
Argentinské sci-fi Eternaut se stalo prvním původním seriálem z produkce společnosti Netflix, ve kterém se tento streamovací gigant přiznal k vytvoření vizuálních efektů generativní umělou inteligenci. Fiktivní budova se díky zapojení AI zřítila rychleji a levněji. A přispěla do diskuse, jestli se hroutí i budoucnost filmového průmyslu, jak ho dosud známe. V Argentině navíc seriál otevřel historické rány – autor předlohy za vojenské diktatury zmizel a zůstává pohřešovaný on i část jeho rodiny.
V seriálu Eternaut, natočeného podle komiksu Argentince Héctora Germána Oesterhelda, zabíjí toxický sníh miliony lidí. Věrohodné představení postapokalyptického světa si žádá dostatek fantazie i vizuálních efektů. A v případě jedné ze scén, kdy bylo třeba „natočit“ zřícení budovy v Buenos Aires, napomohla výrazně AI. Spolupředseda představenstva Netflixu Ted Sarandos prohlásil, že v seriálové i filmové produkci společnosti se tak poprvé objevila sekvence vygenerovaná umělou inteligencí.
Tvrdí, že scénu se podařilo dokončit desetkrát rychleji a s mnohem menšími náklady, než by bylo možné s tradičními nástroji a pracovními postupy, které by přesahovaly rozpočet projektu.
AI divákům poradí a vyrobím jim film
Umělou inteligenci Sarandos přivítal jako „neuvěřitelnou příležitost, jak pomoci tvůrcům dělat filmy a seriály lépe, nejen levněji“. Druhý z výkonných ředitelů Greg Peters dodal, že Netflix může najít další způsoby, jak generativní AI využít ke zlepšení diváckého zážitku. Nepovažuje za nepředstavitelné, že by uživatel vyhledával ve streamovací službě prostřednictvím hlasových pokynů. Třeba vyslovil přání, že se chce podívat na nějaký psychologický thriller z osmdesátých let – a pak si počkal na nabídku.
Připustil také, že generativní techniky dávají značkám a marketérům možnosti, jak reklamu přeměnit v ještě atraktivnější obsah. Koneckonců už samotné oznámení o použití AI v seriálu Eternaut působí i jako marketingový tah, míní Jana Horáková, která se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity věnuje digitální kultuře a kreativnímu průmyslu.
V nabídce streamovacích služeb si umí docela dobře představit celé filmy generované AI, stejně jako to, že si takové tituly své diváky najdou. „Pokud by pouze napodobovaly filmařský styl, řekněme, hollywoodské produkce – mainstreamová produkce funguje na opakování žánrových a zápletkových schémat – a pokud budou dostatečně levné, mohou naplnit databanku třeba Netflixu. Když někdo už nebude mít na co koukat, tak se na to podívá, ale nebudou mít žádnou hodnotu,“ popisovala v rozhovoru pro Studio 6.
Tvůrce Avataru AI vítá
Na budoucnost s AI se připravují i hollywoodští tvůrci. Ujít si ji nechce nechat například oscarový filmař James Cameron, který možnosti vizuálních efektů pokoušel v pokračování Vetřelce, dramatické romanci Titanic a především ve sci-fi Avatar, kde kombinací živých herců a počítačových animací vystavěl fikční svět vzdáleného měsíce.
Loni se Cameron coby umělecký a technologický vizionář přidal k britské společnosti Stability AI, zapsané do boomu umělé inteligence především modelem Stable Diffusion sloužícím pro převod textu na obraz. „James Cameron žije v budoucnosti a čeká, až ho my ostatní doženeme,“ prohlásil generální ředitel Stability AI Prem Akkaraju, který dříve vedl studio, kde vznikaly vizuální efekty mimo jiné pro Cameronův snímek Avatar.
