Nemáte rádi turbulence? V Evropě se raději vyhýbejte Curychu a Ženevě

Turbulence je chaotický pohyb vzduchu, který vzniká během kontaktu různě silných vzdušných větrů anebo v důsledku proudění větrných mas nad horami. Svou fyzikou není tento jev v atmosféře úplně nepodobný například vodním vírům.

Nebezpečné vyloženě nejsou, příjemné pro pasažéry ovšem také ne. Pokud se znenadání začne letadlo a všechno v něm třást, může snadno dojít k pádu a zranění. Anebo k opaření horkou kávou. Podobným nenadálostem se předchází tím, že pasažéři mají během celého letu řádně sedět a být připoutáni bezpečnostními pásy.

Existuje totiž několik odlišných typů turbulencí – inverzní, frontální, tlakové, termální, mechanické. Asi nejzrádnější jsou tzv. CAT (clear air turbulence), k nimž dochází paradoxně za ideálního počasí – jasné a bezoblačné oblohy.

Právě to, že žádný vizuální prvek nenaznačuje, že by k nim mělo dojít, umí cestující potrápit. CAT způsobují i velmi silné otřesy celého letadla.

Od vtipných po neveselé

Turbulence se rozdělují podle intenzity na délky trvání na slabé, střední a silné. Slabé trvají v řádu jednotek minut a představují spíše lehké rozptýlení, okořeněné trochou nepohodlí. Objevují se prakticky během každého letu, ale díky umu pilota většinu z nich pasažéři ani nezaznamenají. Letadlo se při nich může „poskakovat“ přibližně jeden metr nahoru a dolů.

Středně silné turbulence už tak veselým zážitkem nejsou. Trvat mohou v rozmezí deseti až patnácti minut, někdy však i několik hodin. Z takového letu se cestující vypotácí notně vytřeseni. Jako kdyby jeli po cestě plné výmolů bez tlumičů. Drncání má totiž podobu pětimetrových hrbolů.

A silné turbulence? Nemusí trvat dlouho, ale jsou opravdu intenzivní a velmi houpavé. Jako při plavbě na rozbouřeném moři. Letadlo vertikálně poskakuje o desítky metrů. Hrozí při ní pády předmětů v kabině a zranění z nepozornosti. Takový střet letadla s rychle proudícím a vířícím prouděním vzduchu je velmi vzácný.

V jeden každý moment méně než jedno procento planetární atmosféry obsahuje silnou turbulenci.

Jestli chcete nepříjemnostem s turbulencemi předcházet, je doporučeno vybírat si sedadla ve střední části letadla. U křídel možná není nejlepší výhled, ale nachází se tu těžiště celého letadla. V zadní části, u ocasu, to „houpe“ o dost víc.

Na lovu turbulentních zážitků

Ale co když turbulencím předcházet nechcete? Pak se s důvěrou můžete obrátit na statistiku vypracovanou nadšenci z portálu Turbli.

Analyzovali záznamy 150 000 letových tras za loňský rok, a sestavili z nic žebříček těch, které se počítají k nejdivočejším. Trasy seřadily podle míry rozptylu vírů, kterou se měří, a podle intenzity v daném místě turbulence.

Podle nich byla tou nejturbulentnější letovou trasou na světě v roce 2023 ta mezi Santiagem de Chile a bolivijským Santa Cruz de la Sierra. Let trvající necelých pět hodin byl podle záznamů skutečně pekelný.

Dalším takovým zaručeně zážitkovým letem v pořadí byla 210 kilometrů dlouhá trasa spojující kazašské město Almaty s Biškekem, hlavním městem Kyrgyzstánu.

V jeden každý moment méně než jedno procento planetární atmosféry obsahuje silnou turbulenci.

Dvě z deseti nejturbulentnějších tras světa se nacházely (a stále nachází) v Evropě – vděčíme za to Alpám – zatímco šest z deseti nejturbulentnějších tras se nacházelo na vnitrostátních leteckých linkách v Japonsku a Číně. Tam za ně mohou chválit pravidelné tryskové proudění – jet stream – vanoucí ve výškách pět až deset kilometrů nad zemí, ze západu na východ.

Kromě světového sestavili v Turbli ještě žebříček zacílený čistě na Evropu. Co z něj plyne?

Že pokud vás čeká cesta do Curychu, Ženevy nebo Milána – a bojíte se turbulencí – měli byste možná začít shánět lístky na vlak. Na leteckých trasách k těmto letištím se to bez turbulencí totiž obejde jen zřídka.