Arktida se stává prostorem, kde Rusko testuje hranice trpělivosti Západu, a to pomocí hybridních hrozeb. Kreml zde totiž rozvíjí schopnosti sabotovat podmořské kabely a rušit navigační systémy, což přímo ohrožuje stabilitu jednotlivých evropských zemí.
Klíčovým bodem ruského zájmu jsou optické kabely u norských ostrovů Špicberky. Ty přenášejí citlivá data ze satelitů, na která spoléhají evropské vlády, výzkumné instituce i armády – a to včetně infrastruktury, která skrze spojenecké akce podporuje obranu Ukrajiny. Rusové v oblasti využívají strategické výhody, že jejich letecká základna Nagurskoje na Zemi Františka Josefa se nachází pouhých 260 kilometrů od břehů Špicberků.
Mezi koncem roku 2024 a začátkem roku 2026 bylo v Baltském a Arktickém regionu poškozeno více než 20 podmořských kabelů, což představuje oproti předchozím letům prudký nárůst. Moskva se incidenty snaží prezentovat jako nehody, jednotlivé činy navíc často doprovází dezinformační kampaně, které si dávají za úkol zmást veřejnost.
Na rozdíl od bojů na Ukrajině nebo v Sýrii, kde Rusko využívá „stínové žoldáky“, v Arktidě operuje přímo státní aparát. Podle Kyiv Independent experti tvrdí, že za podmořskými sabotážemi a elektronickým bojem v regionu stojí ruské ministerstvo obrany a tajná služba FSB. Moskva může své agenty maskovat jako vědce nebo civilní specialisty, což jí umožňuje provokovat zejména evropské členy NATO, u kterých sází na složitější hledání právních důvodů pro tvrdou odvetu.
Válka s drtivým dopadem na domorodce
Ruská strategie má i temnou lidskou a ekologickou stránku. Kreml totiž využívá místní ekosystém jako vyjednávací kartu a porušuje pravidla jaderné bezpečnosti i práva domorodých obyvatel, aby urychlil těžbu zdrojů pro financování válečné ekonomiky. Navíc do války na Ukrajině záměrně posílá v nadprocentním měřítku muže z řad arktických domorodých národů. Podle médií odešlo z těchto komunit bojovat více mužů, než je ruský celostátní průměr – což vede k postupné likvidaci původních obyvatel. Arktida tak pro Putina nepředstavuje jen strategické území, ale i zdroj lidské síly, kterou postrádá v centrálních částech Ruska.
Tři tváře Arktidy
Oblast se dělí na celkem tři strategická dějiště. Ruská Arktida: region bohatý na zdroje, kde Moskva využívá ropu, plyn a Severní mořskou cestu k udržení válečné ekonomiky. V Arktické radě je Rusko izolováno, aktivně tak hledá partnery v rámci uskupení BRICS (zejména v Číně). Severoamerická Arktida: Oblast, kde se USA a Kanada snaží modernizovat svou obranu, aby vyrovnaly ruské a čínské investice do infrastruktury. A Evropská Arktida: Území Norska, Islandu a Dánska (včetně Grónska), které je v současnosti nejvíce testovanou frontou. Právě zde dochází k nejčastějším hybridním útoků, sabotážím a špionážím.
