Nová strategie proti antisemitismu dává důraz na bezpečnost i vzdělání — ČT24 — Česká televize

Dokument, který vypracoval resort vnitra ve spolupráci s ministerstvem zahraničí po konzultaci s Federací židovských obcí (FŽO), upozorňuje, že antisemitismus není jen problémem jednotlivých států, ale problémem globálního charakteru. V tuzemsku bylo nejvíce trestných činů motivovaných antisemitismem zaznamenáno v roce 2015, kdy jich bylo 47. To může podle autorů strategie souviset s migrační krizí a s ní spojenými konspiračními teoriemi.

V roce 2018 klesl počet trestných činů na patnáct. V dalších letech se číslo nicméně znovu začalo zvyšovat, což dokument přičítá pandemii covidu-19 a ruské válce na Ukrajině. K poklesu znovu došlo v roce 2023, kdy se počet trestných činů snížil na osmnáct. V loňském roce však opět stoupl, a to na 33.

Znatelný nárůst antisemitských incidentů eviduje i FŽO, která jich v roce 2023 evidovala 4328, což bylo o 2051 více než o rok dříve. Vloni pak bylo zaznamenáno 4694 incidentů. Počet se tak zvedl o osm procent a je dosud nejvyšší.

Skokový nárůst z předchozích let ovšem podle FŽO zpomalil. Organizace také upozornila, že výčet incidentů není úplný, vychází jen z údajů z otevřených zdrojů. Podle ní ale Česko dál zůstává pro židovskou komunitu bezpečnou zemí.

Nárůst zaznamenávají i další státy

Vyšší počet incidentů evidují třeba také v sousedním Německu. Nevládní dokumentační centrum pro případy antisemitismu Rias v červnu uvedlo, že jich v loňském roce zaznamenalo v průměru 24 denně. Eviduje případy extrémního násilí, útoky i vandalské činy namířené proti židovskému majetku.

Meziroční nárůst antisemitských incidentů podle Rias činí téměř 77 procent. Celkem jich centrum za loňský rok evidovalo 8627. Podstatnou část nicméně řadí do kategorie „zraňující chování“, ve které jsou incidenty, jež nejsou trestnými činy.

S antisemitismem jsou ovšem spojeny i výrazně závažnější události. Například v britském Manchesteru došlo na začátku října k teroristickému útoku na synagogu, při němž zahynuli dva muži i útočník, který před činem slíbil věrnost teroristické organizaci Islámský stát. Organizace Community Security Trust zastupující britské Židy uvedla, že rovněž v Británii se počet antisemitských incidentů navýšil.

V tuzemsku zase policie ve spolupráci s kontrarozvědkou a zahraničními partnery zadržela v červnu skupinu pěti mladých lidí, kteří podle ní na sociálních sítích propagovali Islámský stát a další teroristické organizace a šířili nenávist vůči LGBT+ komunitě, Židům a jiným menšinám. Dva mladíci se podle policie dokonce loni v lednu v Brně pokusili pomocí improvizovaného zařízení zapálit synagogu.

Zhoršující se situaci potvrzuje i studie za rok 2023, kterou v červenci loňského roku publikovala Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA). Osm z deseti dotázaných Židů se podle ní domnívá, že antisemitismus v jejich zemi za posledních pět let před šetřením vzrostl. Až 96 procent respondentů pak uvedlo, že se v posledním roce před průzkumem setkalo s nějakou formou antisemitismu. Průzkum se týkal třinácti členských zemí EU, a to včetně Česka, v nichž žije zhruba 96 procent odhadované židovské populace v Unii.

Šetření bylo provedeno ještě před útoky palestinského teroristického hnutí Hamás ze 7. října a následnou izraelskou vojenskou reakcí v Gaze. Zpráva však obsahuje i informace o antisemitismu od dvanácti židovských organizací, které ukazují, že Židé od října 2023 čelí většímu počtu antisemitských incidentů, přičemž některé organizace dle FRA vykázaly nárůst o více než čtyři sta procent.

Příčiny nárůstu antisemitských incidentů

Jak již bylo naznačeno výše, nárůst antisemitismu je spojen s celou řadou faktorů. Vyšší počet incidentů v posledních dvou letech je nicméně úzce spojen s datem 7. října 2023, kdy teroristické hnutí Hamás a jeho spojenci napadli izraelské pohraničí, kde zabili na dvanáct set lidí a dalších 251 unesli jako rukojmí.

Izrael poté zahájil masivní bombardování Pásma Gazy a pozemní vojenskou operaci, přičemž podle úřadů v Gaze kontrolovaných Hamásem od té doby izraelská armáda zabila desítky tisíc Palestinců. Tyto údaje, které OSN považuje za spolehlivé, nerozlišují mezi civilisty a ozbrojenci, ale podle zahraničních nevládních organizací tvoří přes osmdesát procent obětí civilisté. Izraelské bombardování Pásmo Gazy zdevastovalo, válka způsobila hlubokou humanitární krizi a podle zprávy panelu OSN na některých místech i hladomor.

