Básník a textař Petr Soukup nedávno vydal také vlastní nahrávku Zlatý hodinky. Označuje ji za recitativ spojený s ambientní hudbou.
V šesti niterných textech se Petr Soukup vypsal ze svých pocitů. Například ve skladbě Budovy se vyznává ze zalíbení v prostorech, jako je psychiatrická léčebna nebo vojenská nemocnice. Chodí do nich několikrát týdně.
„Procházím se a je to takové uklidnění. Někdo chodí na jógu, někdo do lesa, mně by tam bylo blbě,“ vysvětluje. Album prý natočil i proto, aby zjistil, jestli to náhodou podobně nevnímají i další lidé. „Někdo bere melancholii jenom jako ‚depku‘, jako něco špatného, já to beru jako nejkrásnější pocit, který jsem v životě zažil,“ říká.
Hudebně-literární projekt Zlatý hodinky je výsledkem spolupráce Petra Soukupa, který je interpretem vlastních textů, a hudebníka Denise Sovy. „Chtěl bych být hudebníkem, ale nemám talent a jediná cesta, jak dělat něco v hudbě, je psát texty,“ upřesnil Soukup.
Není textařem pro „obchoďák“
Skladby otextoval už i pro Lucii Bílou, skupinu Abraxas nebo chystané sólové album Romana Holého. „Když pro někoho píšu, potřebuji se s tím člověkem znát, potřebuji s ním strávit čas, abych se pokusil maximálně přemýšlet jako on. Často pro ty lidi píši velmi osobní písničky, nejsou to písničky do obchoďáků, v čem se pozná každý. Taková konfekce mě nebaví. Baví mě napsat něco šitého na míru. V podstatě jsem krejčí,“ upřesnil.
Soukup vydal rovněž několik sbírek, v jeho glosách a básních nechybí láska, sex a humor. Sestavil mimo jiné soubor Erotické příběhy, které se staly – příběhy mu zaslali jeho čtenáři. „Upřímně si myslím, že jsem v milování stejně špatný jako drtivá většina lidí, a abych se z toho nezbláznil, tak si z toho musím dělat legraci. To je berlička pro hrozně moc lidí, alespoň v Česku to tak vnímám, protože soucítí, jelikož to mají stejně,“ vysvětlil, co ho láká na tématu erotična.