Předchůdce Jany Maláčové v čele SOCDEM Michal Šmarda otevřeně pro Aktuálně.cz komentuje obrat, který vedení sociálních demokratů předvedlo minulý týden navzdory tomu, že v únoru ukončilo vyjednávání s hnutím Stačilo! o společném postupu ve volbách – mimo jiné s tím argumentem, že Stačilo! nehájí levicová témata.
Jana Maláčová popřela, co předtím tvrdila. Minulý týden totiž vedení sociálních demokratů vyzvalo hnutí Stačilo! ke společnému postupu ve volbách. Jenomže jak se ukazuje, ani tentokrát není nic jisté. Předseda Stačilo! Daniel Sterzik v mezičase označil výzvu SOCDEM za jednostrannou. Jednání podle něj bude pokračovat tam, kde skončilo. Vyloučit tudíž nelze, že skončí – stejně jako zkraje roku – opět krachem.
Předsedkyně sociálních demokratů Jana Maláčová v únoru oznámila, že SOCDEM ukončuje s hnutím Stačilo! vyjednávání o společném postupu před sněmovními volbami, což mimo jiné to odůvodnila tím, že Stačilo! nehájí levicová témata. Nicméně minulý týden přišla s tím, že by se jednání měla obnovit… Co na to říkáte?
Já jsem to únorové rozhodnutí ocenil, protože k němu byla potřeba jistá odvaha a určitá míra bojovnosti – tedy to, co v sobě lídr politické strany mít musí. Navíc jsem ta jednání považoval za slepou cestu. Takže když vedení SOCDEM pochopilo, že to slepá cesta je, tak jsem si toho vážil.
Ocenil jsem bojovnost a vůli udělat něco dobrého nejen pro sociální demokracii. A i ty argumenty Jany Maláčové byly jasné a jednoznačné: Nemůžeme se spojit s antisystémovým hnutím, sociální demokracie je tu od toho, aby lidem pomáhala, a ne od toho, aby jim komplikovala život. Nesmí znejistit bezpečnost Česka nebo ekonomickou prosperitu. A právě tato rizika přináší program Stačilo!.
Byl to od ní ryze sociálnědemokratický postoj, kterého jsem si vážil a ocenil ho. A měl jsem chuť zapojit se do toho boje.
A jak si tedy vysvětlujete, že Jana Maláčová po čtyřech měsících takto otočila? Ona vlastně minulý týden popřela svá slova z února…
Jana je velká bojovnice, která ale mohla v některých obdobích ztrácet sílu, mohla prožívat jisté těžkosti v boji, který vede. A myslím, že je škoda, že v jejím nejbližším okolí není nikdo, kdo by jí byl v podobných chvílích ochotný pomoct – a bojovat třeba několik dnů místo ní. Spíše se ukázalo, že má kolem sebe pouze malověrné lidi, kteří – když ona trochu zaváhá – začnou tvrdit, že je všechno v háji, že jsme ztracení, a okamžitě začnou chytračit a kupčit. Hlavně se vyhnout souboji a práci.
Jana doplatila na to, že v jejím okolí nejsou žádní bojovníci. Jsou tam jen unavení lidé, kterým se nechce podstoupit politický zápas.
Faktem je, že v mezičase, aspoň podle mediálních spekulací, vyjednávala o tom, že by šli sociální demokraté do voleb na kandidátkách hnutí ANO.
Šlo o stejné chytračení jako s hnutím Stačilo!, možná pouze na trochu vyšší úrovni. Jana Maláčová řekla loni na našem sjezdu, že chce vést sociální demokracii hrdě do boje. V tu chvíli jsem jí to věřil. Vlastně kvůli této energii a vůli k úspěchu jsem jí uvolnil místo ve vedení sociální demokracie.
A tady je potřeba říct i to, že já jsem to místo uvolnit musel, protože jsem půl roku před volbami do Evropského parlamentu souhlasil se špatnou strategií, za což jsme zaplatili ztrátou podpory voličů.
Kvůli zpackané kampani jsme klesli ze 4,5 procenta na dvě procenta. To znamená, že jsme ztratili většinu voličů. Udělali jsme velkou strategickou chybu a za chyby se platí. Naše kampaň byla nevěrohodná a špatná, lidi spíš naštvala, než aby je k sociální demokracii nalákala. Bral jsem to tak, že lidé, kteří s tou kampaní spojeni, jsou symbolem neúspěchu. A to je vždy pro stranu zátěž – proto jsem skončil.
