Svedení venkovské dívky světákem z města nezní jako nejoriginálnější námět ani v němé éře kinematografie. Filmař Gustav Machatý ale dovedl melodrama pozdvihnout modernistickým pojetím. Jeho Erotikon navíc v roce 1929 vzrušoval na svou dobu odvážnými scénami, přičemž i tato skandální pověst ho udržela v povědomí dodnes. Český němý film s mezinárodním věhlasem se od 29. ledna vrací do kin – digitálně restaurovaný, v necenzurované verzi a s novým hudebním doprovodem.

Když Machatý, jedna z nejvýraznějších osobností tuzemské meziválečné kinematografie, natáčel Erotikon, měl už filmování v malíku. Od pomocníka promítače a klavíristy v pražských kinech urazil kus cesty – obrazně i doslova.

Těžit mohl z dvouročního nabírání zkušeností v Hollywoodu, kde vystřídal různé profese především ve studiích Universal. A coby režisér se stihl mezi československé filmaře uvést jednou z mnoha adaptací Tolstého povídky Kreutzerova sonáta, čímž předznamenal řadu svých dalších psychologických dramat.

Světák a venkovská dívka

Pro Erotikon rozpracoval Machatý do scénáře jednoduchý námět básníka Vítězslava Nezvala, jenž ale kvůli obavám z výpadů svých druhů z avantgardního uměleckého sdružení Devětsil nechtěl být v titulcích snímku uveden.

Film vypráví o následcích jednoho milostného vzplanutí. Elegantnímu světákovi Georgovi ujede na malém nádraží poslední vlak, přístřeší na noc ale najde u dobráckého železničního hlídače. Svede jeho dceru Andreu, která otěhotní a odejde do města, kde chce tajně porodit. Nicnetušící George mezitím pokračuje ve zhýralém životě. Andreu potkává opět po letech, kdy už je vdaná za zámožného a šlechetného muže. Jenže přitažlivost k bývalému milenci je velkým pokušením.

Víc než červená knihovna

V základě banální příběh milostného zklamání se dotýkal klíčových, a z části tabuizovaných témat své doby, jako jsou proměňující se role muže a ženy, emancipace, tradice nebo modernost.

Navíc příběh jako vypůjčený z červené knihovny Machatý povýšil modernistickou formou. Národní filmový archiv (NFA) mluví o režijním a kameramanském (za kamerou stál Machatého častý spolupracovník Václav Vích) mistrovství doloženém „kompozičně důmyslnými záběry“, „dynamickým střihem“ či „podmanivým využíváním vizuálních symbolů“, jako je splynutí dvou kapek deště na okně ve chvíli, kdy mezi milenci dojde k aktu.

To vše Erotikon řadí k vrcholným počinům československé němé kinematografie.

„Machatého smysl pro prostor a dokonalý střih a lyrická a citlivá režisérská práce jsou kvality, které činí moderní české filmové umění slavným. Toto nadání také Machatého posunulo mezi špičku evropských režisérů své doby,“ doceňovala Erotikon filmová kurátorka Muzea moderního umění Jytte Jensenová, když se snímek promítal koncem devadesátých let v New Yorku.

Erotika a cenzura

Víc se ale o Erotikonu mluvilo (a mluví) v souvislosti s erotickými scénami. Byť Machatý nezašel tak daleko jako později v Extasi, kde nechal diváky spatřit nahou dívku. V Erotikonu jde spíše o prožívání vášně a smyslnosti, i když dojde i na odhalení nahé kůže nad rámec dobové slušnosti. K puncu skandálnosti to ale stačilo. Zafungoval ostatně už ledacos slibující název.

Kvůli erotickým scénám existuje několik verzí filmu. Premiéru měl Erotikon na podzim roku 1929, poprvé byl ovšem uveden už o několik měsíců dříve pro vybraný okruh diváků. „Byli mezi nimi i filmoví kritici, kteří v recenzích zmiňovali odvážnou milostnou scénu. V následné cenzurní zprávě se však uvádí, že takové záběry chyběly v kopii, která byla předložena k cenzuře,“ vysvětlila kurátorka NFA Jeanne Pommeau. Další upravené verze vznikaly při pozdější distribuci snímku.

Úspěšný vrchol němého filmu

Skandální pověst napomohla zájmu za hranicemi. Machatého ambice uspokojilo, že Erotikon se povedlo prodat do ciziny ještě před oficiálním dokončením. Kromě evropských zemí ho koupili i třeba v Latinské Americe.

