Auto redakcí letos prošly více dvě stovky testovacích aut, nechyběly ani kamiony nebo motorky. S mnoha z nich redaktoři zažili spoustu nečekaných zážitků. Které z nich zůstaly v paměti tak hluboko, že stojí za to si je připomenout?
Redakční best of 2024. Sestavili jsme list nezapomenutelných zážitků a svezení letošního roku z pohledu automobilové redakce vydavatelství Economia. A bylo na co vzpomínat.
Letos jsme opět otestovali více než dvě stě aut všech typů, tu a tam nějaké kamiony. Byl to neobyčejný zážitek. Třeba proto, že je poháněla elektřina. A nechyběly ani motorky, zúčastnili jsme se „fichtl dechu“, vesnického závodu na malých motocyklech a mopedech, projeli závodní staré Jawy a strávili jednu letní dovolenou pouze za řídítky. S mnoha vozy jsme vyrazili na dlouhé cesty bez ohledu na počasí a realizovali tak několik zajímavých cestopisů.
A byly to letos tak silné zážitky, se se s nimi chceme s našimi čtenáři na konci roku opět podělit.
Eva Srpová: „Motor v pr…, olej v zatáčce“
S mou krásnou a hýčkanou patinovou Jawou 50/555 jsem se poprvé účastnila „sranda závodu“. Kdyby si člověk odmyslel, že se akce koná ve vesnici, měl by díky zapálení závodníků pocit, že jde o profesionální soutěž v rámci nějakého mistrovství.
Jezdci nemají pud sebezáchovy a jedou jako o život, jako kdyby je na konci nečekal jen dobrý pocit, miniaturní pohár a pár drobností, třeba kalendář s polonahými slečnami nebo planetami.
Veterán dech Hovorčovice ukazuje, že ohromná legrace se dá zažít i s těmi nejméně pravděpodobnými stroji. Možná právě proto, že je můžete ždímat do posledního dechu. Nejenom toho kozího.
Jan Matoušek: Vajíčko aneb po Praze reinkarnací Isetty
Elektromobilů na trhu rychle přibývá a odlišit se od konkurence je stále těžší a těžší. Pak je tu ovšem švýcarská firma Microlino, která se rozhodla reinkarnovat slavnou Isettu, vyráběnou pod mnoha značkami včetně BMW. Výsledkem je auto, kterým v Praze zaparkujete úplně všude, protože může stát klidně kolmo k chodníku i tam, kde normální auto zaparkuje jen podélně.
Je to vlastně žádoucí, nastupuje se a vystupuje se z něj pomocí výklopné přední části, tak jako u originálu. „Z jaké planety jste k nám přiletěl?“ byla asi nejvtipnější reakce kolemjdoucích, když jsme z auta v české metropoli vystupovali. Kromě toho autor těchto řádků obdržel za několik málo dní tolik palců nahoru od ostatních řidičů, jako v žádném jiném automobilu v uplynulém roce.
Ježdění s Microlinem 2.0 vyžaduje i několik kompromisů, třeba zvyknutí si na řízení bez posilovače nebo absenci klimatizace. V parném létě nic moc příjemného. Také nabíjení je možné jen 2,3 kW a reálný dojezd 130 km předurčuje vajíčko jen pro jízdu po městě. Každý jeden kilometr vás ale bude bavit, vysoké ceně auta navzdory.
Třída G je v terénu naprosto fenomenální. | Foto: Eva Srpová
Eva Srpová: V off-road parku s Mercedesem-Benz třídy G
Jen asi jedno procento majitelů Třídy G za svůj život vyzkouší, co jeho auto doopravdy umí. Přitom by to měla být v podstatě povinnost. To, co předvádí v tom nejtěžším terénu, totiž bere dech.
Je to ikona mezi off‑roady. Géčko výjimečné ale nejen tím, co zvládne v místech, kde asfalt končí. Je vybavené vším, co si dosyta užívají zákazníci prémiových aut.
V Mercedesu vyvinuli vůbec poprvé čistě elektrickou variantu a v terénu je dokonce schopnější než spalovací. Jeho neskutečný talent jsme si užili ve speciálním testovacím centru nedaleko Štýrského Hradce. Géčko se brodilo v 700 milimetrů hluboké vodě, zvládlo stoprocentní sklon nahoru i dolů (tedy úhel 45 stupňů) a stejně jako například pásové vozidlo se umí otočit kolem své osy, a to dokonce o dvě otáčky.
Někdy se mu zazlívá, že jeho image kazí lidé, kteří si ho pořizují jako určitý status. Auto samotné ale za to opravdu nemůže. Je to nejtalentovanější prémiový off-road a jedno z nejvýjimečnějších aut, které si můžete dnes pořídit.