Maláčová na sjezdu následně kandidovala s tím, že by sociální demokracie měla jít do voleb v nějakém širším levicovém bloku. Myslíte, že už tehdy věděla, že bude usilovat o dohodu s komunisty?
Já jsem už tehdy trochu váhal. Ona ale jasně řekla, že to spojení s komunisty neznamená. Mluvila o široké levicové koalici po vzoru Francie. Tam ale vznikla koalice na straně jedné proti oligarchii, na straně druhé ale také proti nacionalismu a populismu. Rozhodně to tedy nemohlo být myšleno tak, že se spojíme s lidmi, kteří jsou dnes v hnutí Stačilo!
Zároveň mluvila o odborech a také o tom, že sociální demokracie, pokud uspěje, bude mít samostatný poslanecký klub. Pokud jsem to tedy tehdy správně pochopil, měla to být širší levicová fronta, která by vznikla okolo sociální demokracie. Což byla vždy vize, která měla mou podporu. Ostatně o něco podobného jsem se i já v minulosti snažil, byť vím, že je to v Česku těžké a ty pokusy zatím nebyly příliš úspěšné.
Jana Maláčová do toho ale šla s takovou vervou, že jsem věřil, že úspěšná být může. A věřím tomu doteď. Minulý týden 24 členů předsednictva SOCDEM udělala strašnou hloupost. Vedla je k tomu zřejmě jen malověrnost, a možná i lenost. Kdyby sociální demokraté tuto chybu přiznali a pokusili by se ještě jednou zabojovat, tak ta šance tady pořád je.
Reakce od některých sociálních demokratů byly nicméně prudké…
Nikdo to nečekal. Čtyřiadvacet lidí jim plivlo do obličeje.
A někteří z nich mluvili o zradě. O zradě programu. A také o zradě v tom smyslu, že se to celé vyjednávalo za jejich zády.
A mnoho jich kvůli tomu ze strany odešlo. Mluvme ale o těch, kteří věnovali tři týdny tomu, že když se jim řeklo, aby konečně sestavili kandidátky, tak se do toho po měsících zbytečného marnění času vrhli a fakticky to také za tři týdny zvládli. Byl to šibeniční termín, který nemá v historii obdoby. A pak přijeli s těmito kandidátkami do Prahy, a tam jim bylo řečeno, že je SOCDEM nepotřebuje, protože se vedení strany rozhodlo jinak.
Ta reakce byla prudká, protože ti lidé dělali naprosto zbytečnou práci. Někteří z nich do toho vložili hodně sil, dali do toho srdce, a z ničeho nic zjistili, že to bylo zbytečné. Přitom předtím několik týdnů poslouchali, jak strana zabojuje, jak do toho dá všechno a že tady šance jsou. Nikoho nenapadlo, že z nich vedení strany dělá blázny.
I já jsem s Janou Maláčovou nedávno mluvil – působila energicky, chtěla bojovat. Ale to, že to ze dne na den vzdá, je také – jak jsem už říkal – vizitka jejího okolí. Ti lidé ji měli podpořit a třeba to vzít i na chvilku za ni. Oni jí ale raději říkali, ať to vzdá a ať si koupíme místa na kandidátce Stačilo! – je to nedůstojné.
A myslíte, že na to tedy v daný moment kývla, protože ztratila víru, že by SOCDEM mohla uspět samostatně, anebo je tam osobní ambice stát se poslankyní?
Ambice dostat se do sněmovny tam byla vždycky. A k tomu tam byla i chuť bojovat za sociálnědemokratický program.
A taky hájit určité principy…
Ano – a hájit nějaké principy. A teď se to v posledních týdnech jeví tak, že z těchto čtyř důležitých věcí – hájit principy, hájit sociálnědemokratický program, bojovat za lidi a dostat se do sněmovny – se první tři ambice ztratily. A jako by si lidé kolem Jany a ona samotná řekli, že jednodušší bude si to koupit.
Myslíte, že v tom nějakou podstatnou roli sehrál Miloš Zeman? Ptám se proto, že se o obnově vyjednávání s komunisty prořekl na setkání s voliči v Bohumíně. A navíc: Zeman tak či onak dění v SOCDEM štěpí nejpozději od prezidentské volby v roce 2003…
Myslím, že Miloš Zeman už dlouho politiku bere spíš jako způsob, jak se pobavit. Nemá to žádný strategický cíl. A tak, jak pana bývalého prezidenta znám, tak to, co se teď děje, mu může připadat hodně zábavné.
