Křehké příměří v Pásmu Gazy trvá něco málo přes dva týdny. Řada Palestinců se dál vrací do míst, kde bydleli před válkou. Stále jsou ale silně závislí na humanitární pomoci. Ta do Gazy znovu proudí. Jenže podle místních je jí potřeba mnohem víc – od těžké techniky na odstranění trosek po stany a karavany pro rodiny bez střechy nad hlavou. Frustrovanější Gazané dokonce na některé konvoje útočí a hází kamení.
Gaza City je po patnácti měsících tvrdých bojů z velké části v troskách. Lidé, kteří se sem vrátili, teď tráví velké části dne ve frontách na základní potraviny. „V celé oblasti na severu Pásma funguje snad jenom jedna pekárna. Fronty začínají v osm ráno a trvají do dvou odpoledne. A když je člověk vystojí, dostane jediné balení chleba,“ stěžuje si navrátilec Ahmed.
Něco podobného platí třeba i pro láhve s plynem nebo pro pitnou vodu, kterou si lidé nosí do poničených domovů v kanystrech. Někteří své domovy nenašli vůbec. „Tady na severu nezůstalo nic. Lidé si staví přístřešky vedle hrobů. Staví si stany za hřbitovem, mezi mrtvými, aby vůbec měli kde bydlet,“ říká další z navrátilců Abú Gamal.
Právě stany patří mezi to, co lidé žádají nejčastěji. Pomoc už přitom proudí, jak přes přechody z Izraele, tak na jihu na přechodu z Egypta. Odtamtud už přijíždí i těžká technika na odklízení trosek. Podle frustrovaných Gazanů je ale pomoci pořád málo a na některé konvoje dokonce útočí a hází kamení. „Žádáme o víc pomoci, především o základní věci. Potřebujeme talíře, hrnce, povlečení, deky. Potřebujeme mouku. Té je zatím velmi málo,“ míní obyvatelka Chán Júnisu Rafída Aqlová.
Nevybuchlé bomby
Situaci komplikuje i nevybuchlá munice. Palestinské zdroje tvrdí, že izraelská armáda svrhla na Gazu 85 tisíc tun bomb. A podle OSN až desetina z nich při dopadu neexplodovala. „Některé vypadají jako kanystry a to láká hlavně děti. Ty potom přijdou k úrazu, nebo dokonce o život,“ varuje mluvčí Násirovy nemocnice na jihu Pásma Gazy Muhammad Saqr.
O život šlo například i malé dívce, která se narodila krátce před válkou s těžkým vrozeným onemocněním. Teprve příměří jí umožnilo převoz do nemocnice v Jordánsku.
Gazanským rybářům zase příměří přineslo možnost začít pracovat na opravách poničených sítí, aby mohli znovu vyrazit na moře. V tuto chvíli podle OSN naloví pouhých sedm procent toho co před válkou. Škody počítají také farmáři. „Obvykle jsme sklízeli rajčata, okurky a melouny a teď tu není nic. Je nás v rodině deset a nezbylo nám vůbec nic,“ popisuje svou situaci jeden z farmářů Ghálib Abú Mohsen.
Půda v Pásmu Gazy je zemědělská zhruba ze čtyřiceti procent. Tyto pozemky válka místy naprosto zpustošila, což závislost místních na humanitární pomoci ještě umocňuje.