Délka divadelního představení může být jedním z důležitých faktorů při rozhodování o zařazení do repertoáru. Podle mluvčího pražského Divadla Kalich Jaroslava Panenky dělá stále častěji divákům problém udržet delší dobu pozornost. Dramaturg činohry Národního divadla Brno Jaroslav Jurečka míní, že by uvádění delších her mohlo dokonce ohrozit i prodeje. Řada divadel proto uváděné hry zkracuje.
„Diváci napříč generacemi již nejsou zvyklí na dlouhá představení, a když uvádíme delší kus, víme, že ohrožujeme návštěvnost,“ říká Jurečka z Národního divadla Brno. Některé tituly jsou podle něj dost silné, aby lidé přišli a vydrželi. Jako příklad uvádí čtyřhodinového Hamleta či adaptaci populárního románu Hana. „Jinde jsou tím poznamenány prodeje, například u vynikajícího, ale čtyřhodinového Hotelu Strindberg,“ uvádí Jurečka.
Podobný trend potvrzuje i mluvčí pražského Divadla Kalich Jaroslav Panenka. „Délka představení je čím dál důležitějším faktorem při diskusích na dramaturgických radách,“ uvádí. Podle jeho slov mají diváci čím dál větší problém s dlouhodobým soustředěním. „Čas od času se stane, že tvář některého z diváků osvítí displej mobilu, třebaže ho probíhající představení evidentně baví,“ dodává mluvčí.
Stopáž jako kritérium uvedení
To, že je délka budoucí inscenace určitým kritériem při nasazování titulů, potvrzuje i dramaturg Městských divadel pražských Martin Satoranský. „Myslím, že diváci zohledňují délku představení při volbě titulu pro návštěvu divadla. Ale až od určité stopáže výš,“ míní.
Délka podle něj hraje roli při koupi konkrétních vstupenek, ne jako faktor pro úspěch či neúspěch představení. „Často je spíš problém, když divák má pocit, že v divadle strávil půl dne. Ale to tolik nesouvisí se stopáží, jako spíše s temporytmem a dalšími věcmi,“ shrnuje Satoranský.
„Téma stopáže inscenací se objevuje i v našich interních debatách,“ připouští také mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Dodává ale, že řada návštěvníků vyhledává samotný institut divadelní přestávky. Ta tak není jen praktickou pauzou, ale možností navštívit bufet a projít si reprezentační interiéry historických divadelních budov. „To oceňují zejména diváci přijíždějící z regionů,“ říká mluvčí. Zmiňuje také, že u mnoha oper, baletů či klasických činoher jsou přestávky přímo předepsány autorem a stávají se nedílnou součástí inscenační tradice.
Zkracování představení
Vliv délky představení na zájem diváků potvrzuje za brněnské Divadlo Husa na provázku dramaturgyně Veronika Onheiserová. Divadlo u delších představení řeší i dřívější čas začátku. „Ale pokud společně s tvůrčím týmem dojdeme k tomu, že by konkrétní inscenaci prospělo zkrácení, může k němu dojít i poté, co je už na repertoáru,“ dodává.
Divadlo Kalich zkracovalo muzikál Osmý světadíl, který se do repertoáru vrátil po čtrnácti letech. „Novou verzi muzikálu jsme zkrátili o více než dvacet minut na současných 165 minut. Stopáž prvního nastudování nám pro dnešního diváka přišla už dlouhá,“ uvádí Panenka.
Podle výkonné ředitelky olomouckého Divadla na cucky Alžběty Kvapilové je čas nejčastější překážkou pro návštěvu divadla. „Pokud diváctvo pozornost neudrží, je to často spíš vina tvůrců, kteří nevyužili potenciál tématu a čas, který jim diváci věnují,“ hodnotí za mladší generaci diváků Sára Matůšová, dramaturgyně Divadla Polárka.
„Jako zkušení umělci věříme – a potvrzují to výsledky našich představení – že dokážeme zajistit, aby diváci opravdu sledovali dění, i když je kolem nich mnoho rušivých podnětů, například za dveřmi divadla nebo za obrazovkou telefonu. Dalo by se říci, že to je náš hlavní úkol. A zaujímáme je jak obsahem, tak formou,“ uzavírá Jurečka.