Co by to tedy pro sociální demokracii znamenalo, pokud by její zástupci nakonec skutečně kandidovali – což ještě pořád není vůbec jisté – na kandidátce hnutí Stačilo!? Byl by to konec SOCDEM?
Jisté je toto: do sněmovny se může sociální demokracie dostat jen tehdy, když bude ve volbách kandidovat. A pokud bude kandidovat, tak já věřím, že šance existuje. Protože pokud jsme dokázali tak rychle sestavit kandidátky, tak je vidět, že tady vůle k boji je. A myslím, že by bylo správné do toho jít.
Pořád je možné to ostudné rozhodnutí čtyřiadvaceti členů předsednictva zrušit a vrhnout se znova do boje. A myslím, že Jana Maláčová na to má a že by to neměla takto hloupě vzdávat. A pokud se na to necítí, měla by požádat lidi okolo sebe o podporu, aby jí s tím pomohli.
Nezdiskreditovala ale svým lavírováním nejen se sebe, nýbrž taky celou stranu?
Zkomplikovala to, ale pořád si nemyslím, že je to ztracené. Rozhodně pokusit se zabojovat, jít do boje poctivě a férově, je lepší rozhodnutí než kličkovat, chytračit a pokoušet se tomu politickému zápasu vyhnout tím, že se schovám za někoho, koho mylně považuji za schopnějšího uspět. Je to zbytečně defétistický, zbytečně malověrný a taky ostudný přístup.
Do toho boje musí jít – pokud má mít tedy sociální demokracie nějakou důstojnost a váhu v české politice. A to nejen kvůli nám, ale hlavně kvůli dalším generacím lidí, kteří chtějí sociálně-demokratickou na sociálně odpovědnou politiku v Česku dělat.
Je tady stále docela hodně mladých lidí, kteří v sociálnědemokratickou politiku věří. Lidem je třeba dát naději – že to zkrátka není tak, že budeme mít buď pravicovou vládu, anebo vládu protievropskou a proruskou, která jde proti všem demokratickým zásadám. Nejsou a nesmí tady být pouze tyto dvě možnosti.
Sociální demokracie tady byla vždy od toho, aby lidem ukázala, že když mají špatnou vládu, tak nemusí bourat demokratický systém, že lze ten systém opravovat a vylepšovat. A musí tu špatnou vládu vyměnit. A to je to klíčové – ve chvíli, kdy sociální demokracie na tuto ambici rezignuje, tak je zbytečná.
Tady ale platí, že postupný trend úbytku voličů sociální demokracie se netýká jen posledních dvou, čtyř nebo šesti let. On trvá nejpozději od roku 2010 a nikdo z předsedů – včetně vás – nenašel způsob, jak ho zvrátit. Věříte tedy ještě pořád, že v tom zápase, o kterém mluvíte a který svádí demokratické strany s těmi protestními nebo populistickými, existuje pro SOCDEM stále místo?
Pokud si řekneme, že v tom souboji pro nás místo není, pak dopadneme špatně. Demokratický systém, kdy je Česko součástí Evropské unie, součástí nějakého demokratického společenství národů, je nejlepším řešením. Neschopnou vládu musí nahradit odpovědnější a citlivější.
Ale pokud přijmeme to, že proti pravicové vládě je jedinou alternativou odchod z Evropské unie, odchod z NATO a proruská politika, tak jsme ve velkém průšvihu. V takovém zápasu pak sociální demokracie místo skutečně nemá.
Já jsem ale přesvědčený, že je to naopak: velikost systému, ve kterém dneska žijeme, spočívá v tom, že umožňuje vyměnit vládu, aniž bychom kvůli tomu měnili systém. A umožňuje, aby zájmy drtivé většiny lidí byly hájeny v rámci tohoto systému. A jsem taky přesvědčený, že pokud tento systém zboříme, tak to devadesát procent lidí poškodí.
V tom se ale tedy zjevně s Janou Maláčovou neshodujete…
Já si myslím, že si Jana Maláčová ve skutečnosti to, co říkám, myslí také. Jenom je teď prostě v hodně těžké životní situaci a nemá se o koho opřít. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
