Neschopné velitele by střílel, zrádce zavíral bez soudu a celou zemi by proměnil ve vojenské ležení. Pro Dmytra Korčinského je válka s Ruskem existenciální boj – mír podle něj znamená kapitulaci a svoboda Ukrajiny může existovat jen na ruinách Kremlu.
Jste známý tím, že nikdy neopouštíte domov beze zbraně. Máte ji s sebou i nyní?
Ano, bohužel jsem mnoha lidem za hranicí stoupl na kuří oko. Rusové mě už po páté dali na seznam hledaných osob Interpolu.
Teď jste ale přišel z kostela. Taky se zbraní?
Ano, proč ne?
Historicky nechávali lidé zbraně před kostelem.
Kristus přece svým učedníkům říká, že přinesl nikoli pokoj, ale meč.
Dmytro Korčinský. | Foto: FB Dmytra Korčinského
Pojďme k válce. Jste desítky let aktivní v ukrajinském národním hnutí. Čekal jste válku?
Ano, čekali jsme ji už počátkem devadesátých let a vlastně jsem se dost divil, že vypukla až nyní. Proto jsme tehdy bojovali s Rusy na Kavkaze, protože jsme věděli, že dokud je fronta na Kavkaze, nebude fronta na Donbase.
Nejprve po sobě stříleli, pak bojovali společně
Jaká byla v tehdejších bojích vaše úloha?
Organizoval jsem ukrajinské dobrovolníky, kteří bojovali v Čečensku. A předtím v Abcházii. Paradoxně tehdy Čečenci bojovali po boku Rusů a Abcházců proti nám, kteří jsme byli s Gruzíny.
Ale už za dva roky jsme bojovali po boku Čečenců – po boku toho samého Šámila Basajeva, s nímž jsme proti sobě stříleli v Abcházii. Byla to zajímavá válka. Čečenci neměli letectvo, neměli mezinárodní podporu, neměli těžké zbraně. Přesto se jim v první čečenské válce (1994-1996) podařilo vyhrát.
Jak jste si jako křesťan rozuměl s čečenskými muslimy?
Dobře. A pokračujeme v tom i nyní, kdy řada Čečenců a Dagestánců bojuje v našich řadách. Společný nepřítel spojuje. A Rusové o sobě jen tvrdí, že jsou křesťané. Z Bible víme, že největšími nepřáteli Krista byli ve skutečnosti pokrytci. Moskevský pravoslavný patriarchát je největším nepřítelem křesťanství a musí být zničen. To není církev. To je firma nabízející rituální služby.
Válka je v současnosti v patové situaci. Jak z ní ven?
V Rusku může dojít k destabilizaci. Tak tomu bylo po rusko-japonské válce, za první světové války, po válce v Afghánistánu… V Rusku mají velmi organizovaný systém, který je ale zároveň velmi nestabilní. Čím déle vydržíme bojovat, tím je větší šance, že k destabilizaci dojde.
Dmytro Korčinský. | Foto: FB Dmytra Korčinského
Vydrží ukrajinský národ bojovat ještě několik let? Všude vidíme problémy s mobilizací.
Každá země, která vede válku takových rozměrů, má problémy s mobilizací. V Británii byla za první světové války nejprve dobrovolná armáda, pak museli zavést povinnou. Ve Francii se armáda dokonce v roce 1917 vzbouřila a museli dezertéry střílet. Je jasné, že těch dvacet třicet procent přesvědčených vlastenců nestačí. Ty ostatní k tomu musíte donutit. To je normální.
Neúspěšné velitele střílet
Na frontě to ale nevypadá pro ukrajinskou armádu nejlépe…
Ano, Ukrajina čelí nejen vojenské síle Ruska, ale i vnitřním výzvám v podobě sovětské mentality. Neúspěšní velitelé by měli být stříleni na místě, bohužel to s ohledem na naše západní partnery nemůžeme dělat.
Co by měl prezident Zelenskyj dělat jinak?
Měl by aktivněji čistit náš týl od sympatizantů Ruska – od někdejších proruských politiků přes tzv. církev moskevského patriarchátu až po lidi, kteří odmítají mobilizaci. Ti všichni by už měli být zavřeni někde ve sklepě. Ale máme zákony a ty musíme dodržovat. To je nepříjemné.
