Nepraktické retro? Na Acemanu prodělá Mini kalhoty, konkurenci i tak může pozlobit

Mohlo by se zdát, že se v životě automobilky Mini nic zásadního neudálo. Loni skončil model Clubman a plynule jej vystřídal bateriový Aceman. Značce tedy zůstávají tři modelové řady, takže je vše při starém, chtělo by se říci.

Jenže Aceman jistý předěl přece jen představuje. Na rozdíl od elektrických verzí svých sourozenců nestojí na obvyklých základech BMW, v jeho případě jde o čínskou platformu vyráběnou ve společném podniku s automobilkou Great Wall Motor.

Kdyby Němci tušili, že Evropská unie vyhlásí na auta vyráběná v Číně dodatečná cla, možná by vše naplánovali trochu jinak. Momentálně je to ale tak, že kromě tradičního cla ve výši 10 procent platí Mini do evropské kasy i přirážku ve výši 20,7 procenta. Když se k tomu ještě přičte DPH, připadá víc než polovina z ceny Acemanu na cla a daně. To není nic, na čem by se dalo vydělat, když má automobilka brát na zřetel konkurenci.

Pokud už mluvíme o cenách, základní verze Acemanu s výkonem 184 koní a baterií s využitelnou kapacitou 38,5 kWh vyjde na 844 999,87 korun. V testu ale máme dražší verzi SE s výkonem 218 koní a baterií 49,2 kWh. Ta stojí 954 200,05 korun. Není to chyba tisku, Mini skutečně účtuje na halíř přesně. Což je o to pikantnější, že momentálně na svá elektrická auta nabízí bonus, který je velkoryse zaokrouhlen rovnou na 100 tisíc. Samozřejmě korun.

Ačkoliv je malých elektrických aut najedou všude plno, Aceman se mezi nimi nehodlá ztratit. Jistě i proto nezapomněl na nic, co má každé britské Mini mít. Najdeme tu správný úhel rámu předních dveří, kolmé čelní sklo a dlouhou kapotu, kterou má řidič z větší části stále na očích.

Je tu také centrální kulatý displej jak z ponorky kapitána Nema, který sice vše zobrazuje v neobvyklém formátu, ale funguje bez problémů a má rychlou odezvu. Motor se uvádí do chodu plochým otočným knoflíkem a madlo pro otevírání dveří je krátké a umístěné vertikálně.

Je jen málo věcí, které dělá Aceman zcela konvenčně. Spíš překvapí, že jeho neotřelá řešení bývají současně i praktická. Nic tu není jen na efekt, všechno má svůj význam. A ve výbavě nechybí nic, co by člověk u prémiové značky čekal, včetně panoramatického okna přes velkou část střechy.

Největší radost svému majiteli však Aceman udělá vnitřním prostorem. Takřka pravoúhlé tvary karoserie mnohé naznačují, ale skutečnost je možná ještě lepší. Dobrým příkladem jsou zadní sedadla, v Mini Cooperu jen omezeně použitelná, ale v Acemanu zcela plnohodnotná. Dokonce si tu mohou cestující zasunout nohy pod přední sedáky, což nebývá u elektromobilů samozřejmost.

Užít si ale lze i samotnou jízdu. Aceman nemá rozvolněné řízení jako typické městské auto, naopak je vybaven relativně tuhým posilovačem s přiměřenou odezvou od poháněných předních kol. Auto je navíc stabilní i při vysokých dálničních rychlostech, do kabiny ale spolu s přibývající rychlostí začíná pronikat svistot větru od rámů dveří a také valivý hluk od podvozku.

Rychloměr se zastaví až pár kilometrů po 170, což lze u malého elektrického auta označit jako velkorysé nastavení omezovače. Když se k tomu přidají kvalitně tvarovaná sedadla a pěkně hrající autorádio, lze si s Acemanem dobře představit i delší cesty. Jenže na tomto místě vstupuje do hry relativně malá baterie a také nepříliš rychlé nabíjení.

Zatímco necelých 50 kWh kapacity trakční baterie vydrží ve městě na 300 kilometrů předjarní jízdy, na dálnici je to jen něco přes 200. V praxi je tak třeba zhruba každých 150 kilometrů zastavit u nabíječky nejméně na půlhodinovou pauzu. Maximum dobíjecího výkonu udává automobilka 95 kW, což ovšem na nejlepší současné elektromobily už nestačí.

Nejvyšší průměrná hodnota, jakou jsme při nabíjení během týdne dosáhli, lehce přesahovala 65 kW. A to už, zejména na dlouhých cestách, vyžaduje od posádky vozu velkou dávku elektromobilního nadšení.