
Deset procent nejbohatších lidí na světě přispělo od roku 1990 ke dvěma třetinám globálního oteplování. Kdyby měl svět emise jako polovina chudších, tak by se změna klimatu v podstatě nekonala, konstatovala nová studie.
Bohatí lidé mají vyšší uhlíkovou stopu. To se ví už delší dobu, ale nová studie, která vyšla v odborném časopise Nature Climate Change, tyto důsledky nerovností kvantifikovala. Autoři zjistili, že deset procent nejbohatších lidí na světě je zodpovědných za dvě třetiny pozorovaného globálního oteplování od roku 1990 a z toho vyplývající nárůst klimatických extrémů, jako jsou vlny veder a sucha.
Studie hodnotila podíl skupin s nejvyššími emisemi. Ukázala, že jedno procento nejbohatších lidí na světě přispělo 26krát více než globální průměr k nárůstu měsíčních extrémů horka na celém světě a 17krát více k suchu v Amazonii.
Výzkum přinesl nový kontext informacím o nerovnostech v příjmech a klimatickou nespravedlností a ukázal, jak spotřeba a investice bohatých jednotlivců neúměrně ovlivňují extrémní projevy počasí. Tyto dopady jsou podle autorů obzvlášť závažné ve zranitelných tropických oblastech, jako je Amazonie, jihovýchodní Asie a jižní Afrika – tedy ve všech oblastech, které historicky přispívaly ke globálním emisím nejméně.
„Naše studie ukazuje, že extrémní klimatické dopady nejsou jen důsledkem abstraktních globálních emisí, ale můžeme je přímo spojit s životním stylem a investičními rozhodnutími, která zase souvisejí s bohatstvím,“ vysvětluje hlavní autorka Sarah Schöngartová z ETH Zurich.
„Zjistili jsme, že bohatí znečišťovatelé hrají významnou roli při vytváření klimatických extrémů,“ doplnila vědkyně.
Výsledky vzešly z modelů
Pomocí nového modelovacího rámce, který kombinoval ekonomické údaje a simulace klimatu, byli vědci schopní sledovat emise různých globálních příjmových skupin a posoudit jejich podíl na konkrétních klimatických extrémech. Zjistili, že emise pouze deseti procent nejbohatších jednotlivců ve Spojených státech a v Číně vedly vždy k dvou- až trojnásobnému nárůstu extrémních teplot v ohrožených regionech.
„Kdyby všichni vypouštěli emise jako dolních padesát procent světové populace, svět by od roku 1990 zaznamenal minimální dodatečné oteplení,“ komentoval výsledky spoluautor Carl-Friedrich Schleussner, který vede skupinu pro integrovaný výzkum dopadů na klima v IIASA. „Řešení této nerovnováhy je pro spravedlivá a účinná opatření v oblasti klimatu zásadní.“
Studie rovněž zdůrazňuje význam emisí obsažených ve finančních investicích, nikoliv pouze v osobní spotřebě. Autoři tvrdí, že zaměření se na finanční toky a portfolia jednotlivců s vysokými příjmy by mohlo přinést významné přínosy v oblasti klimatu.
„Toto není akademická diskuse – jde o skutečné dopady klimatické krize v současnosti,“ dodává Schleussner. „Opatření v oblasti klimatu, která se nezabývají nadměrnou odpovědností nejbohatších členů společnosti, riskují, že přijdeme o jednu z nejsilnějších pák, které máme k dispozici pro snížení budoucích škod.“