Stát by měl přejít do režimu totální války s mobilizací celé společnosti pro válku. To se dosud nestalo. My máme pořád v rozpočtu zbytečné civilní výdaje, místo aby všechno šlo na frontu. Mění se to, ale pomalu. Celá země musí žít válkou a pracovat pro frontu. Je potřeba přinášet nepopulární řešení, zničit pátou kolonu a orientovat zemi na válku.
Na Ukrajině je ještě aktivní pátá kolona?
Bohužel ano. Naše bezpečnostní složky jsou moc decentní a bohužel se k příslušníkům páté kolony chovají podle zákona. Takže sbírají důkazní materiál atd. Jenže to je práce na roky. Polní soud by to vyřešil za týden. Země je v takové situaci, že nemůže čekat.
Ale zákon je zákon…
Ano, ale mimořádné situace vyžadují mimořádné řešení. To byl problém už po Majdanu. Starý režim nemůžete soudit podle starých zákonů. Při revoluci se musíte s představiteli starého režimu vždy vypořádat metodou mimořádných soudů. Stejně tak i s vlastizrádci v době války. U nás ale vládne zákon, všichni mluví o demokracii, myslí na volby… Ale stát by se měl změnit na armádu.
Co si myslíte o myšlence vyměnit území za mír?
Dmytro Korčinský. | Foto: Petr Židek
Tohle je ze strany prezidenta taková diplomatická hra. On řekne, že to musí rozhodnout lid. Ale referendum není možné provést v době války. Jak by hlasovali ti na okupovaných územích? Jak uprchlíci? Mír znamená naši kapitulaci. Protože mír znamená začátek politického procesu a politika obvykle znamená destabilizaci a revoluci. Mír znamená otevření hranic a další odliv lidí. Mír znamená, že Západ poleví v dodávkách zbraní. Takže Putin by začal okamžitě připravovat další útok a za nějaké dva roky to bude mít lehčí než dnes. Musíme bojovat.
Podporujete prezidenta Zelenského?
My jsme byli proti Zelenskému a proti vládě, ale od začátku války tvrdíme, že dokud se bojuje, musíme podporovat politické a vojenské vedení země. Jakákoliv práce proti vedení je v tuto chvíli vlastizrada.
Svoboda na ruinách Kremlu
Je reálná představa, že osvobodíte i Donbas a Krym?
Naprosto reálná. My musíme bojovat do zničení Ruska. Naše historie posledních 500 let je jednoduchá – buď s Rusy bojujeme, nebo jsme jejich otroci. A to my už nebudeme. Na téhle zemi mohou žít jen Ukrajinci, nebo Rusové. Svoboda Ukrajiny může existovat jen na ruinách Kremlu.
Jste pro vstup Ukrajiny do Evropské unie?
To je nebezpečné. Ale díky Bohu je to dost daleko. My potřebujeme EU, protože EU jsou peníze a Ukrajina peníze potřebuje. Ale nesmíme zradit své principy pro peníze. Evropská unie znamená omezení suverenity a my jsme za naši suverenitu prolili hodně krve.
Dmytro Korčinský. | Foto: FB Dmytra Korčinského
Před válkou jste byli aktivní i v euroasijském hnutí velkoruského ideologa Alexandra Dugina. Jaký je Dugin jako člověk a jak jste vy – ukrajinský nacionalista – mohl spolupracovat s takovým člověkem?
My jsme se počátkem 90. let byli v Rusku aktivní a spolupracovali s řadou lidí – s Čečenci, Dagestánci, donskými separatisty, s některými opozičními pravoslavnými a také s některými kruhy moskevské inteligence. Já se s ním poznal v 90. letech, kdy byl v ostré opozici vůči vládě. Ono to bylo těžké, Rusové jsou opravdu z jiné planety. Ale měli jsme iluze, že s ruskou opozicí se nám podaří něco udělat. S Kavkazany to šlo, ale s Rusy těžko. Ale znám se z té doby s řadou ruských intelektuálů. S Duginem to skončilo, když mě v roce 2006 udal na FSB poté, co naši chlapci zapálili jeho štáb v Moskvě. V určité době bylo užitečné s nimi spolupracovat, ale byl jako všichni moskevští intelektuálové – neperspektivní.
