„Peníze z EU musíme využívat efektivněji než dosud, ne stavět rozhledny v údolích a sjezdovky ve vinicích. Možná tvrdá změna by nás přiměla k lepšímu přemýšlení o tom, jak peníze využíváme a jakou přidanou hodnotu tyto projekty přinášejí,“ říká europoslankyně Danuše Nerudová.
Právě se jedná o víceletém finančním rámci Evropské unie na příštích sedm let. Česká republika by podle současných propočtů měla získat přibližně 715 miliard korun. Je to více, nebo méně než v minulém období?
Ve skutečnosti je to přibližně stejná částka, ale rozdíl může způsobit inflace a také fakt, že v minulém období byla naše alokace výrazně navýšena pandemickými půjčkami. Ty se tentokrát opakovat nebudou, protože EU již podobné sumy půjčovat nechce.
Foto: EU
U kohezních fondů, které jsou zaměřené hlavně na méně rozvinuté země, se navíc předpokládá, že Česká republika si už za dva roky na část prostředků například z Fondu soudržnosti vůbec nemusí sáhnout.
Přesto však budeme nadále více dostávat, než kolik do rozpočtu EU odvádíme. Česko by proto mělo změnit svůj přístup a přestat vystupovat pouze jako kohezní země, která chce mít v rozpočtu EU co nejvyšší podíl peněz určených „na chudé“.
Jsme úspěšná ekonomika, daří se nám a měli bychom tomu přizpůsobit i naše uvažování a vyjednávání na evropské úrovni. V novém rozpočtu vznikne takzvaný fond konkurenceschopnosti pro silné firmy a rozvinuté ekonomiky. Měli bychom se zaměřit na to, jak z něj získat prostředky pro naše podniky, protože o ně se bude soutěžit, a ne pouze čekat na přidělené dotace.
Je zřejmé, že životní úroveň ve většině regionů Česka – až na tři bývalé uhelné oblasti – dosáhla průměru EU. Odcházející vláda nedokázala z role kohezního státu zcela vystoupit a zdá se, že nová vláda to také nezvládne.
Danuše Nerudová
Europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) je první Češkou, která v Bruselu zasedla v takzvané Contact group. Jdo o nejvyšší instanci Evropského parlamentu, která bude vyjednávat víceletý finanční rámec pro roky 2028 až 2035, tedy nejdůležitější finanční plán Evropy. Podle něj se budou již za dva roky rozdělovat evropské peníze. Spolu s Nerudouvou v této úzké skupině sedí také členové vedení Evropského parlamentu a šéfové parlamentních frakcí.
Jak se Česku daří využívat prostředky z EU?
Od vstupu do EU jsme získali zhruba dva biliony korun. Ne vždy jsme však byli schopni za tyto peníze vybudovat potřebnou infrastrukturu – například vysokorychlostní železnici. To je ovšem naše vlastní chyba, vyplývající ze způsobu, jakým evropské prostředky přerozdělujeme.
Největší problém představují tři regiony – Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Tam se nám dlouhodobě nedaří zvýšit životní úroveň alespoň na průměr EU. Tyto oblasti by proto měly být prioritou. Je však nutné zaměřit se na to, jak prostředky utrácet efektivněji, jinak se situace nezlepší.
Zároveň platí, že máme problémy čerpat prostředky i z jiných evropských programů, například těch zaměřených na vědu a výzkum. A budeme mít problém čerpat již ze zmíněného fondu konkurenceschopnosti.
V tomto směru budu v Evropském parlamentu určitě pracovat na tom, aby prostředky nešly jen firmám v západní Evropě, které mají velké zkušenosti s čerpáním těchto finance, ale i těm našim, ze střední Evropy.
Dělají to některé státy V4 lépe?
