituce řídit efektivněji.

Maďarský premiér se již tehdy netajil tím, že do dozorčích rad nadací měli být jmenováni pouze lidé s podobnými politickými názory, uvádí Deutsche Welle. NYT zároveň poznamenává, že jakékoliv změny pravidel upravujících nadace vyžadují dvoutřetinovou většinu v parlamentu.

V Budapešti měl také vzniknout kampus čínské univerzity Fu-tan, a to v místě, kde byla dříve plánována kolej pro maďarské studenty. Vláda počin hájila s tvrzením, že Fu-tan je instituce světové úrovně a její pobočka v tamní metropoli by „umožnila, aby se studenti učili od nejlepších“.

Proti chystanému kroku vyšly do ulic tisíce lidí. Liberální odpůrci Orbána obviňovali z nadbíhání Pekingu. Navíc se jim nelíbí, že by čínská univerzita podle nich mohla ohrozit kvalitu vysokoškolského vzdělávání a navíc posílit vliv Pekingu nejen v Maďarsku, ale i v EU.

Zákaz pochodů hrdosti

Na začátku pátého Orbánova volebního období schválila jeho vláda pravidlo týkající se interrupcí – lékaři podle něho musí těhotným ženám uvažujícím o umělém potratu „předvést“ životní funkce plodu, tedy poslechnout si, jak embryu tluče srdce. Vláda Viktora Orbána novinku s nikým nekonzultovala, nešla s ní ani do parlamentu a oficiálně nevysvětlila důvody, které ji k tomu vedly, napsal tehdy Respekt.

Před rokem pak současná maďarská vláda zakázala takzvaný pochod hrdosti LGBT+. Za pořádání i účast na akci Budapest Pride podle návrhu zákona hrozí pokuty – finanční částku by pak stát převedl na „ochranu dětí“. Organizátoři pochodu označili kroky maďarské vlády za omezování základních svobod slova a shromažďování.

O měsíc později tamní parlament schválil změny v ústavě, podle kterých existují pouze dvě pohlaví – muž a žena. Mezi základní práva zařazuje právo platit v hotovosti a rovněž stanovuje, že za nouzového stavu se vláda smí odchýlit od zákonných ustanovení na základě souhlasu dvoutřetinové většiny parlamentu. Hlasování se uskutečnilo za přítomnosti premiéra Orbána a dalších členů vlády navzdory pokusu demonstrantů zablokovat vstup do parlamentu.

Určování mantinelů výkonu moci

Orbán během svého vládnutí také postupně oslaboval nezávislost soudů a dalších kontrolních institucí. „Orbánův systém se je nesnažil otevřeně zrušit, ale spíše dostat pod větší politický vliv. A to je velmi podstatné, protože pokud vláda získá silnější kontrolu nad těmi, kdo ji mají hlídat, její moc se stává mnohem stabilnější a odolnější. V takové situaci už nejde jen o to, kdo právě vládne, ale i o to, kdo určuje samotné mantinely výkonu moci,“ vysvětluje historik Tóth.

„Dalším důležitým krokem bylo vytvoření loajálního ekonomického zázemí. Orbánova moc nestojí jen na ideologii nebo na médiích, ale také na vytvoření vrstvy podnikatelů a ekonomických aktérů, kteří jsou na systém napojeni a mají zájem na jeho pokračování. To je pro stabilitu režimu zásadní, protože politická moc se tím propojuje s mocí ekonomickou. Režim pak není jen stranou a státem, ale i sítí materiálních zájmů, které mají zájem na jeho trvání,“ dodává Tóth.

Podobně důležitá byla dle Tótha i centralizace státu vůči samosprávám a tlak na občanskou společnost. „Orbánův model dlouhodobě směřuje k tomu, aby co nejvíce rozhodování zůstávalo v centru a aby alternativní mocenská nebo názorová centra měla co nejmenší prostor,“ říká.

Tóth pak připomíná ještě jeden rozměr. „Orbán nevládne jen prostřednictvím institucí, ale i určitého výkladu národních dějin. Snaží se svou vládu představovat jako obranu Maďarska, jako národní konsolidaci, ochranu suverenity a historické kontinuity. Tím dává své moci širší legitimitu, než jakou má běžná stranická vláda. Neříká jen, vládneme, protože jsme vyhráli volby, říká spíše, vládneme, protože představujeme historicky oprávněný národní kurz,“ uzavírá.