Filozofický podcast Mysli a žij! se mimo jiné věnuje souboji mezi státem a jednotlivcem, který je pohonem dějin i jejich obávanou frustrací a obsesí. Moderní technologie dnes znovu posilují strach z toho, kam všude nám stát zasahuje a jak moc je schopen omezovat svobodu každého z nás. Je stát možností svobody, nebo jejím omezováním? Obejdeme se bez něj jako svobodní lidé?
Filozof Karl Popper ve svém slavném díle Otevřená společnost a její nepřátelé označil filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela za nepřítele svobody, který šířil „fašistickou břečku“. Jiní filozofové naopak vidí Hegela jako myslitele svobody. Lze ale vůbec propojit něco tak zdánlivě odlišného, jako je individuální svoboda a stát, a může být Hegel dnes v řešení tohoto problému v něčem inspirací?
Olga Navrátilová, působící na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, se k Hegelově myšlení dostala přes práva a teologii. Zajímala ji jeho politická filozofie, tedy napětí mezi státem a svobodou jedince, které Olga zkoumá i ve své disertaci.
Na rozdíl od myslitelů Johna Locka nebo Thomase Hobbese podle ní Hegel uvažuje o systému společnosti a státu jinak. Lidé pro něj nejsou už na začátku hotoví, aby jako takoví uzavřeli společenskou smlouvu, ale stávají se sami sebou až v rodině, občanské společnosti a státu. Realizovat se v rodině, práci a v politické aktivitě, to jsou tři roviny, které se nám i díky státu otevírají a v nichž se realizujeme jako lidé. Ještě silněji: tady se teprve stáváme lidmi.
Mysli a žij! si pusťte také jako podcast:
„U Hegela je to ještě hlubší, protože on řekne – já se člověkem bez druhých nikdy nestanu. A je to samozřejmě empiricky vykazatelné: když se dítě narodí, nepřežije bez druhých, nenaučí se mluvit bez druhých, neuvědomí si samo sebe bez druhých. Člověk se stává člověkem skrze druhé,“ vysvětluje Olga Navrátilová. Jednotlivec a stát jsou organicky propleteni, jeden bez druhého nemůžou být tím, čím jsou.
To je jistě snadno pochopitelné, zná to každý ze svého života, ale proč k realizaci lidskosti či ke stávání se člověkem potřebujeme ještě stát? „Protože abych mohla být svobodná, abych mohla mít prostor své svobody, tak se skutečně potřebuji zároveň i podřídit instituci, která tuhle svobodu zaručuje pro všechny,“ odpovídá Navrátilová.
A dodává: „Nejvíce je to vidět v extrémních situacích, například když je potřeba položit i život za stát. Tam je stát skutečně nejvíc nadřazený jednotlivci. Ale já přece, pokud se s tím státem identifikuji a pokud ho chápu právě jako prostor pro svou svobodu, musím být taky ochotná za tento prostor položit život, aby svoboda (pro všechny, pozn. aut.) mohla být dál zaručena.“
To je samozřejmě dnes velký problém. Donedávna se zdál spíše teoretický, od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu je to realita, která se nebezpečně blíží. V průzkumech českého veřejného mínění agentury NMS Market Research pro Paměť národa se navíc ukázalo, že více než polovina dotazovaných Čechů by svou vlast bránit nešla, přestože se jich tři čtvrtiny o svou zemi obávají. Většina by se spolehla na profesionální zásah jednotek NATO.
„Asi to říká hlavně to, že se lidé úplně neztotožňují se státem a nechápou ho tímto (hegelovským, pozn. aut.) způsobem, tedy že jim dává možnosti k lidskému sebeuskutečnění. Dovedu si představit, že mnohým ty možnosti nedává,“ popisuje Navrátilová.
Změnit se to dá jedině tak, že stát své občany přesvědčí, že otevírá prostor ke svobodě, ne že ho zavírá. Svoboda ale není libovůle ani podle Hegela, kdyby si každý dělal, co chce – viděl sebe vždy na prvním místě -, nemohla by být zaručena svoboda pro všechny. K tomu se lidé mohou dobrat jen rozumným poznáním, musí smysl státu pochopit.
„Hegel vychází z toho, že člověk je rozumná bytost, a když má něco dělat, tak tomu má rozumět, nebo jinak řečeno: když má poslouchat nějaká pravidla, tak má vědět proč,“ zamýšlí se Olga Navrátilová. Nesrozumitelnost počínání státu je také jednou z příčin, proč se od státu odtahujeme a chceme se ho zbavit. Je tu ale ještě jedna důležitá funkce, o níž přemýšlíme obvykle až tehdy, když se ukazuje její absence, když se zjeví jakožto nepřítomnost, řekl by možná Hegel.
„Hegel vyjadřuje a říká, a ono to s tím velmi souvisí, že vlastenectví (jakožto ztotožnění se státem, pozn. aut.), to nejsou žádné velké hrdinské činy, ale třeba jen to, že očekávám, že stát funguje, aniž bych si to uvědomovala,“ vysvětluje Navrátilová a dává i konkrétní příklad: „Když jdu večer po ulici, předpokládám, a to zcela konkrétně, že mě nikdo nepřepadne nebo že svítí světlo.“
V dalších částech této epizody podcastu Mysli a žij! se dále mluví mimo jiné o Hegelově korporativismu, o roli ekonomiky, rodiny a občanské společnosti, což je pojem (bürgerliche Gesellschaft), který se první objevuje zřejmě právě u Hegela. Dojde i na Boha. Například na to, proč musí společnost v tomto vztahu projít „rozumovou reformací“. Ale i na to, proč si Hegel tak úplně neví rady s problémem chudoby a jaká řešení navrhuje.
Autor fotografie: Aktuálně.cz
Filozofický podcast Mysli a žij!
Svět prochází změnou. Jak vysvětlit a pochopit život člověka i pohyby ve společnosti? Jak porozumět tomu, co se kolem nás děje? Podcast Mysli a žij! přináší rozhovory s filozofy a filozofkami o aktuálních tématech společnosti, která dnes zřejmě prochází obdobím „změny paradigmatu“. Pořadem provází filozofka Josefína Formanová a publicista Petr Fischer.
Partnerem projektu je Nadace Sekyra Foundation.
