Podle deváté zprávy o stavu oceánů evropského programu Copernicus je v současnosti každá část oceánu zasažena takzvanou trojitou planetární krizí v podobě změny klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a znečištění. Zpráva, kterou každoročně vydává organizace Copernicus Marine Service, dokumentuje rozsáhlé změny v oceánech, jež mají dopad na ekosystémy, produkci potravin, ekonomiku, životy lidí a jejich zdroje obživy.
„Devátá zpráva (organizace) Copernicus o stavu oceánů potvrzuje, že se nebezpečně blížíme planetárním hranicím: každá část oceánu je nyní zasažena trojitou krizí, “ uvedl Pierre Bahurel, generální ředitel organizace Mercator Ocean International, která novou zprávu vypracovala. „Věda mluví jednoznačně: Oceán se rychle mění – s rekordními extrémy a rostoucími dopady. Víme proč a víme, co to znamená. Tato znalost není jen varováním – je to plán pro obnovení rovnováhy mezi lidmi a oceánem,“ zdůraznil
Oceán absorbuje 90 procent přebytečného tepla způsobeného emisemi skleníkových plynů vyvolanými člověkem. Od 60. let minulého století se proto oteplování oceánů zrychluje, což naznačuje, že systém Země je v důsledku klimatických změn nebezpečně nevyvážený, varuje nová zpráva. Zdůrazňuje také, že oblasti, které oplývají vysokou biologickou rozmanitostí, se okyselují rychleji než je globální průměr, což má dopad na ohrožené druhy. A plastový odpad znečišťuje všechny oceánské pánve.
Závěry zprávy o stavu oceánů jsou alarmujícím připomenutím naléhavých výzev, kterým naše oceány čelí. Zároveň mě jako Evropana uklidňuje, že Evropa hraje vedoucí roli v pozorování a předpovídání různých parametrů stavu oceánů prostřednictvím jedinečného systému pozorování Země Copernicus, který je ve vlastnictví Unie, a jeho služeb, zejména námořní služby.
Tato zpráva se věnuje několika oblastem, které negativně ovlivňují světové oceány, ale zejména pak lidem, kteří z moří získávají zdroje pro „chod civilizace“.
Oceán se otepluje stále rychleji
Voda ve světových mořích a oceánech se otepluje stále rychleji. Globální teploty mořské hladiny dosáhly na jaře 2024 nového rekordu 21 stupně Celsia. Globální průměrná teplota mořské hladiny se sice mění pomalu, ale i zdánlivě malé změny mohou mít obrovský dopad na klíčové složky (eko)systému Země, upozorňuje zpráva.
Některé oblasti jsou podle agentury Copernicus zasažené těmito změnami více než jiné. Například severovýchodní Atlantik a přilehlá moře obklopující Evropu zažívají oteplování a současně i okyselování tempem přesahujícím globální průměr. Nejvíce se pak ohřívá Černé moře (třikrát rychleji než průměr), Balt a Středozemní moře – obě dvojnásobkem průměrného tempa.
„Moře okolo pevnin se oteplují zejména tam, kde jsou mělká a není tam rozvinutá cirkulace, která by ono nadbytečné teplo odváděla buď do jiného regionu (Golfský proud) nebo do hlubších částí oceánu. Příkladem jsou tedy okrajová moře Atlantiku, jako je Středozemní moře – to je navíc v subtropickém pásu vyššího tlaku vzduchu a tedy s podprůměrným výskytem oblačnosti, takže o to víc slunečního svitu přijímá,“ komentoval závěry zprávy pro Českou televizi Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny Czechglobe.
Vlny veder i zvyšování hladiny jsou rekordní
Mimořádně intenzivní a přetrvávající vlny veder postihly loni a předloni velkou část oceánu a překonaly předchozí rekordy teploty povrchu oceánu, například z let 2015 a 2016, o čtvrt stupně Celsia. Některé části Atlantiku zaznamenaly v roce 2023 více než 300 dní z 365 v podmínkách mořské vlny veder. Tyto extrémní jevy mají negativní dopad na produkci potravin, mořské ekosystémy a pobřežní ekonomiky, konstatují vědci.
