Nemoc koní leishmanióza způsobená parazitem se doposud ve střední Evropě nevyskytovala, teď vědci popsali, že se objevila v několika minulých letech i v tuzemsku. Může se přenášet i na člověka.
U koní v Česku se opakovaně objevil jeden z druhů leishmaniózy. Vědci z České zemědělské univerzity (ČZU) mezi lety 2019 až 2023 popsali tři nezávislé případy – v Olomouckém, Pardubickém a Ústeckem kraji, další výskyt zaznamenali v sousedním Rakousku. Jak se do tuzemska nemoc dostala, se zatím neví, stejně jako to, jaký hmyz ji přenáší nebo v jakém druhu u nás přežívá.
Experti proto hledají přenašeče a snaží se zachytit další případy, aby mohli zamezit šíření nákazy. Výzkumníci vyzývají také chovatele, aby si více všímali příznaků nemoci, mezi něž patří třeba zduřelé kožní uzly kolem očí. „Ty čtyři případy, které jsme našli, spolu nesouvisí a ta nákaza neputuje, takže ona někde koluje, aniž by se o ní vědělo. Je přehlížená,“ uvedl David Modrý z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU. Od posledního případu v roce 2023, který se vyskytl v Ústí nad Labem, se zatím nepodařilo nemoc znovu najít. To ale neznamená, že ze střední Evropy zmizela.
Leishmanióza totiž nepatří v EU mezi nákazy povinně hlášené, Státní veterinární správa tak nemá žádnou oficiální statistiku potvrzených případů onemocnění. Diagnostiku podle Modrého komplikuje i to, že část případů mohou chovatelé zaměnit za takzvaný sarkoid, což je kožní nádor často diagnostikovaný u koní. „My si myslíme, že řada případů, které jsou diagnostikované jako sarkoid, ve skutečnosti může být leishmanióza,“ uvedl Modrý.
Smrtící i nesmrtící
Leishmanióza vlastně není jediná nemoc, existují jí desítky druhů – rozhodující je, jaký konkrétní druh parazitického prvoka za onemocněním stojí. Někteří způsobují průběh lehčí, jiní těžší, liší se také podle toho, jaké druhy zvířat napadají.
Zatímco jiným druhům leishmaniózy se vědci věnují už po desetiletí, o infekci potvrzené v tuzemsku moc informací nemají – hlavně proto, že se zatím ve střední Evropě nevyskytovala a nemohli ji proto zkoumat. „Na té nemoci je nejzajímavější to, že vlastně o ní vůbec nic nevíme. Je to takové tajemné onemocnění v celosvětovém kontextu, a teď ještě navíc se vyskytlo překvapivě u nás, což nikdo moc nečekal,“ konstatoval Modrý.
Zmíněný typ nákazy způsobený druhem Leishmania martiniquensis se objevuje i v dalších zemích, v září zaznamenali podle Modrého například dva případy u koní ve Francii.
Podle Modrého existuje víc teorií, jak se nákaza šíří – buď se mohla do Česka dostat spolu s již nakaženým koněm nebo prostřednictvím jiného zvířete. „Není pochyb o tom, že infekci přenáší krev sající dvoukřídlý hmyz. O kterého přenašeče se ale v tuzemsku jedná, zatím nevíme, intenzivně po něm pátráme,“ dodal Jan Votýpka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Ve studii, která vyšla v odborném tisku a také na stránkách amerického úřadu CDC, se vědci zmiňují jako o možném přenašeči o tiplících, drobném bodavém hmyzu, který saje krev dobytku a lidem a přenáší také často celou řadu dalších nakažlivých chorob. V zahraničí je s tímto typem leishmaniozy prokazatelně spojený, u nás je to možné. Stejný hmyz je spojený také s nakažlivou katarální horečkou ovcí, která se loni v Česku objevila a zasáhla tisíce zvířat.
