V úterý Ukrajina úspěšně zasáhla cíle v Rusku vzdálené i přes tisíc kilometrů. V Brjanské, Saratovské a Tulské oblasti či v Tatarstánu se terčem dronů a raket staly chemičky, závody na výrobu dělostřelecké munice, rafinerie a sklady paliv. Podle bezpečnostního a vojenského analytika Lukáše Visingra jsou takové útoky efektivní a je prý pravděpodobné, že Ukrajinci využili i raketové motory z Česka.
Zásah skladu paliva u města Engels je pro Rusy nemalý problém. Ve středu tam hořel speciální letecký benzin, který využívají strategické bombardéry Tu-160. Ruská armáda tato letadla využívá k vypouštění střel s plochou dráhou letu na ukrajinská města a infrastrukturu.
„Ty stroje mají obrovský dolet, byly zkonstruovány pro dlouhodobý nadzvukový let, aby pronikly až na území Spojených států. K tomu využívají speciální palivo, které má větší hustotu než běžný letecký petrolej, a toho paliva unese víc, než je jeho prázdná hmotnost,“ vysvětluje Visingr.
Ukrajinský útok tak může mít podle experta podstatný dopad na možnosti jejich nasazení. „Projeví se to určitě. Nikdo není schopný říct přesné číslo, ale pozná se to,“ dodává Visingr. Těžké bombardéry Tu-160 mohou využívat i běžný letecký kerosin, motory tím ale ztrácí účinnost a více se opotřebovávají.
Podle ukrajinských úřadů mířily drony i na samotné letiště Engels 2, kde podle agentury Reuters zasáhly sklad raket a takzvaných klouzavých bomb. Vojenská letiště jsou ale proti vzdušným útokům daleko lépe chráněna, tudíž se Ukrajinci soustřeďují na snadnější cíle, jako jsou právě sklady paliv nebo rafinerie. „Když vzplane sklad leteckého paliva, je téměř nemožné ho uhasit,“ podotýká Visingr.
Mistři improvizace a české motory
Po dlouhodobém váhání západních spojenců s dodáním zbraní středního a dlouhého doletu a kvůli zákazu střílet do hloubi ruského území se Ukrajinci naučili improvizaci. Za vrchol vynalézavosti mnozí experti označují přestavby malých ultra lehkých letadel Aeroprakt A-22 ukrajinské výroby na sebevražedné drony. Ty mají dolet až 1300 kilometrů a v minulosti už zasáhly třeba vojenské základny v Čečensku.
„Mají celou řadu typů prostředků, od těch přestavěných ultra-lightů až po vyloženě specializované střely s plochou dráhou letu, jako je třeba střela Paljanycja, která využívá český motor z Velké Bíteše,“ uvádí Lukáš Visingr.
Paljanycja má dolet 700 nebo 1000 kilometrů, informace se různí. Jedná o jakousi mutaci rakety a dronu a je velice pravděpodobné, že se i tyto stroje podílely na zmiňovaném posledním velkém ukrajinském útoku z úterní noci.
„Ukrajinci při podobných akcích postupují vlastně obdobně jako Rusové, pošlou velké množství různých typů prostředků, které mají různé profily letů, pohybují se po různých drahách různými rychlostmi, takže to pro tu ruskou protivzdušnou obranu znamená velkou zátěž. To samé dělají Rusové a Ukrajinci jim to vrací,“ vysvětluje dále Visingr. S tím, že rozdíl je v tom, že Ukrajinci míří na pečlivě vybrané cíle, kdežto Rusům je prakticky jedno, co zasáhnou – jejich záměrem je psychicky vyčerpat obyvatele ukrajinských měst.
Strategie ničení ruských skladů paliv a ropných rafinerií se jeví jako účinná. Už teď mají Rusové nejdražší pohonné hmoty v historii a od loňského roku musí benzin dovážet z Běloruska. Nedostatek benzinu už běžní Rusové pocítili na vlastní kůži. Některé čerpací stanice v Rusku v minulosti už benzin prostě neměly. „Není to ještě masové, ale pomalu se to šíří,“ popisuje Visingr.
Opravy rafinerií váznou
Podle některých odhadů Rusko přišlo už o třetinu zpracovatelských kapacit svých rafinerií. A co víc, Rusové nejsou schopni poničené provozy opravovat. „Ty rafinerie jsou v háji a budou v háji, protože tyto systémy se vyrábí v naprosté většině na Západě. Kupodivu ani Čína je nevyrábí v nějakých velkých počtech. Jedna věc je, že mikročipy se dají propašovat v krabici od bot přes Kazachstán, ale destilační a frakovací kolona pro ropnou rafinerii se takto pašovat nedá,“ konstatuje Visingr.
Pokud se jim bude dále dařit ničit kapacitu ruských rafinerií a obyvatelé ukrajinských měst zároveň vydrží každodenní útoky na civilní infrastrukturu, karta se může podle analytiků otočit. Vysoké ceny paliv se totiž v Rusku, jako v každé ekonomice, dříve či později propíší do cen veškerého spotřebního zboží a nespokojenost běžných lidí bude narůstat. Jak ale ukazuje i nedávná historie, ruský národ mnohokrát prokázal svou neobyčejnou schopnost snášet příkoří a rány osudu o dost horší, než jsou vysoké ceny. To samé ovšem platí i o Ukrajincích.