Dobrým příkladem může být Polsko. To vytvořilo jednu centrální agenturu, která rozdělovala peníze na velké infrastrukturní projekty. U nás se podobné finance rozdrobily mezi tisíce malých programů, což výrazně zvyšuje náklady na administraci. Nejvyšší kontrolní úřad k tomu pravidelně vydává zprávy – jde o ohromné částky, které jsme utratili jen za správu evropských projektů.
Navíc je možné, že kvůli růstu naší ekonomiky už v budoucnu nebudeme mít nárok na některé prostředky určené na infrastrukturu a dopravní stavby, o to bude důležitější ty zbývající peníze zaměřit opravdu efektivně.
Kdy by Česká republika mohla přestat být čistým příjemcem financí z EU?
Odhadujeme, že do konce desetiletí se můžeme stát čistými plátci (čistý plátce je stát, který do rozpočtu EU odvede více peněz, než kolik z něj získá, pozn. red.), zejména kvůli tomu, že nedosáhneme na většinu kohezních fondů. Vše závisí také na tom, jak vyjednáme pravidla a podmínky čerpání v příštím víceletém finančním rámci.
Stát má již nastavené strategie, které s tím počítají. Částečně to ale může být pozitivní, protože z kohezních peněz se občas platily i projekty, které nepřináší užitek a další růst. Stačí se podívat na rozhledny v údolích či sjezdovky ve vinicích.
Tato možná tvrdá změna by nás přiměla k lepšímu přemýšlení o tom, jak peníze využíváme a jakou přidanou hodnotu tyto financované projekty přináší. Obce například nebudou moci financovat některé obecní projekty. Budou si na ně muset půjčit a k tomu potřebují státní garance a tak dále.
Takže nejde pouze o ministerstva, ale také každý starosta se má chovat s péčí řádného hospodáře, protože utrácí veřejné prostředky. A právě to přemýšlení, že každou korunu musíme investovat do dalšího růstu, již ukazuje Moravskoslezský kraj například při využívání peněz z Fondu pro spravedlivou transformaci. Změna mindsetu tam proběhla a kraj z toho těží i tím, že v něm roste životní úroveň rychleji než ve zbývajících uhelných regionech.
Jaká je aktuální situace kolem jednotlivých částí Green Dealu ve spojitosti s víceletým finančním rámcem? Budou se peníze směřující do klimatických opatření spíše snižovat, nebo zvyšovat?
V novém dlouhodobém rozpočtu dochází k posunu k tématům konkurenceschopnosti, protože vznikne nový fond konkurenceschopnosti. Na druhé straně se budou rušit či slučovat některé programy zaměřené na udržitelnost.
Investice do dekarbonizace ale určitě nebudou končit, naopak. Paralelně však chce EU rušit zelené normy, které byly schváleny v minulém mandátu a které jsou byrokratickou zátěží pro firmy. Takto jsme například minulý týden zrušili povinnost psaní klimatických zpráv pro menší firmy. Tato debyrokratizace bude určitě pokračovat dál a ve všech sektorech, po klimatických zprávách mají přijít digitální normy.
V české politice je citelná otočka v ekologických tématech, poněkud se otřásá vůle jít plnou parou do ekologických opatření. Cítíte něco podobného i v Evropském parlamentu?
Minulý Evropský parlament udělal určitě chyby. Přijal tak přísné normy, které průmysl reálně nemohl utáhnout. Ukázkou je automobilový sektor, kde mají hybridy velký, až dvouciferný růst, ale evropská legislativa s nimi už nepočítá.
Proto je určitě potřeba technologické neutrality a evropská norma se určitě v tomto směru změní, protože do konce roku, nejpozději začátkem příštího roku, má Komise přijít s konkrétním návrhem. U emisních povolenek ETS2 má přijít také změna kontrolních mechanismů, abychom ochránili občany před možným navyšováním cen.
To všechno se spustilo díky naší aktivitě ve frakci EPP, která vyhrála poslední evropské volby na plné čáře. Takže rozhodně to není tak, že Brusel nenaslouchá, jak říkají někteří populisté, protože změny se dějí.
