Byť pro většinu světa první světová válka skončila před 107 roky – 11. listopadu 1918 – desítek tisíc příslušníků československých legií v Rusku se to netýkalo. Jejich cestu domů zkomplikovali především bolševici. Legionáři se tak dostávali do Československa za svými rodinami s velkým zpožděním, ti poslední až na konci roku 1920. Právě jejich cestu teď připomíná historický vlak Konečně doma.
Ostré polední slunce se odráží v kolejnicích, nejvzdálenější nástupiště pražského nádraží ve Vršovicích zaplnili nečekaní cestující. Na příjezd vlaku tu čekají muži v historických uniformách vytvořených podle vzorů starších než sto let.
Debaty o tom, co dělat v Českých Budějovicích nebo jaké bude počasí o víkendu, rozčísne píšťala Němky. To je přezdívka parní lokomotivy 555.0153 vyrobené před osmdesáti lety. Právě ona má tu čest během prvního listopadového víkendu táhnout historický expres Konečně doma Českou republikou.
Československá obec legionářská (ČsOL) chce tímto vlakem, který v pátek 7. listopadu odjel z Prahy na jih Čech a v sobotu 8. listopadu vyjede z Českých Budějovic zpátky do metropole, vzpomenout na komplikovaný návrat legionářů z Ruska.
V roce 2020 jej zastavil covid, teď se vlak rozjel
„Dovnitř, pojedeme,“ zavolá jeden ze tří průvodčích a krátce po druhé odpoledne historická souprava odjíždí z Prahy. I s reportérem deníku Aktuálně.cz, který spolu s členy legionářského spolku stráví v historických vagonech několik hodin.
Ještě než vlak projede Benešovem, Jiří Charfreitag z ČsOL u jednoho z oken, kudy na staré polstrované sedačky prochází podzimní sluneční paprsky, vysvětluje, že připomenout návrat československých hrdinů z první světové války chtěli už v roce 2020. Tedy u příležitosti stého výročí. Jenže všechno tehdy zhatil covid.
„Znovu jsme to tak začali chystat loni v srpnu,“ těší Charfreitaga, že letos už jejich myšlenku nezastavilo nic. Dlužno připomenout, že expres Konečně doma není věrnou kopií vlaků, jimiž se muži po první světové válce vraceli. Už jen samotná lokomotiva Němka pochází z období druhé světové války.
Veteráni? To jsou stará auta?
Zatímco historická souprava míjí další města a sune se níž na jih, ve vlaku se začínají lidé bavit. Protože se rychle blíží Den válečných veteránů, prodávají se vlčí máky. A když je třeba v Plané nad Lužnicí lokomotivu dozbrojit vodou z přistavené hasičské cisterny, legionáři se snaží na charitu získat peníze i mezi desítkami zvědavců, kteří dorazili na perón.
„To jako vybírají na stará auta?“ ptá se malý chlapec svého otce, když k nim dorazí mladý muž v uniformě s nabídkou vlčího máku. „Ne, to je na lidi, co se vrátili z války,“ odpovídá tatínek svému chlapci.
Z davu zazní i otázka, proč se návrat legionářů slaví právě nyní, když na letošek nepřipadlo ani půlkulaté výročí konce první světové války. Pro více než 70 tisíc Čechoslováků, kteří za nový stát bojovali na východní frontě, totiž konflikt neskončil 11. listopadu 1918 jako pro většinu světa.
Leninův teror a legionáři
Kvůli občanské válce v Rusku se museli domů probít. „Po konci bojů první světové války v listopadu 1918 neměly vítězné mocnosti dostatek sil na intervenci v Rusku, která by odstranila režim Leninových pohrobků vilémovského Německa. Lenin a jeho komunisté zavedli vládu politického teroru a postupně porazili ruské armády, které se snažily o návrat Ruska mezi civilizované země,“ upřesňuje tehdejší divokou realitu Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Českoslovenští legionáři se pro Lenina a bolševiky stali velkým nepřítelem. O to víc, že se jim v roce 1918 podařilo ovládnout celou Transsibiřskou magistrálu a několik měst po její trase včetně Čeljabinsku. Ubráněním důležité tratě před bolševiky dokázali zastavit přísun maďarských, německých a rakouských zajatců z ruských táborů na bojiště první světové války. A tím ji podle historiků legionáři pomohli ukončit.
„Československé vojsko na Rusi zůstalo po porážce armády ruského admirála Kolčaka (vrcholný protibolševický velitel, pozn. red.) odříznuto v roce 1920 na Sibiři a domů se mohlo vrátit pouze po moři z Vladivostoku,“ pokračuje historik Jakl. Jejich přesun na lodích zajistili spojenci – Spojené státy, Velká Británie a další země.
„Po překonání Středozemního moře a Atlantického oceánu transporty z východu i ze západu přistávaly v evropských přístavech, jako byly Terst, Neapol, Marseille, Bordeaux, Brest nebo Hamburk, odkud do vlasti pokračovaly po železnici,“ popisuje Jak problematickou cestu.