Kroky židovského státu v Pásmu Gazy vyvolaly silnou mezinárodní kritiku. Jak ovšem vysvětlují autoři strategie pro boj s antisemitismem, nesouhlas s činy Izraele sám o sobě za antisemitismus považovat nelze. 

„Legitimní kritika států a jejich politiky je v demokratické společnosti zcela běžnou a zdravou součástí společenského dění, veřejné debaty a liberálního formování. Ani Státu Izrael a jeho politickým představitelům se taková kritika nevyhýbá, přičemž odborná debata založená na faktech a platném mezinárodním právu je základem každé demokratické společnosti,“ píše se v dokumentu.

V podobném duchu se přednedávnem vyjádřil také eurokomisař pro vnitřní záležitosti a migraci Magnus Brunner. „Židovští občané jsou nuceni nést odpovědnost za činy Izraele. Toto spojení je nepřijatelné. Není nic špatného na kritice činů jakékoli vlády, ale je naprosto špatné obviňovat Židy zde v Evropě za činy izraelské vlády,“ řekl na začátku října na plenárním zasedání Evropského parlamentu, během něhož europoslanci odsoudili rostoucí antisemitismus v Evropě a vyjádřili nutnost proti němu bojovat.

Výše uvedené ovšem nutně neznamená, že kritika židovského státu s antisemitismem souviset nemůže. „Ve vztahu ke Státu Izrael může občas docházet i k využívání antisemitsky motivovaných nenávistných projevů, zejména pokud jsou kroky Izraele dávány do souvislosti s negativními vlastnostmi, které jsou považovány za univerzální židovské charakterové rysy,“ zdůrazňují autoři strategie.

Stereotypy už od antiky

Co dalšího lze označit za antisemitismus, stanovuje pracovní definice Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA), kterou 25. ledna 2019 přijala v rámci usnesení číslo 463 Poslanecká sněmovna a o pět dní později tak učinil i Senát. Definici přijaly také parlamenty všech členských států Evropské unie, ale i některé další země jako třeba Velká Británie či Izrael.

Antisemitismus tedy můžeme chápat jako nepřátelské chování vůči osobám židovského původu či osobám za Židy považovaným na základě stereotypních představ o Židech, upřesňují autoři strategie boje proti antisemitismu, kteří rovněž upozorňují na fakt, že se rozhodně nejedná o nový fenomén, jelikož v Evropě lze jeho projevy sledovat již od dob antiky.

„Antisemitské postoje často staví na mylném předpokladu, že Židé jsou homogenní celek, kterému jsou vlastní konkrétní znaky (fyzické i charakterové), a podobně jako jiné menšiny, jež jsou vystaveny rasistickému či dalšímu předsudečnému násilí a nenávistným projevům, jsou považováni za podřadné,“ popisují dále tvůrci dokumentu, kteří poukazují též na to, že antisemitismus není jen doménou pravicového, levicového či náboženského extremismu, ale propisuje se i do dalších antisystémových ideologií.

Spjatý je tradičně s konspiračními teoriemi, které se často šíři na internetu. Zahrnovat mohou tradiční motivy, jako je židovská nadvláda nebo ovládání mezinárodních financí, politiky a médií. Nově ovšem tyto teorie pracují třeba s motivem, že součástí židovského spiknutí je úmyslné šíření covidu-19 či očkování.

„Antisemitismus se může projevovat v myšlení jedinců, v kolektivních mýtech, ideologiích, kultuře a folklóru a prosazovat se skrze politiku, výchovu či individuální, kolektivní nebo systémově řízenou diskriminaci a násilí,“ vysvětlují autoři strategie.

Dokument poukazuje také na to, že antisemitismus je ve společnosti stále přítomen i ve své latentní podobě a v podobě každodenních stereotypních představ a projevů. „Některá slovní spojení a vyjádření jsou ve společnosti již tak normalizovaná, že mluvčí či pisatel si ani nemusí uvědomovat, že se o antisemitismus jedná,“ poznamenávají autoři.

Spor o vyvěšení palestinských vlajek

Samotná definice ani příklady toho, co antisemitismem je, nicméně nemusí vždy postačovat k tomu, aby bylo možné jednoznačně říci, zda se o antisemitismus jedná, či nikoliv. Příkladem může být třeba vyvěšení palestinských vlajek na některých českých vysokých školách, k nimž patřily třeba FAMU, UMPRUM či AVU. Palestinské vlajky byly na budovách škol k vidění i 7. října, tedy v den výročí útoku Hamásu na Izrael.