Globální hladina moře se mezi lety 1901 až 2024 zvýšila o 228 milimetrů. Tento jev je způsobený hlavně tím, že do oceánu teče voda z tajících pevninských ledovců, což zvyšuje riziko povodní a eroze v pobřežních oblastech. Tyto změny probíhají v regionech, kde žije podél evropských pobřeží přibližně 200 milionů lidí . Mnoho pobřežních lokalit zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO v níže položených oblastech po celé Evropě bude v příštích stoletích pravděpodobně zaplaveno v důsledku zvýšení hladiny moře, varuje rovněž zpráva.
Mořský život v ohrožení
Oteplování a okyselování oceánů nicméně zasahuje mořské ekosystémy po celém světě. Oteplování posouvá klíčové pásy takzvaného mikronektonu (organismy větší než plankton, které se aktivně pohybují a jsou zásadním článkem potravinového řetězce) směrem k pólům. Neboli z té nejteplejší mořské vody mizí základy potravinové pyramidy. Další hrozbou je znečištění plastem, které škodí především citlivým korálovým útesům: podle zprávy tři čtvrtiny zemí, které ročně vyprodukují více než deset tisíc tun plastového odpadu, sousedí s již tak ohroženými korálovými útesy.
Změny ve vlastnostech oceánské vody zároveň pomáhají šíření invazivních druhů, které poškozují rybolov. Zpráva uvádí konkrétní příklad: V létě 2023 vedla nejdelší mořská vlna veder ve Středozemním moři k teplotám povrchové vody o 4,3 stupně nad normálem. To umožnilo invazivním druhům způsobit v Itálii velké škody – přemnožený krab modrý způsobil pokles produkce mušlí v deltě Pádu o 75 až sto procent, zatímco „ohnivý červ“ neboli jedovatý mnohoštětinatec jménem hermodice ohnivá ovlivnil rybolov na Sicílii.
„Voda s vyšším obsahem oxidu uhličitého pak činí dodatečné problémy korýšům a korálům, kterým může bránit v budování kalcitových struktur, protože je moc kyselá. A tyto druhy důležité pro mořský ekosystém jsou tlačeny k vymírání,“ doplňuje Farda.
„Pokud ve vodě ubývá kyslíku, tak se nedaří živočichům, které ho potřebují, tedy rybám. Nejrybnatější jsou chladné vody ve vysokých zeměpisných šířkách. Pokud se budou ohřívat, bude se snižovat jejich schopnost přijímat kyslík z atmosféry, respektive udržet svůj vlastní vyrobený fytoplanktonem. A rybnatost bude dál klesat. Pokud bude úbytek kyslíku pokračovat, budou se rozvíjet podmínky vedoucí k eutrofizaci (proces hromadění živin) a acidifikaci (okyselování). Pokud (toto) postihne většinu světového oceánu, nastanou podmínky, které paleontologové připisují obdobím masivního vymírání druhů v pravěku, kdy došlo ke zhroucení tehdejších ekosystémů,“ vysvětluje vědec z Czechglobe.
Bez ledu
Jako hrozbu, která ovlivňuje většinu Evropy, vědci označují tání ledu v Arktidě. Ta zaznamenala mezi prosincem 2024 a letošním březnem čtyři historická minima. V březnu tam bylo o 1,94 milionu kilometrů čtverečních méně mořského ledu, než je dlouhodobý zimní průměr, což je plocha přesahující šestinásobek rozlohy Polska.
Antarktida zaznamenala loni již třetím rokem po sobě sníženou masu mořského ledu poté, co v roce 2023 dosáhla historického minima. Letos v únoru zde bylo o 1,6 milionu kilometrů čtverečních mořského ledu méně než tvoří dřívější dlouhodobý průměr, což je plocha téměř třikrát větší než Francie.