Mezinárodní bylo rovněž obsazení v čele se slovinskou herečkou Itou Rinou v roli svedené Andrey a Rakušanem Olafem Fjordem coby jejím opakovaným svůdníkem. K zahraničním tvářím sáhl Machatý i z propagačních důvodů, aby podtrhl kosmpolitnost projektu. Z československých herců se v Erotikonu objevil Theodor Pištěk či Karel Schleichert.

Erotikon bývá označován za první tuzemský film, který si vydobyl mezinárodní uznání. „Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co v Evropě koncem dvacátých let minulého století vzniklo,“ nepochybuje ředitel NFA Michal Bregant.

I když ještě úspěšnější start Erotikonu překazilo, že spadal do němé éry. „Přišel do doby, kdy už diváci chtěli vidět zvukové filmy. A tím je kulminačním bodem pro němou kinematografii,“ dodává Bregant.

Extase zašla dál

Největší mezinárodní věhlas Machatému tak přinesl o něco pozdější a podobně laděný snímek Extase o vzdoru vůči společenským konvencím a měšťáckému stereotypu. Psychologické drama představil Machatý divákům počátkem třicátých let a na rozdíl od Erotikonu už coby zvukový titul.

Díky Extasi měl možnost pokračovat – po odchodu z Československa v časech blížící se druhé světové války – v režisérské kariéře v zahraničí. Zejména v Itálii, kde Extase rezonovala na prestižním benátském festivalu. Jen u každého jinak. O rozruch se snímek postaral vyobrazením nahoty, tentokrát explicitnější než v Erotikonu. Zatímco publikum Extasi nadšeně tleskalo, papež Pius XI. snímek odsoudil jako nemorální a pornografický.

S novou hudbou

Obnovenou premiéru měl digitálně restaurovaný Erotikon 20. ledna v pražském Obecním domě, kde němý film poprvé podkreslovala nová hudební kompozice Jany Vöröšové. Skladatelka připouští, že zamýšlela použít i ticho, nakonec ale pokryla hudbou celou stopáž snímku, tedy bezmála devadesát minut. „Bylo nutné s tím pracovat trošku jako s operou, abyste udrželi tah hudby. Nemůže jít z písničky do písničky, pořád pokračovat, musí tam být struktura,“ uvedla ke komponování.

Přistoupila k němu se znalostí hudebního stylu z doby vzniku Erotikonu. Navíc nešlo o její první dotvoření titulu Gustava Machatého, složila také předehru pro digitálně restaurovanou Extasi. 

Hudbu pro projekce v kinech nahrál – a při premiéře živě zahrál – Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Jana Kučery. „Vystihuje atmosféru toho filmu. Pouze ho neilustruje, ale krásně dotváří,“ podotkl dirigent. 

Novou originální hudbu dostal Erotikon už dříve. V roce 1933 byl poprvé promítán v české a německé ozvučené verzi s hudbou Erna Košťála. A v polovině devadesátých let snímek „ozvučil“ Jan Klusák. Tehdy restaurovanou kopii provázely jeho skladby při projekcích v Česku i v Paříži či Londýně.

Co nejblíže původnímu filmu

Právě v porevolučních letech NFA získal od soukromého sběratele kopii, díky níž bylo možné napravit zásahy do verze Erotikonu v té době známé. V archivu uložený filmový materiál byl totiž – po úpravách od cenzorů a distributorů – o šest set metrů kratší.

Erotikon promítaný v kinech od letošního ledna představuje Machatého melodrama ve verzi, která co nejvěrněji odpovídá necenzurované variantě z roku vzniku snímku. Přiblížit se původní vizuální podobě filmu pak dovolil pokrok v technologiích digitálního restaurování.

Švédský Erotikon

Mimochodem v době, kdy Machatý točil svůj Erotikon, už jeden film stejného názvu existoval. Švédská romantická komedie režiséra Mauritze Stillera se v premiéře promítala v roce 1920 a vycházela z maďarské divadelní hry. Vypráví o profesorovi entomologie, který je posedlý sexuálním životem brouků, zatímco o jeho znuděnou manželku se uchází hned dva ctitelé najednou.

Čeští diváci mohli švédský Erotikon porovnat s tím od Machatého nedávno, kina film promítala před třemi lety. 

Share.