Foto: Jakub Stehlík
Jakub Stehlík: Co obnáší mít v autě automat?
Pozvánka do Plzně na „zahájení oprav měničové převodovky 8F35/40/57“ vypadala zpočátku na běžné servisní téma, kdy se jeden z nezávislých opravářů Fordu rozhodne, že začne dělat něco, na co si nikdo jiný netroufne. Jenže z vyprávění šéfa servisu Radka Němce si přítomní mohli odvézt hned několik „rad do života“.
Především, že i automatická převodovka, zejména ta dvouspojková, vyžaduje citlivé zacházení. A že ji lze celkem snadno zničit, když podlehneme iluzi, že automatická převodovka přece je, na rozdíl od přímo řazené, „blbuvzdorná“.
Aby toho nebylo málo, zdatným protivníkem měničové převodovky dokáže být i samotný výrobce, když tvrdí, že se ve stejné olejové lázni může koupat na věčné časy. Pozoruhodné na tom je, že v USA, odkud auto i osmistupňový automat pochází, se náplň v převodovce mění s každou druhou výměnou oleje v motoru.
Důvod odlišného přístupu je nasnadě – v Evropě míří většina aut s automatem k firemním zákazníkům, kteří pečlivě zkoumají náklady na provoz. Kdyby na ně po 50 tisících kilometrech „vyskočila“ nemalá částka za výměnu oleje v převodovce, odešli by jinam. A tak se automobilky začaly svorně tvářit, že automatická převodovka náklady na provoz auta nezvýší. Což může být i pravda – pokud první majitel auto zavčas prodá, drahou opravu zaplatí až ten další.
Eva Srpová: Jawa čtyřikrát jinak. A nechyběla jedinečná 500 OHC
Postavili jsme vedle sebe Jawu 500 OHV Rumpál, Jawu 500 OHC, kterou mnozí považují za kult, a také dvě závodní motorky, 500/682 Bitrak a 250/553 Libeňák.
Nabídly se v rámci aukce Retro Garáž letos v listopadu, kde se celkem prodaly za 3,4 milionu korun. V redakci měli jedinečnou příležitost si tři z nich (Rumpál totiž nakonec kvůli technické závadě stávkoval) vyzkoušet.
Byla už zima, za zkřehlé prsty to ale rozhodně stálo, zvlášť projížďka na závodních Jawách, ke kterým se běžný člověk tak snadno nedostane.
Jan Matoušek: Autem až na konec Polska
Už dlouho rád poznávám země bývalého východního bloku, a když se naskytla možnost projet během jednoho týdne Polsko od hranic s Českem až na sever na poloostrov Hel, neváhal jsem ani vteřinu.
Za skoro 2400 kilometrů jsem viděl z Polska úplně všechno – jeho válečnou i poválečnou historii, socialistickou architekturu křížící se ve Varšavě s moderní, všudypřítomnou religiozitu, místo, které inspirovalo slavného Zaklínače i čím dál oblíbenější pláže na Helu. K tomu jedno „utajené“ muzeum s řadou neznámých socialistických prototypů a oproti Česku až nebezpečně kvalitní dálniční síť.
Ačkoliv už to zdaleka není tak levná země jako ještě nedávno, jen těžko se lze divit, že tam každoročně vyrazí nejen na letní dovolenou desetitisíce Čechů.
Foto: Eva Srpová
Eva Srpová: Řídit hasičskou Scanii rozblikanou jako stromeček
Někdo měl dětský sen jezdit jako popelář. Já mám ráda hasiče, takže když se naskytla příležitost řídit cisternu Scania a pustit si k tomu světelné majáky, měla jsem radost jako malé děcko.
Auta se montují v továrně ve švédském Laxå. Scania má testovací centrum, kde si lze stroje vyzkoušet jak na silnici, tak v terénu, a to od autobusů po těžké tahače. Jde tak přesedat mezi běžnými nákladními auty do elektrických popelářských vozů nebo si zkusit jízdu v těžké 64tunové soupravě naložené poctivými švédskými kulatinami či udržet na silnici speciální soupravu s celkem deseti nápravami, které jezdí hlavně v Kanadě a USA. A samozřejmě vrcholný model 770S, který pohání V8 o objemu 16,4 litru s výkonem 770 koní.
Největším lákadlem je ale stejně hlavně hasičská cisterna. Kdo nikdy nezatoužil prohnat se po silnici v červeném speciálu se zapnutými majáky a připadat si aspoň na chvíli jako hasič?