Sám filmař v prohlášení svou motivaci zdůvodnil takto: „Celou svou kariéru hledám nové technologie, které posouvají hranice možného, a to vše ve prospěch vyprávění neuvěřitelných příběhů. Před více než třemi desetiletími jsem stál v čele CGI a od té doby se držím na špici. Nyní je průnik generativní umělé inteligence a tvorby obrazu CGI další vlnou. Sbližování těchto dvou naprosto odlišných motorů tvorby odemkne umělcům nové způsoby, jak vyprávět příběhy způsobem, který jsme si nikdy nedokázali představit.“
Trikaře ani herce AI nenahradí úplně
Nadšení z pokroku v továrně na sny – a nejen v ní – všichni nesdílí. Právě umělá inteligence se stala v Hollywoodu palčivým bodem dlouhotrvajících stávek herců a scenáristů, jež vyústily v nová pravidla pro používání této technologie. Hlavní obava se týká úbytku pracovních příležitostí pro lidi z masa a kostí, pokud se je samotné nebo jejich práci rozhodnou producenti nahradit levnější, tedy generovanou variantou.
Zvláště se tak může dít v případě jednodušších pomocných prací či epizodních postav, čímž ubyde kariérních příležitostí pro začínající tvůrce i herce. „Je možné, že v nějakých případech producenti přistoupí k tomuto řešení,“ připouští Horáková.
„Ale pokud tolik ušetří díky využití AI třeba na práci se speciálními efekty, tak může zase vznikat o to větší množství filmů, ve kterých si i běžně epizodní herci zahrají hlavní role, s komunitou svých kolegů, se kterými mají stejnou poetiku a stejný pohled na věc,“ dodává. Připomíná, že herectví už jednou velkou technologickou proměnou prošlo po vzniku kinematografie.
Z profesí „za kamerou“ se mluví o stahování mračen nad místy pro trikové specialisty, čehož by scéna ze seriálu Eternaut mohla být jen potvrzením.
„Trikoví specialisté pracují s AI už dlouho, zřejmě poprvé byla už použita v roce 2001 v Pánovi prstenů pro simulaci postav v davu. Tam si myslím, že vývoj je vcelku pozvolný, že používání umělé inteligence, stejně jako dalších počítačových nástrojů a softwarů pro tvorbu grafiky, vyžaduje vysokou kompetenci a znalost, a není to možné dělat zcela automatizovaně, vždy je tam kooperace člověk a nástroj, který (člověk) využívá buď virtuózně, nebo konvenčně,“ mírní Horáková obavy zástupců této filmové profese.
Příklady, kde má AI smysl: Warhol a Maverick
Míra zapojení lidského faktoru s sebou nese otázku autorských práv – a nedebatuje se jen o věrných digitálních dvojnících hereckých hvězd, ale také o využití hlasů a obličejů z různých databází. „Vzniká i řada AI generovaných, spíše experimentálních filmů, které pracují s limity této technologie a mohou tematizovat tuto ‚nelidskou‘ inteligenci,“ domnívá se Horáková.
Za příklad dává střihový dokument Deník Andyho Warhola z roku 2022, složený z fotografií a videozáznamů – komentář k nim ze svých deníkových zápisků čte Warhol, respektive jeho hlas vytvořený pomocí AI. „V případě umělce, jako byl Andy Warhol, který sám kolem roku 1981 pracoval na vytvoření svého robotického dvojníka a jeho tvorba je vlastně hrou na hraně, která tematizuje technickou reprodukovatelnost, to velmi sedělo,“ míní Horáková.
Podobně neodsuzuje rekonstrukci hlasu herce Vala Kilmera, jemuž mluvení před lety ztížily následky tracheotomie při léčbě rakoviny. Technologický pokrok mu ale dovolil vrátit se ve filmu Top Gun: Maverick k roli poručíka Icemana, protivníka hlavního hrdiny.
Z dřívějších nahrávek se za pomoci AI podařilo Kilmerův hlas simulovat a poskládat nové filmové repliky. „Ve filmu Maverick se vrací mladé legendy už ve zralém věku, utržily za život už nějaké rány. Právě umělý hlas jako protetická pomůcka je něco, co velmi dobře sedí do celé historie vztahu lidstva a technologie, která se často používá buď jako náhrady tam, kde my jsme nedostateční, nebo dokonce jako extenze,“ míní Horáková.
