Nejde to urychlit, část dětí se nenaučí číst a psát, říká expert o odkládání 1. třídy

Dává nová úprava školského zákona smysl?  

Na začátek je nutno zmínit, že důvodová zpráva novely zmiňuje výhradně ekonomické důvody, jako je pozdější nástup do práce, více rodičů pečujících o děti, které nechodí do školy atd. Vedle toho autoři zmiňují i nejednotný postup pedagogicko-psychologických poraden, které o odkladech rozhodují. Nicméně zcela ignoruje psychologické důvody odkladů a připravenost dětí na výuku. 

Je ale pravda, že české děti nastupují do školy pozdě? 

Není. Odkladů máme sice více, ale z hlediska věku dětí nastupujících do školy jsme na tom podobně jako okolní země, dokonce máme mladší prvňáky než třeba sousední Německo či Rakousko. Ekonom Daniel Münich totiž získal rozšířená data z mezinárodní studie PIRLS a dopočítal věk našich prvňáků k 1. září, kdy se nastupuje do školy. Zjistil, že Česko patří k naprostému průměru. Hlavní argument pro omezení odkladů je tedy jednoduše nepravdivý.

To mi vysvětlete – vždyť zároveň říkáte, že odkladů máme víc… 

Nelze srovnávat jen podíl odkladů. Legislativa napříč zeměmi se totiž natolik liší, že je opravdu potřeba podívat se na skutečný věk dětí. To navrhovatelé zákona neudělali a nedělá to ani Česká školní inspekce ve svých analýzách. Když to uděláme, zjistíme, že české děti, když nastupují do první třídy, jsou o měsíc mladší než evropský průměr a naše třídy jsou i nepatrně věkově homogennější než jinde v Evropě.

Mluvil jste o tom, že se ignorují psychologické důvody. Co si pod tím představit?

Školní nezralost neznamená jen psychické problémy. Děti se ve věku kolem šesti let rychle vyvíjí. Dozrávají jim kognitivní funkce, schopnost se soustředit, zvládat emočně náročné situace. To jsou všechno schopnosti nezbytné pro bezproblémové fungování v běžné české první třídě. Některým dětem třeba později dozrává nervová soustava, nejsou schopny rozlišovat písmena či hlásky, a učit se tak číst a psát. Určitě znáte, jak malé děti zaměňují třeba písmena „b“ a „d“ nebo píšou číslici 3 zrcadlově převrácenou. To není jen proto, že by si to nedokázaly zapamatovat, ale také proto, že prostě nevidí rozdíl. 

Jak velká část šestiletých dětí je vlastně na školu připravena?

S kolegy pár let pracujeme na vývoji psychodiagnostického testu, který lze mimo jiné použít k posouzení školní připravenosti. Několik částí testu se zaměřuje na schopnosti, které jsou nezbytné pro výuku právě čtení a psaní, například slabikování a identifikace první či poslední hlásky ve slově. Z našich dat, které jsou reprezentativní pro Českou republiku, je patrné, že v šesti letech v těchto úkolech selhává relativně dost dětí. U sedmiletých jich je už „jen“ kolem 15 procent. A jak se chcete naučit psát, když neslyšíte, že slovo „pes“ začíná hláskou „p“? 

A nestačilo by podpořit učitele a děti tak, aby to ve škole zvládali? Například tím, že by se zajistili asistenti v prvních třídách?

Celé to je přirozený proces, který nejde moc urychlit. Pokud tyto děti do školy nastoupí, tak se některé z nich během prvního roku číst a psát prostě naučit nemohou. Rychlost zrání nervové soustavy přitom koreluje s pozdějším výkonem a s inteligencí. Lze očekávat, že třeba děti ohrožené sociálním znevýhodněním budou častěji nastupovat do školy bez předpokladů ke čtení a psaní. Tím mohou být znevýhodněny podruhé. Zároveň z výzkumů víme, že rané selhání ve škole predikuje pozdější problémové chování, užívání návykových látek a ovlivňuje třeba i budoucí motivaci k učení. Kauzalita je v tomto případě samozřejmě složitější, ale určitě je v zájmu společnosti, aby tyto děti nenarazily hned v první třídě jen proto, že do školy nastupují nezralé. 

Novela ale neodstraňuje možnost odkladu úplně. Bude třeba zachována u zdravotních postižení. Nevyřešilo by to problém, který popisujete?

Ano, novela samozřejmě počítá s tím, že děti se zdravotními obtížemi odklad dostat mohou. Ale to není situace, kterou popisuji. Tady se nebavíme o žádných zdravotních obtížích, není to žádná „diagnóza“. Jde o děti, které prostě jen dozrávají později, a na ty se odklady vztahovat nebudou. Mimochodem, jiné děti mohou být nezralé emočně, další nemusí být schopné vydržet dávat pozor celou vyučovací hodinu. Není to jednoduchý problém. 

Kritici odkladů také často zmiňují, že nemáme jednotné pojetí toho, co znamená „školní zralost“. Někde se berou v potaz řečové vady, jinde něco úplně jiného. Má taková diagnostika vůbec smysl?

Argumentace ve stylu, že když diagnostika není jednotná, tak ji zrušíme, mi doopravdy smysl nedává. Stejnou logikou bychom se mohli zbavit třeba rané diagnostiky alzheimera. Pokud věc nesplňuje účel tak, jak je potřeba, měli bychom ji zlepšit, ne zrušit. Ostatně výše zmíněné testy bychom klidně mohli využít pro diagnostiku školní zralosti a jsou i jiné, specializované. Problém je možná i v tom, že ministerstvo školství před čtyřmi lety sloučilo své dva ústavy, NÚV a NIDV (Národní ústav pro vzdělávání a Národní institut pro další vzdělávání) do dnešního Národního pedagogického institutu, a při tom rozprášilo odbor, který podobné standardy měl na starosti. Dnes se tak na ministerstvu psychodiagnostice prakticky nikdo nevěnuje.

Chápu to tedy správně, že návrh na omezení školních odkladů není dobrý nápad?

Omezení odkladů školní docházky obecně může být dobrý nápad. Způsob jeho realizace v současném návrhu novely školního zákona je podle mě ale jednoznačně špatný. V zásadě je jedno, kdy děti do školy nastoupí, ale škola musí být těmto dětem přizpůsobena. To v současnosti není a nelze čekat, že se jako mávnutím kouzelného proutku vše změní jen proto, že se do škol masivně začnou dostávat děti, které dnes z dobrých důvodů odklad dostávají.