Podle iniciativy Prague4PalestineYouth měla akce upozornit na utrpení civilistů v Gaze a vyzvat české univerzity k přerušení spolupráce s izraelskými akademickými institucemi. Konala se 6. října, tedy před výročím brutálního útoku Hamásu, podle organizátorů na 29 fakultách po celé zemi a v souvislosti se začátkem zimního semestru. 

Kupříkladu skupina 21 senátorů ovšem fakt, že vlajky na budovách vysokých škol visely i 7. října, označila za jasný projev antisemitismu. O projevech antisemitismu psala v dopise také Česko-izraelská smíšená obchodní komora, která vyzvala Českou konferenci rektorů, aby zaujala jasné stanovisko.

Rektorka Akademie múzických umění (AMU) v Praze Ingeborg Radok Žádná vyvěšení vlajek označila za nevhodně načasované. Samotné vyvěšení podle ní ještě nicméně není projevem antisemitismu. Odborník na extremismus Miroslav Mareš z brněnské Masarykovy univerzity zase sdělil, že vyvěšení palestinské vlajky automaticky není projevem extremismu. V den výročí teroristického útoku Hamásu na Izrael se ale může jevit jako neetické, dodal.

Nejvyšší státní zastupitelství už ve svém stanovisku z roku 2023 konstatovalo, že samotné mávání vlajkou Palestiny jako podněcování k nenávisti vůči židovskému národu posoudit nelze, ledaže by bylo doprovázeno například protižidovskou symbolikou nebo hesly.

Strategie boje proti antisemitismu

Jak již bylo uvedeno, antisemitismus je problémem, který se týká celé řady států. V roce 2021 přijala Evropská komise Strategii EU pro boj proti antisemitismu a podpory židovského života. Z materiálu vyplývají doporučení pro unijní instituce i členské země, přičemž jedním z nich je zpracování vlastních národních strategií. 

I proto vznikla podobná strategie také v tuzemsku, přičemž jejím účelem je právě boj s antisemitismem. Dokument definuje tři základní cíle.

Prvním z nich je podpora zajištění bezpečnosti židovské menšiny a boj proti všem formám antisemitismu. Podle autorů strategie je třeba mimo jiné pokračovat v nastavené spolupráci mezi bezpečnostními složkami státu, dalšími partnery a židovskými organizacemi při zajišťování bezpečnostních i dalších opatření. Mimo to dokument doporučuje třeba také zřídit dle doporoučené evropské strategie pozici koordinátora boje proti antisemitismu, který bude odpovědný za veškerou národní i unijní agendu v této oblasti.

Nutné je dle autorů také zaměřit se na vzdělávání orgánů činných v trestním řízení, aby byly schopny správně identifikovat antisemitské motivy vedoucí k trestnému činu a tento čin řádně zaznamenat a stíhat. Další doporučení pak směřují k cíli získávat více dat o projevech antisemitismu. Jako důležitý bod strategie zmiňuje také efektivnější využití nástrojů, které umožňují čelit nenávisti k židům v on-line prostředí.

Druhým strategickým cílem je vzdělávání, připomínka a výzkum holocaustu a osvěta o antisemitismu, což podle autorů hraje klíčovou roli v boji proti antisemitismu, rasismu i xenofobii. V dokumentu proto doporučují mimo jiné podporovat vzdělávací aktivity o holocaustu a antisemitismu napříč vzdělávacím systémem a podávat žákům a studentům více informací o přínosu judaismu.

Dalším doporoučením je, aby žáci a studenti navštěvovali místa spojená s dějinami židovského obyvatelstva v Česku či aby do výuky byli nadále zapojování pamětníci holocaustu. Strategie doporučuje třeba také zviditelňovat pozitivní příklady odpůrců holocaustu a antisemitismu. Jako prevence může podle autorů posloužit i připomínání památky obětí holocaustu.

Posledním strategickým cílem je pak podpora židovského života. „Židovská menšina a její tradice a zvyky jsou nedílnou součástí evropské, a tedy i české společnosti již po mnoho staletí,“ stojí v dokumentu, který doporučuje podporovat rozvoj této menšiny či zachovat podmínky pro dodržování jejích tradic včetně obřízky a rituální porážky pro potřeby židovské menšiny. Další doporučení poté zahrnují například finanční podporu a obnovu židovských památek. 

„Tento dokument propojuje bezpečnost, vzdělávání i podporu židovského života a představuje velmi důležitý krok pro ochranu židovské komunity i pro posílení hodnot, na nichž stojí naše demokratická společnost,“ napsala Federace židovských obcí, podle níž by bylo naivní se domnívat, že tato strategie sama o sobě zastaví „současnou tsunami protižidovské nenávisti“. „Ale je to rozhodně dobrý základ, o který se mohou veřejné instituce a orgány, židovská komunita a celá společnost opřít,“ dodala FŽO.