Nepřiznané koalice naznačují rozdrobenou sněmovnu — ČT24 — Česká televize

Poslanecká sněmovna bude po letošních volbách velmi pestrá. Uspělo sice jen šest stran, ale protože mezi nimi byly přiznané i nepřiznané koalice, zastoupení získávají i další politické subjekty. A k pestrosti může přispět i vyšší počet nezávislých kandidátů. Ovlivnit to může samozřejmě i efektivitu sněmovní práce.

Prvním pohledem na volební výsledky se může zdát, že ve volbách uspělo šest uskupení. Ale realita je komplikovanější. Vedle koalice SPOLU, která obhajovala čtyři roky staré vítězství, totiž kandidovaly i nepřiznané volební koalice.

Ve sněmovně po letošních volbách tak zasednou reprezentanti celkem jedenácti politických stran. Nejvíce z nich se do dolní komory dostalo na kandidátce pod hlavičkou hnutí SPD. Pro jeho lídra Tomia Okamuru tak vzniká potenciálně riziková situace. Ve volbách nedosáhl výsledků, které předpokládal, a SPD připadne pouze patnáct mandátů, o pět méně než před čtyřmi roky.

Onou potenciálně rizikovou situací pak je, že třetina z poslanců zvolených na kandidátce SPD jsou kandidáti jiných stran. Dva poslanci jsou členy Svobodných, po jednom pak pochází z PRO a Trikolory. Poslední poslanec je nestraníkem a byl ekonomickým poradcem Trikolory.

Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jednalo o takzvaně nepřiznanou koalici a vzhledem k nízkým počtům poslanců za tyto strany, není na stole vznik nových poslaneckých klubů. Na to ostatně upozornil ve svém předvolebním nálezu Ústavní soud. Konstatoval že „v rovině parlamentního práva je pak klíčové to, že politické strany, jež prostřednictvím svých členů kandidují na kandidátních listinách jiné politické strany, nemohou založit poslanecký klub podle § 77 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.“

(1) Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím (dále jen „politická strana“), za něž kandidovali ve volbách. Poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub. Slučování klubů je přípustné.

Výzvy pro klub SPD

Pro vedení poslaneckého klubu ale bude výzvou, aby se podařilo udržet jej kompaktní. Vždy se totiž může stát, že loajalita nečlenů SPD bude nižší než u straníků. Třecí plochy se mohou objevit jak v otázkách programových či hodnotových, tak i čistě praktických.

To se může týkat například financování. Jak poukázal Ústavní soud v již citované argumentaci, státní financování za mandáty jdou pouze straně či hnutí, které kandidátku podává. Svobodní, Trikolora a PRO tak nemají nárok na žádné finanční prostředky. Ty všechny náleží pouze SPD.

A pokud by měl být poslanecký klub tím, na kterém bude záviset důvěra vládě, je to výzva i pro samotného předsedu vlády. Musí počítat s tím, že třetina klubu SPD je složena z dalších tří stran, což zakládá nejistotu do budoucna, zda takoví poslanci budou hlasovat vždy s hnutím, na jehož kandidátce byli zvoleni. 

SPOLU má nárok na tři kluby

To, co v české politice není novinkou, je volební koalice SPOLU. Ta sdružuje občanské demokraty, lidovce a TOP 09. Vstup do sněmovny pro koalici je komplikovanější. Aby spojenectví tří členů mělo šanci získat mandáty, musí získat alespoň 11 procent hlasů. To se SPOLU podařilo, podpořilo jej přes 23 procent voličů.

Kompenzací za ztížené podmínky při vstupu do sněmovny je možnost jednotlivých stran vytvořit vlastní poslanecké kluby. To znamená, že ODS, KDU-ČSL i TOP 09 budou mít vlastního předsedu či předsedkyni klubu, který bude disponovat přednostním právem při poslaneckých debatách.

Pokud se podíváme na sílu zastoupení jednotlivých stran v rámci koalice SPOLU, je jejich síla prakticky totožná jako ve skončeném volebním období. ODS má nyní 27 mandátů z 52 (to je 52 procent), KDU-ČSL obsadí 16 křesel (to je 30,7 procenta z 52) a TOP 09 má devět poslanců (tedy 17 procent z 52). V roce 2021 obsadila ODS 49 procent mandátů SPOLU, lidovci 31 procent a TOP 09 19,7 procent křesel, které si mezi sebe SPOLU rozdělila. 

Nenápadný návrat Zelených

Po volbách v roce 2006 se do Poslanecké sněmovny dostala Strana zelených. Tehdy získala šest mandátů a nominovala čtyři ministry do vlády. Od roku 2010 se Zelení do sněmovny nevrátili. Až do letošních voleb. Na nepřiznané koalici se domluvili s Piráty.

Na pirátskou kandidátku bylo přizváno 31 kandidátů a kandidátek Zelených a i díky preferenčním hlasům se podařilo dvěma z nich uspět. Podobně jako v případě SPD a jeho partnerů, Zelení s Piráty budou sdruženi v jednom poslaneckém klubu. 

Rozdrobená sněmovna

V Poslanecké sněmovně tak bude nově osm poslaneckých klubů. To je o jeden víc než doposud. Postupně se tak sněmovna stále více drobí.

Ještě v letech 2006 nebo 2010 bylo ve sněmovně zastoupeno pět politických stran (nepočítáme-li, jakými turbulencemi procházel sněmovní život během období). Od té doby jsou počty klubů už jen vyšší. V roce 2013 počet vzrostl na sedm a o čtyři roky později na devět. To vede k vyšší fragmentaci a obtížnějšímu hledání jednoty.

Sněmovním nováčkem jsou Motoristé sobě. A také ti mohou přispět k vysoké pestrosti dolní komory. A i v jejich případě mohou mít předsedové poslaneckého klubu a strany ve sněmovně mnoho práce s tím, aby klub udrželi jednotný. Z celkového počtu třinácti poslanců je totiž jen šest členy strany. Většina sedmi poslanců jsou nestraníci. V praktickém politickém životě se tak nemusí cítit být vázáni rozhodnutím stranického grémia. Navíc jde o výrazné osobnosti veřejného života, které často vystupovaly jako individuality.

Podíl.