Vancouver 2010 opouštěla sborná po čtvrtfinálovém výprasku 3:7 od Kanaďanů a náladu náročné ruské hokejové veřejnosti tehdy shrnul výmluvnou větou legendární Vjačeslav Fetisov.
„Doma nemáme právo prohrát,“ prohlásil bývalý obránce směrem k další olympiádě.
Rusové ji v Soči rozjeli výhrou proti slovinskému outsiderovi a hned poté je ve skupině čekal prestižní duel se Spojenými státy.
Připomínal se rok 1980 a „zázrak na ledě“ na olympiádě v Lake Placid, kde američtí studenti šokovali sovětskou mašinu. Tohle měla být alespoň částečná odveta.
„Celá země se bude dívat, nezklamte Rusko,“ vzkazovali v otevřeném dopise bývalí sovětští hráči, kteří slavnou porážku v Americe zažili. V čele s brankářem Vladislavem Treťjakem.
Hokej jakožto národní sport byl v Soči pod drobnohledem prezidenta Vladimira Putina. Ten navštívil zápas proti USA osobně a viděl vskutku neobvyklé rozuzlení.
Za stavu 2:2 rozhodovaly nájezdy, v nichž zářil T. J. Oshie. Americký šikula jel v dlouhé penaltové bitvě proti Sergeji Bobrovskému celkem šestkrát a čtyřikrát proměnil.
V osmé sérii zápas uzavřel, později však vzpomínal, že navzdory vítězství neprožíval zrovna příjemné pocity. Převoz na rozhovor do americké televize měli totiž zajistit ruští pořadatelé.
„Byla už úplná tma a kluci mě nabádali, abych byl opatrný. Říkali mi: Jsi v Rusku, byl tu Putin…“ vyprávěl Oshie.
„Přišel ruský chlápek, chytil mě a posadil do auta. Snažil jsem se sledovat, kudy jedeme, abych se pak mohl dostat zpátky. A samozřejmě se nic nestalo. Řidič byl profesionální, ale jo, bál jsem se o život,“ líčil útočník Američanů.
Rusové pak ve skupině zdolali Slováky – 1:0 na nájezdy, ale i tak se museli zdržet při osmifinálové zastávce proti Norsku. Přestože zvítězili 4:0, začínalo být patrné, že neoplývají formou na kýžené zlato.
„Jeden norský hráč nám po zápase říkal, že Rusové vypadali napjatě. Jako by byl led v ten večer tím posledním místem, kde by chtěli být,“ referoval tehdy kanadský novinář Pierre LeBrun pro ESPN.
A skutečně. Ve čtvrtfinále proti Finsku sice sborná vedla, ale soupeř zápas rychle otočil a pak trpělivě tupil ruskou snahu o nápor.
Finové vyhráli 3:1 a Rusové znovu neprošli ani do bojů o medaile. Vítězným gólem je potopil veterán Teemu Selänne, hrající na svých šestých olympijských hrách.
„Po prohraném thrilleru s USA jako by se tíha hostitelské země stala pro Rusy nesnesitelnou. Zdálo se, že se pod tím vším dusí,“ psal LeBrun.
Očekávaní tahouni Alexandr Ovečkin a Jevgenij Malkin končili turnaj se strohými bodovými příspěvky 1+1 a 1+2. Spekulovalo se také o zapojení devíti hráčů z ruské Kontinentální hokejové ligy.
„Šířily se zvěsti o napětí v týmu a problému KHL versus NHL. Proč hrál proboha s Ovečkinem a Malkinem v prvním útoku Alexandr Popov? Proč byl mezi nejvytíženějšími hráči Jevgenij Medveděv?“ ptal se ve svém textu LeBrun.
„No, protože KHL a ruský hokej doufaly, že největší zápasy světa využijí jako propagandistický nástroj pro ruskou ligu, která soupeří s NHL. Dopadlo to katastrofálně,“ doplnil kanadský žurnalista.
KHL je dodnes soutěží, která je s ruskou politikou pevně spjata. Je to projekt, který je řízený a placený státními firmami a jehož nitky se sbíhají až k prezidentu Putinovi.
I proto Rusové tak moc toužili v Soči uspět.
Místo toho olympijskou nadvládu stvrdila Kanada. Poprvé od roku 1928 vyhrála pod pěti kruhy všechny své zápasy. Ba co víc, v šesti duelech inkasovala jen tři góly.
Největší potíže jí ve čtvrtfinále překvapivě připravili Lotyši, které zdolala 2:1. V semifinále Kanaďané porazili USA 1:0 a ve finále nedali šanci Švédům – 3:0. Brankář Carey Price měl dokonce lepší čísla než Dominik Hašek v Naganu.
A Rusové? Ti se olympijského zlata dočkali až o čtyři roky později v Pchjongčchangu. Jenže tam už jednak „pouze“ jako Olympijští sportovci z Ruska a jednak na turnaji bez hráčů z NHL.