Legionáři? Nepřátele dělnictva a Lenina
V Českých Budějovicích, kam v pátek 7. listopadu 2025 dojel speciální vlak Konečně doma a odkud opět v sobotu vyráží zpátky do Prahy, se návrat legionářů v roce 1920 také zkomplikoval. Konkrétně šlo o transport 5. československého střeleckého pluku TGM, který se dostal do potíží hned při vylodění na pevninu.
„Dne 9. června 1920 došlo k incidentu v Terstu, kdy italští komunisté odmítli vykládat materiál pluku a požadovali jeho odzbrojení pod záminkou, že pluk bojoval proti Leninovi, a je proto nepřítelem dělnictva,“ reaguje Tomáš Jakl. Spor se podařilo urovnat a v deseti soupravách pak legie vyrazily k Československu. První tři vlaky se v Horním Dvořišti objevily 13. června brzy ráno.
Všechny pak během několika hodin dorazily do Budějovic. Tam však jízda pluku skončila. Unaveným legionářům se totiž nelíbil plán nadřízených, že se v jihočeské metropoli na několik týdnů ubytují a až v srpnu dojedou do hlavního města, kde měl vzniknout 8. střelecký pluk.
„Poté, co pluk odmítl opustit vagony, vyslal prezident republiky za vojáky generálního inspektora armády básníka Josefa Svatopluka Machara. Ten spolu s přednostou své kanceláře majorem Sýkorou a velitelem I. divize plukovníkem Voženílkem vojáky přemluvil a odvedl do kasáren,“ připomíná Tomáš Jakl historické peripetie.
Jedním dechem ještě upozorňuje, že podle informací v publikaci Radko Břacha a Jaroslava Láníka byl střelecký pluk v jižních Čechách zdržen kvůli všesokolskému sletu. Ten v Praze probíhal na přelomu června a července.
Vepřový, nebo kuřecí?
Když se ve vlaku pomalu rozsvěcují světla a slunce už se téměř dotýká obzoru, na chodbičce vagónů se v pátek odpoledne začínají trousit skupinky mužů v historických uniformách. Míří do jídelního vozu Ringhoffer z roku 1906. Ten byl na počátku 20. století na pražském Smíchově vyroben pro švýcarskou společnost Schweizerische Speisewagen Gesellschaft.
Nedávno prošel kompletní renovací a znovu tak může nabídnout silný zážitek ze stolování na kolejích. I díky tomu působí v soupravě jako další velké zpestření. „Vepřový, nebo kuřecí?“ ptá se číšník, který jako večeři nabízí bramborový salát s řízkem.
Po setmění vlak přijíždí do Českých Budějovic. I když na řadě míst podél jeho pátečního přesunu čekali zvědavci s fotoaparáty, hlavní sláva pro soupravu s velkou parní lokomotivou přijde v sobotu. V 8.24 vyjíždí z Budějovic a po několika zastaveních se krátce po jedenácté dopoledne dostane až do Benešova.
„Tam otevřeme vagon, v němž je výstava připomínající jednotlivé transporty legionářů do Československa,“ přibližuje Jiří Charfreitag. O půl druhé by pak měl vlak přijet do Prahy. Z něj legionáři vyrazí v několika skupinkách do města, aby lidem nabízeli vlčí máky.
Ve čtyři odpoledne se pak všichni sejdou na náměstí Pod Emauzy. Tam už od roku 1932 stál legionářský pomník nazvaný Praha svým vítězným synům, který ale nacisté nechali strhnout. Obnovit se jej podařilo až v roce 1998. Stejně jako Hitlerovi totiž komunistům odkaz legionářů a jejich hrdinství v bojích proti bolševikům vadilo.
Svou cestu připomínající slávu a hrdinství legií pak vlak zakončí v neděli. Po ranním odjezdu z Prahy zamíří přes Nymburk a Hradec Králové až do Letohradu.
Vysoká míra sebevražednosti
I když dnes převládá obraz toho, jak silnými osobnostmi legionáři byli a hned po návratu domů začali pomáhat budovat mladou republiku, historik Tomáš Jakl doplňuje, že ani jim se poválečné útrapy nevyhýbaly.
„Posttraumatická stresová porucha nebyla ještě medicínsky definována, natož aby existovaly účinné terapeutické postupy. Mezi navrátilci z první světové války – ať legionáři či nelegionáři – tak existovala relativně vysoká míra sebevražednosti i problematického chování při adaptaci na rytmus civilních povolání,“ popisuje běžnou realitu, jíž hrdinové zažívali po těžkém návratu domů.
A další bolestivé facky se dočkali po nástupu komunistů. Československá totalita a její sluhové legionářům jejich činy z konce první světové války nikdy neodpustili.
Běločech jako nepřítel. Rusové dodnes na legionáře nevzpomínají v dobrém (17. 10. 2018)
V roce 1918 sváděli českoslovenští legionáři rozhodující bitvy s ruskými bolševiky. Rusové dodnes na Běločechy nevzpomínají lichotivě. | Video: Tomáš Vlach