Stejně složité jako určení přenašeče je říct, který tvor v sobě u nás parazity nosí. Vědci při svých výzkumech například zjistili, že infekce je schopná přežívat v experimentálních hlodavcích. Výzkum je ale bez dalších vzorků komplikovaný. „Potřebovali bychom najít další případy a na základě dalších infikovaných stád nebo skupin koní postupně analyzovat, jak se tam nemoc přenáší, a co s tím dělat, aby se zabránilo šíření,“ nastínil Modrý.
Jak vypadá leishmanióza
U koní se nemoc projevuje zduřelými kožními uzly v okolí očí nebo jinde na hlavě, které se s rozvojem onemocnění mohou měnit v plošné otevřené rány. Kdysi se leishmanióza vyskytla ve světě i u krav nebo krys, připomněl Modrý.
Zatímco u koní je nákaza léčitelná, pro lidi je více nebezpečná, protože se projevuje jako celkové onemocnění, kdy nevznikají kožní léze, ale parazit proniká do vnitřních orgánů. „U lidí s poruchami imunity může způsobit smrtelnou infekci,“ upozornil Modrý.
Vědec předpokládá, že se toto onemocnění bude šířit dál. Experti proto vyzývají chovatele, aby si častěji všímali výše popsaných příznaků, a také by podle nich pomohlo, kdyby veterinární lékaři nemoc zařadili mezi hypotetické diagnózy, byť je zatím tak výjimečná.
Na výzkumu spolupracuje s terénními veterináři a majiteli koní tým složený z odborníků z Masarykovy univerzity v Brně, ČZU, Veterinární univerzity Brno, Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd, Státního veterinárního ústavu a Univerzity veterinární medicíny ve Vídni.
Leishmanióza a lidé
Leishmanióza je podle odborníků druhým nejdůležitějším parazitárním onemocněním světa po malárii. Zatímco nejlehčí varianta nemoci způsobuje vředy na kůži, po kterých lidem zůstávají jizvy, takzvaná viscerální leishmanióza zasahuje i vnitřní orgány a pacienty ohrožuje na životě. Každý rok leishmaniózami nově onemocní přes 1,5 milionu lidí, zhruba třicet tisíc zemře. V rozvojových a chudých zemích je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí způsobující časté epidemie.
Této nemoci se zatím jen špatně předchází, zejména kvůli neexistenci vakcín. A také zde vede stopa do tuzemska, protože právě čeští vědci se na vývoji vakcín proti leishmanióze podílejí. V mezinárodním projektu pracují na nejvhodnějším systému pro jejich testování. Právě testování těchto vakcín je totiž v reálných podmínkách Afriky téměř nemožné.
„Nově nakažení pacienti bývají rozptýleni po vesnicích. Museli byste vakcinovat tisíce lidí v různých vesnicích a druhou polovinu obyvatel ponechat bez vakcíny. Takové testy jsou složité z etického, finančního i časového hlediska,“ popsal Petr Volf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Ze zmíněných důvodů vědci zavedli testy na lidských dobrovolnicích. Podobným způsobem byly testovány vakcíny například proti malárii nebo horečce Dengue. „Testování na lidských dobrovolnících se uskutečnilo v Anglii. Podobnou studii lze jen stěží dělat v Africe či na Blízkém východě – a to také proto, že v těchto oblastech se lidé s leishmanií již mohli setkat,“ upřesnil Volf.
Dobrovolníci jsou infikováni mírnější variantou choroby, k čemuž vědci využívají infikovaný hmyz, nikoli injekční stříkačku. Hmyzí přenašeč a jeho sliny totiž vyvolávají u pobodaných lidi zcela specifickou imunitní odpověď. Češi v projektu pracují na nejvhodnějším postupu, jak donutit hmyz sát na lidech a zároveň jak zařídit, aby to dobrovolníky co nejméně obtěžovalo. Jako ideální řešení se ukázal náramek obsahující dutou komůrku, do které byl hmyz vypuštěn a mohl půl hodiny sát na předloktí.
