Když v pondělí lidovecká poslankyně Marie Kršková zasedla poprvé ve sněmovně jako poslankyně, uzavřel se symbolicky kruh, na jehož začátku byl její otec Josef Lux. Výrazný politik a pro KDU-ČSL legendární předseda opustil jako poslanec sněmovnu kvůli zákeřné nemoci v létě roku 1999. Už se do ní nikdy nevrátil, v listopadu stejného roku zemřel v pouhých 43 letech. Jeho dceři Marii bylo 15 let.
„Mým cílem opravdu nebylo sedět v Poslanecké sněmovně,“ říká Marie Kršková, rozená Luxová, která nad ránem sedla na vlak v Ústí nad Orlicí a potom už ji čekal nabitý program ve sněmovně. „Doteď jsem neměla vůbec žádný volný čas,“ podotkla s úsměvem, když s ní Aktuálně.cz mluvilo v pondělí odpoledne v kuloárech sněmovny.
Po skončení rozhovoru potřebovala poradit, jak se dostat z jedné části budovy do další, ale postupně si začíná na nové prostředí zvykat. Byť pro nové zákonodárce není zrovna jednoduché se v mnoha chodbách a několika propojených budovách vyznat. Na druhé straně jí politická jednání nebudou dělat problémy, už je zkušenou političkou, byť se zatím pohybovala v komunální politice.
„Když jsem dostala nabídku, abych kandidovala, přijala jsem ji především proto, že mě dění v naší zemi zajímá a jako starostka jsem cítila, že jsem s některými rozhodnutími sněmovny nesouhlasila. A říkala jsem si, že když chci něco změnit, tak o to musím sama usilovat,“ vysvětluje tato žena, která je od roku 2018 v čele Orlického Podhůří, což je vesnice přibližně se sedmi stovkami obyvatel.
Jak sama s úsměvem říká, je náplava, vyrůstala v malé vsi Dvořisko, kde její otec a matka vychovávali kromě Marie dalších pět dětí. Když její otec zemřel, bylo jí pouhých 15 let, jeho politickou činnost tedy tolik neprožívala. Proto říká, že nebude ve sněmovně ani tak navazovat na jeho konkrétní práci, jako spíše bude čerpat z hodnot, ve kterých ji rodiče vychovávali.
„Tyto hodnoty jsem si z domu od rodičů odnesla. Kromě vztahu k víře mě učili zájmu o věci veřejné, snažili se, abych se zajímala o svět kolem sebe. Vysvětlovali mi, že když člověk něco ví a umí, tak to má nabídnout i ostatním. Má mít odpovědnost ke své zemi i k místu, kde žije,“ vysvětluje Marie Kršková, která se podle svých slov zatím podrobněji nedívala, jak vypadala sněmovní práce jejího otce.
„Samozřejmě, když byl tatínek v politice, tak jsem ho sledovala, vím, že se hodně věnoval zemědělství, ale podrobnosti si už nepamatuji. To jsem ještě tolik nestudovala, ale věřím, že na to zřejmě ještě přijde, možná se budu snažit něčím konkrétním inspirovat,“ říká ke svému otci, který v dolní parlamentní komoře naposledy vystoupil v létě roku 1999.
Marie Kršková přiznala, že už teď jako čerstvá poslankyně poznává, jak často jí lidé připomínají politické působení jejího otce. „V souvislosti s tím vidím, jak velká očekávání ode mě mnozí mají. Což pro mě není úplně příjemná pozice. Když to řeknu zcela upřímně, ono srovnání není opravdu úplně příjemné,“ přiznává.
Pro mnohé členy lidové strany je Josef Lux dodnes velkým vzorem, jeho jméno stále občas zaznívá, když se mluví o tom, jak by měla politika strany dál vypadat. Lux převzal stranu v září roku 1990 ve velkých problémech, ale postupně z ní udělal vlivnou sílu české politiky, sám byl jednu dobu i místopředsedou vlády. Tento vliv mu někteří oponenti z jiných stran i komentátoři zároveň vyčítali, protože měli pocit, že vliv jeho strany je pro něj nejvyšší hodnotou.
Tehdejší prezident Václav Havel měl k Luxovi hodně blízko, lidsky si rozuměli, Havel osobně pomáhal i tomu, aby se Luxovi dostalo špičkové zdravotní pomoci v USA. Když zemřel, označil ho za významného politika, otevřeného a čestného člověka. „Obnovil v našem veřejném životě dobrou tradici křesťanského myšlení o věcech veřejných,“ řekl Havel.
Byla „až“ pátá, ale pomohlo jí kroužkování
Možná paradoxně sama Marie Kršková v KDU-ČSL dlouho není, vstoupila do ní až na konci loňského roku, když bylo rozhodnuto, že bude kandidovat do sněmovny. „Já jsem ve straně úplný nováček, kromě toho, že jsem poslankyně, nemám žádnou stranickou funkci. Ale jako členka poslaneckého klubu vnímám velkou zodpovědnost za budoucnost strany,“ uvedla a na otázku Aktuálně.cz, proč nebyla členkou podstatně dřív, odpověděla, že by neměla na tuto práci čas. „Když něco dělám, chci to dělat poctivě a naplno. A když jsem měla rodinu a vychovávali jsme tři děti, tak bych na toto čas neměla,“ říká.
Do sněmovny kandidovala za lidovce jako dvojka v Pardubickém kraji, kde kandidátku vedl předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Vzhledem k tomu, že lidovci měli kandidátku v rámci koalice Spolu ještě s ODS a TOP 09, Kršková byla „až“ na 5. místě. Díky preferenčním hlasům ale přeskočila dva kandidáty před sebou a do sněmovny se dostala. Mimochodem, ve stejném kraji kandidovala v roce 2010 její matka Věra Luxová. Na Pardubicku uspěla a získala přes šest procent hlasů, ale protože celostátně lidovci nedosáhli na pět procent nutných ke zvolení do sněmovny, nikdo z nich ve sněmovně nezasedl.
Z celostátního dění jí podle jejích slov nejvíce zajímá – s ohledem na válku Ruska proti Ukrajině – zahraniční politika. „Zejména, když Rusko otevřeně říká, že chce, aby Česko bylo pod jeho vlivem, což já vnímám jako velkou hrozbu. Přijde mi, že strany, které budou vládnout, toto riziko zlehčují. Už proto bych se chtěla tomuto tématu věnovat, ukotvení naší země v NATO a EU považuji za velmi důležité,“ upozorňuje Kršková, která vystudovala mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde na Ekonomicko-správní fakultě ještě vystudovala hospodářskou politiku.
Její stěžejní práce je ale starostování, při kterém získala pocit, že politici na celostátní úrovni menším obcím příliš nepomáhají. „Přijde mi, že při snahách o centralizaci a úspory bývá venkov upozaďován. To nepovažuji za správné. Z posledních věcí se mi například nelíbilo, že nepedagogické pracovníky mají místo státu platit obce a města, a to čistě na žáka. V takovém případě je pro malé obce neefektivní školu provozovat. Ale školy jsou pro život obcí nesmírně důležité, pomáhají udržovat místní život a lákají mladé rodiny, aby v takových místech žily,“ vysvětluje.
