Do Damašku minulý týden dorazila delegace z Ruska. Tématem jednání byla budoucnost ruských vojenských základen v Sýrii. Představitelé obou zemí se setkali poprvé od Asadova pádu. Damašek i Moskva v posledních týdnech vysílaly ohledně vzájemné spolupráce rozporuplné signály. EU zmírní protisyrské sankce, přesto stále apeluje na odchod Rusů ze země. Izrael mezitím expandoval na jihu Sýrie.
Povstalecké uskupení HTS (Haját Tahrír al-Šám) loni v prosinci svrhlo Bašára Asada. Jeho režim podporovali Rusové od vypuknutí syrské občanské války. Před deseti lety na Asadovu žádost poprvé vojensky zasáhli, když bombardovali povstalecké pozice ze své základny Hmímím poblíž města Latákie. Leteckými údery a dělostřeleckou palbou podporovali Asadovu syrskou armádu v Hamá, Aleppu a Idlibu, který se během války stal základnou povstalců z Fronty an-Nusrá. Ti se později přejmenovali na Haját Tahrír al-Šám, jehož vedení se v prosinci stalo faktickými vládci Sýrie.
Letecká základna Hmímím a námořní základna Tartús jsou dva hlavní zdroje ruské vojenské přítomnosti, o kterých minulý týden v úterý jednali představitelé Ruska a nového syrského vedení. Výsledkem schůzky je dohoda o dalších jednáních. „Zatím se nic nezměnilo. Tato otázka vyžaduje další jednání. Dohodli jsme se, že budeme pokračovat v hlubších konzultacích o jednotlivých oblastech naší spolupráce,“ řekl náměstek ruského ministra zahraničí Michail Bogdanov, který byl součástí úterní delegace.
Ruské vojenské základny leží na severozápadě Sýrie. | Foto: Aktuálně.cz
Bezprostředně po pádu Bašára Asada se v médiích objevovaly fotografie odcházejících ruských vojáků. Letecké snímky ukázaly postupné stahování personálu i vybavení z námořní základny v Tartúsu i letecké základny Hmímím. Evakuace probíhala v koordinaci s HTS, což naznačovalo možnou budoucí spolupráci mezi Ruskem a novou syrskou vládou.
Nejasné rusko-syrské vztahy
V polovině ledna se v médiích objevila informace, podle které nové syrské vedení zakázalo dovoz zboží z Ruska, Íránu a Izraele. Damašek téhož dne zprávu dementoval s tím, že prohlášení napsal falešný účet na Telegramu vydávající se za účet státní správy. O pár dní později přišel exilový ruský server The Moscow Times se zprávou, že syrské vedení vypovědělo Rusku smlouvu, která mu zaručovala dlouhodobou vojenskou přítomnost ve Středozemním moři.
Ahmad Šara, prozatímní syrský prezident a vůdce skupiny HTS, v prosincovém rozhovoru pro saúdskoarabskou státní televizi Al-Arabíja označil Rusko za „důležitou zemi“. Řekl, že si nepřeje, aby Rusové opustili Sýrii „způsobem, který si někteří přejí“, a poznamenal, že blízkovýchodní země je na Rusku závislá, pokud jde o veškeré zbraně a správu mnoha jejích elektráren.
Ruský prezident Vladimir Putin se k novému vedení prozatím vyjadřoval opatrně. „Musíme se nad tím zamyslet, protože sami musíme rozhodnout, jak se budou vyvíjet naše vztahy s těmi politickými silami, které v současnosti kontrolují a budou kontrolovat situaci v této zemi,“ řekl Putin pro ruskou státní televizi.
Obava z izraelské expanze
Rusko nemá z Černého moře snadný přístup do Středozemního moře kvůli tureckým omezením proplouvání válečných lodí mezi oběma moři, která Ankara zavedla po invazi Moskvy na Ukrajinu v roce 2022. Sýrie byla pro Rusko jediným přístupem ke Středozemnímu moři.
Na druhou stranu Sýrie může podle odborníků využít ruskou přítomnost pro odstrašení Izraelců z jihu země. „Izraelské síly po pádu Asada podnikly stovky útoků na sklady zbraní v Sýrii, aby zabránily jejich potenciálnímu použití HTS proti Izraeli. Nezamýšleným důsledkem může být ochota HTS umožnit Rusku ponechat si své základny výměnou za ochranu proti Izraeli,“ říká Mark Katz, profesor z George Mason univerzity ve Virginii.
V den, kdy si nové syrské vedení podávalo ruce s ruskou delegací v Damašku, prohlásil izraelský ministr obrany Jisrael Kac, že se jeho jednotky nebudou stahovat z hory Hermon. Řekl to během návštěvy vojáků na nově obsazeném území. „Izraelská armáda zůstane na vrcholu Hermon a v bezpečnostní zóně po neomezenou dobu, aby zajistila bezpečnost komunit na Golanských výšinách a na severu, jakožto i všech obyvatel Izraele,“ prohlásil.
Izrael obsadil Golanské výšiny během šestidenní války v roce 1967 a v roce 1981 oblast anektoval v rozporu s rezolucemi OSN. Zatímco americký prezident Donald Trump během svého prvního mandátu v roce 2019 uznal izraelskou svrchovanost nad Golanskými výšinami, Evropská unie, OSN a Liga arabských států stále považují oblast za neprávem okupovanou. Po Asadově pádu Izrael vnikl do demilitarizované zóny v Golanských výšinách, argumentoval bezpečnostními obavami během změny režimu. Nárazníková zóna vznikla v roce 1974 a mají v ní být pouze jednotky OSN.
Představitelé Evropské unie se v lednu shodli na uvolnění sankcí uvalených na Sýrii během Asadovy vlády. Šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová představila plán, podle kterého se opatření budou postupně rušit. Evropská sedmadvacítka je ochotna sankce zrušit, pokud „noví syrští představitelé nastoupí na cestu k mírové politické budoucnosti, do níž budou zapojeny všechny menšiny a v níž nebude místo pro extremismus a bývalé spojence Rusko a Írán“.
Mohlo by vás zajímat: Teď je na Syřanech, aby neklesli k rozkladu a vraždění, hodnotí situaci diplomat (12. 12. 2024)
Spotlight moment: Teď je na Syřanech, aby neklesli k rozkladu a vraždění, hodnotí situaci diplomat Petr Hladík | Video: Tým Spotlight