Místo rozbíjení strojů je lepší je pochopit
Za lepší způsob než „rozbíjení strojů“ považuje v přístupu ke generativní umělé inteligenci adaptaci, tedy rozpoznání silných a slabých stránek nástroje, který revolučně proměňuje kreativní profese. „Věřím ale, že právě kreativní lidé budou schopni nacházet různé způsoby využití této technologie, nejen pro zlevnění nebo automatizaci některých procesů, ale právě pro její kreativní ozvláštnění a rozvoj, například filmového průmyslu,“ říká Horáková.
Předpokládá rovněž, že efekt umělé inteligence zevšední. Ať už zapojením technologické novinky do běžného používání, kdy nahrazuje mechanické procesy, nebo kvůli – už znatelnému – přesycení obrazy generovanými AI. „A zase se vrátíme v mnoha oblastech k živému herectví, osobní výpovědi, k něčemu, co AI nemůže zprostředkovat, má jiné silné stránky,“ uzavírá Horáková.
Kam zmizel autor komiksu a jeho děti?
Rovněž zmíněný seriál Eternaut má i svůj související příběh, poměrně dramatický i bez vizuálních efektů. Dystopický svět s toxickým sněhem vykreslil argentinský autor komiksů Héctor Germán Oesterheld ve svém grafickém románu už v roce 1957. Dvě desetiletí předtím, než „se ztratil“ spolu se svými čtyřmi dcerami.
Po svržení prezidentky Isabely Perónové začala v roce 1976 v Argentině diktatura a trvala do roku 1983. Za vlády několika vojenských junt v tomto období byli lidé nepohodlní režimu vězněni a mučeni. Celkem takto zemřelo či zmizelo na 30 tisíc lidí. Mezi nimi i Oesterheld, v době, kdy se k moci dostala vojenská junta, přesvědčený levičák.
V Buenos Aires se nyní na billboardech poutajících na šestidílný seriál objevily letáky o pohřešovaném autorovi komiksu a jeho příbuzných. Dvě z jeho dcer byly v době únosu těhotné, osudy dětí jsou neznámé, je možné, že jim byla změněna jména a vychovali je provládní důstojníci.
Takových dětí mohlo být celkem na pět set a pátrá po nich organizace Abuelas de Plaza de Mayo (Babičky z Květnového náměstí). Začátkem července hnutí informovalo, že našlo sto čtyřicáté dítě unesené za vlády vojenské diktatury – dnes osmačtyřicetiletého muže odebral režim jeho vězněné matce, která patřila k opozičním levicovým aktivistům. Za mřížemi pravděpodobně i zemřela.
Popularita seriálu pomohla zvýšit zájem Argentinců o pátrání po dalších „vnoučatech“. Po zveřejnění výzvy zaplavil hnutí příval e-mailů a telefonátů.
Protestující Argentinci si vzali za své motto z Eternauta
Uvedení Eternauta na Netflixu v Argentině otevřelo historické rány, píše agentura AP s tím, že našlo nečekanou odezvu ve chvíli zvýšené nespokojenosti nad stavem argentinské společnosti za vlády krajně pravicového prezidenta, ekonoma Javiera Mileie. Ten chce takzvanou šokovou terapií ozdravit argentinské hospodářství. Součástí je rozsáhlý plán ekonomických a sociálních reforem, jejichž zavádění provázely protesty.
Postavy dystopického dramatu jsou nuceny vystačit si s málem a vlastní vynalézavostí. Podle vnuka původního autora a zároveň výkonného producenta seriálu Martína Oesterhelda musí hlavní hrdinové – podobně jako Argentinci – spoléhat na svou vlastní vynalézavost a jeden na druhého, aby přežili.
Motto seriálu „nikdo nepřežije sám“ stálo na cedulích při protestech proti razantnímu snížení důchodů. A někteří demonstranti vyměnili šátky na ochranu před slzným plynem za plynové masky, které postavy v seriálu používají jako ochranu před smrtícím sněhem.
Seriál Eternaut se během několika dní po premiéře na konci dubna vyšplhal mezi nejstreamovanější neanglicky mluvené pořady Netflixu. Na příští rok už je naplánována druhá série.