Vloni v listopadu vyvolal premiér Petr Fiala rozruch smělým výrokem, že do pěti let mohou Češi vydělávat stejnou částku jako Němci. Sklidil vesměs kritiku, posměch oponentů a pochyby ekonomů. Přesto Česko není od německých výdělků vzdálené tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za dvě desetiletí v Evropské unii ušlo na poli mzdové konvergence kus cesty. Podívejte se, kolik ještě zbývá.
První letmé srovnání mezd je nelichotivé a staví Fialův sebevědomý výrok do oblasti sci-fi. Podle nejnovějších údajů Eurostatu si průměrný Němec v loňském roce vydělal 63 288 eur, což je v přepočtu podle tehdejšího kurzu téměř 132 tisíc korun měsíčně. Čech s průměrnou mzdou si přišel jen na necelých 550 tisíc korun ročně, to znamená 45 811 korun měsíčně. Tedy téměř třikrát méně.
Jenže to jsou hrubé výdělky. Po odečtení záloh na daň z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění, případně povinných odvodů a zákonných srážek klesne průměrný německý roční příjem pod symbolických 40 tisíc eur, tedy milion korun. Měsíčně jde o částku zhruba 3300 eur čili mírně přes 80 tisíc korun. V Česku je efektivní míra zdanění, tedy rozdíl mezi hrubým a čistým výdělkem, o poznání mírnější. Čech s průměrnou mzdou tak vloni na účet obdržel 434 350 korun, tedy 36 195 korun měsíčně. Po tomto očištění je náskok Němců už „jen“ 129 procent.
Padesát tisíc na dosah
Další procenta mezitím ukrajuje čilý růst mezd v Česku. „Ve druhém čtvrtletí 2025 vzrostla průměrná nominální mzda o 7,8 procenta na 49 402 korun. Po zohlednění vlivu inflace vzrostla mzda reálně o 5,3 procenta. Medián mezd vzrostl v tomto období o 7,2 procenta na 41 115 Kč,“ přibližuje Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce Českého statistického úřadu.
V Německu přitom rostou mzdy sotva polovičním tempem, ve druhém čtvrtletí letošního roku si meziročně připsaly 3,8 procenta. A při srovnání v eurech hraje ve prospěch Čechů i posilování koruny. Před rokem se euro prodávalo za více než 25 korun, dnes je téměř o korunu levnější.
A pak je tu efekt rozdílných cenových hladin, který znají všichni turisté. Bydlení a služby jsou v Německu stále citelně dražší než v Česku. Za tisíc eur si tak Němec v rodné zemi může dopřát méně než Čech za 25 tisíc korun v tuzemsku. Přepočet podle parity kupní síly (PKS) tak sníží hodnotu eura utraceného v Německu na 92 centů, zatímco hodnotu eura utraceného v Česku zvýší na jedno euro a 13 centů.
O tři procentní body ročně
Průměrný čistý příjem v paritě kupní síly je z dosud uvedených způsobů, jak porovnávat mzdy mezi státy, ten nejpřesnější, nejvíce vypovídající. Z německých 3300 eur měsíčně se rázem stane pouze 3041 eur (76 tisíc korun v přepočtu podle loňského kurzu), česká průměrná čistá mzda 1441 eur nabude na 1627 eur (40,7 tisíce korun). Němci si tedy ze své mzdy mohli vloni koupit nikoli trojnásobek, nýbrž „pouze“ o necelých 87 procent více zboží a služeb než Češi.
To samozřejmě není rozdíl, který by bylo možné u ekonomiky tak silně navázané právě na Německo vymazat za pět let. Nicméně pohled do nedávné historie dává naději, že se bude zmenšovat. V roce 2004, když země vstupovala do EU, brali Češi po přepočtu na paritu pouhých 690 eur čistého měsíčně, zatímco Němci 1697 eur. Rozdíl ve prospěch Němců tak tehdy činil 146 procent, o 59 procentních bodů více než v současnosti. Jinými slovy Češi během posledních 20 let stahovali náskok Němců v průměru o tři procentní body ročně. Pokud by toto tempo vydrželo i v dalších letech, vyrovnaly by se české mzdy německým v roce 2053.
Foto: Michal Janko
Tygři ze severovýchodu
Jenže právě v tomto bodě dobré zprávy končí. Převážná většina nových členských států EU startovala v roce 2004 z horších pozic než Česko. Například Lotyši se tehdy museli spokojit s pouhými 340 eury měsíčně – a to po přepočtu na PKS, v absolutní částce brali méně než 195 eur. Dnes vydělávají 1212 eur měsíčně, což podle parity odpovídá 1478 eurům.
Skutečným přeborníkem v dohánění západoevropských výdělků jsou v posledních letech Poláci. Průměrný čistý výdělek u našich severních sousedů narostl za pouhé tři roky z 928 na 1417 eur, tedy o více než polovinu. A to navzdory skutečnosti, že Polsko přijalo téměř milion ukrajinských uprchlíků, z nichž většina v produktivním věku zamířila na trh práce, kde se obsadila především hůře placené pozice.
A svižný růst příjmů v Polsku pokračuje i v tomto roce. V červenci se průměrná hrubá polská mzda zvýšila meziročně o 7,6 procenta na 8906 zlotých. Díky posílení zlotého to v dnešním kurzu odpovídá více než dvěma tisícům eur a zároveň více než padesáti tisícům korun.
V Polsku je navíc levněji než v Česku, takže při zohlednění parity kupní síly si může průměrný Polák dopřát téměř o pětinu více zboží a služeb než průměrný Čech. Před dvaceti lety byl poměr opačný. Náskok Němců se Polákům podařilo stáhnout ze 161 procent v roce 2005 na loňských 53 procent. Pokud jim toto tempo vydrží, doženou německé platy v PKS už v roce 2033.
Z premianta třídy mezi průměr
Češi jsou v tomto ukazateli mezi zeměmi Evropské unie (s výjimkou Kypru, kde chybí údaje za některé roky) na 17. místě. Dnes stejně jako v době, kdy do unie vstupovali. V roce 2004 ovšem na 17. příčku stačilo vydělávat v čistém 44 procent unijního průměru, v současnosti je to 68 procent. Změnilo se také pole pronásledovatelů. Před dvaceti lety na tom byli hůře Poláci, Maďaři nebo Litevci. Dnes jsou pod Českem například Bulhaři, Chorvaté nebo Slováci, zatímco jiné dříve chudší národy jako třeba Rumuni už dnes v přepočtu na paritu vydělávají více než Češi.
Podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka země uvízla v pasti středních příjmů. „Zatímco Česko stále čeká na křižovatce, mílovými kroky se blíží Polsko, a dokonce i Rumunsko. V případě spotřeby na obyvatele podle parity kupní síly nás obě země již předstihly a vzdalují se nám,“ varuje hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.
